Sociolog Paul Amato z University of Nebraska sledoval přes dvacet let dva tisíce párů. U většiny z nich proto zkoumal i jejich děti (bylo jich sedm set), a to až do rané dospělosti. Díky tomu zjistil, že děti, které prošly konfliktním rozvodem rodičů, jsou stejně spokojené a daří se jim stejně dobře jako dětem z kompletních rodin.

„Nejhůř zasáhl rozvod děti rodičů, kteří žili až do rozvodu zdánlivě spokojeně a jejich konflikty nebyly zjevné. To jsou případy, kdy se od sebe matka s otce prostě vzdálili a děti si vlastně vůbec nevšimly, že by se něco dělo,“ říká doktor Amato v tomto článku. „Rozpad domova, který považovaly za stabilní a bezpečný, byl pro tyto děti zvlášť těžký.“

Bezkonfliktní rozvod, jak těmto případům říká odborník, podmiňuje u dítěte smysl pro důvěru a způsobí jim do budoucna velké psychologické problémy. Mají potíže při navazování a udržování vztahů a v dospělosti ve zmíněném výzkumu uváděly, že jsou „spíše nešťastní“.

Bez konfliktu

Bezkonfliktních rozvodů je ještě ke všemu většina – padesát až pětaosmdesát procent, v závislosti na zemi nebo parametrech výzkumu. V některých vztazích to samozřejmě kolísá, ale jde hlavně o to, co předcházelo samotnému rozpadu vztahu. Pokud je rozvod jakýmsi uklidněním a řešením těžké situace, děti ho lépe snášejí. Když ale přijde jako rána z čistého nebe a dětem rozbije jejich svět, může mít dalekosáhlé důsledky.

Pokud tedy před sebou takový rozvod máte, uvědomte si, že řešit všechno v klidu má i své negativní stránky. Když budete před dětmi dělat, že se vůbec nic neděje, a najednou se jeden z rodičů odstěhuje, vzbudíte v nich dojem, že nic není nikdy jisté a nikomu se nedá věřit. Vznikají pak i konflikty, kdy dospívající děti vykřičí matce nebo otci do tváře obvinění, že se nic nedělo a oni se jen tak bez příčiny rozešli a jim ublížili. Že vůbec neexistuje důvod, aby spolu nezůstali a všechno mohlo být jako dřív.

Před několika lety se ve světě hlavně díky filmových hvězdám objevil sluníčkový rozvod, kterému se říká „conscious uncoupling“. V překladu něco jako vědomé rozpuštění vztahu. Má jít o přátelský proces, ve kterém si děti ani nemají všimnout, že se něco děje, protože máma s tátou jsou pořád náramní kamarádi. Jakkoliv je původní myšlenka asi správná, tak psychologové nesouhlasí. Při rozpuštění vztahu děti nemají ponětí, co se to děje, ujíždí jim půda pod nohama a rodiče jim tak nevědomky zadělávají na budou vztahové trable. Řešením samozřejmě není začít na sebe ječet jako ve Válce Roseových, ale je vhodné nepopírat, že se děje něco vážného, a dětem postupně všechno s ohledem na jejich věk vysvětlovat. Ostatně i pro manžele je takový předěl potom mnohem lépe zpracovatelný, než když se na sebe ve jméně sluníčkového rozvodu neustále usmívají a dělají, že se vlastně nic neděje a jsou z nich teď nejlepší přátelé. Problém je potřeba pojmenovat a vyřešit, ne nalakovat na růžovo a dělat, že není.

Zdroj: www.ncbi.nlm.nih.gov