Vůbec nebudeme říkat slova jako lepší a horší, ale zaměříme se na to, v čem je odchod a smrt partnera jiná a proč. Dobrou strukturu tomu dala terapeutka Vikki Starková ve svém blogu Jak se probrodit rozvodem. A začala truchlením.
Když něco dobrého skončí, je třeba to odsmutnit. Pořádně se rozloučit. Bohužel, pokud vás partner opustil, truchlí se dost těžko. Smutek je smíchaný se vztekem a křivdou. Občas i touhou po pomstě. Vdově tohle hlavu vůbec nemotá. Ani jí dobré kamarádky neříkají: „Prosím tě, vždycky to byl blbec – bez něj ti bude mnohem líp!“ Vdovám se nechává na truchlení prostor a lidé většinou nebožtíka chválí nebo o něm pietně mlčí. Rozvedené mají svůj smutek umazaný tím, že jejich „nebožtík“ jim sice zmizel ze života, ale pobíhá čile po světě, píše přes právníka, jitří rány, a to všechno s obličejem muže, kterého milovaly.
Vzpomínky si nevystavíte
Pak jsou tady vzpomínky. Vdova si vystaví na stolek fotky z dovolených, ze svatby, z rodinných oslav, a i když je jí nad nimi smutno, vzpomínky jsou to krásné a už je nikdy nikdo nezkazí. Opuštěná manželka aby nad každou fotkou přemýšlela, jestli už tehdy byl choť nešťasten, jestli už tady myslel na svoji sekretářku nebo jestli se teď nad stejnými fotkami směje se svojí novou partnerkou. Její cesta k vzpomínání na to hezké, co spolu zažili, je mnohem mnohem delší.
Do třetice tu máme peníze. Žádný nebožtík nepojme svou smrt jako možnost obrat vdovu o poslední peřinu a vycpat si jí rakev. Jak je známo, je zakázáno brát s sebou cokoli do hrobu. Zato rozvádějící se ženu čekají lahůdky typu, čí je tahle almara, koho měla babička radši a dala mu kukačky, kolik stojí klukova hokejová výstroj na rok nebo kdo zapsal holku kvůli vlastním mindrákům na balet. Je smutné chodit sama po společném domě, kde vám každý kout připomíná milovaného muže, který už se nikdy nevrátí. Ale je ještě vyšší patro pekla stěhovat se z bytu, který jste společně vybavili, protože on vás sice opustil, ale teď chce odstupné. Nebo lépe – protože se do vaší ložnice stěhuje jeho nová láska.
Rozvodový pohřeb
Jaký rozdíl je to v přátelských svazcích, to je vám asi jasné. U rozvádějících se párů se odehraje něco, co připomíná sestavování družstva na vybíjenou na základce. Rozeberou si kamarády podle preferencí a udělají drama i v životech přilehlých rodin. Kolem vdovy se naopak shlukne šik ochranářů, který k ní žádný konflikt nepustí. Nebo by se aspoň shluknout měl.
S velkou nadsázkou terapeutka na závěr svého blogu navrhuje rozvádějícím se využít alespoň jednu z výhod vdovství a uspořádat něco jako rozvodový pohřeb. Ne žádný pomstychtivý rituál se zabodáváním špendlíků do figuríny bývalého ženicha, ale oslavu zlomového okamžiku v životě. Sejít se s přáteli a rodinou, probrat vzpomínky, vtipné zážitky a uvědomit si, co jste ve vztahu získala. Nepůjde to hned, ale bude to stát za pokus. Koneckonců (a to platí v obou případech), jen když něco skončí, může něco nového začít.
Zdroj: www.psychologytoday.com