Zdroj: ČTK
Růžena Šlemrová: Proslavily ji paničky s nosem nahoru a zlé tchyně
Mezi prvorepublikovými herečkami nebyly jen ty, které hrály svůdnice a osudové femme fatale. Byly i takové, kterým ke slávě „stačily“ role přísných matek, nepříjemných tchyní či namyšlených paniček z lepší společnosti. A Růžena Šlemrová je dokázala zahrát naprosto fantasticky, a ještě si je naplno užívala. Že nehraje milovnice? To jí ani trochu nevadilo.
Komička se skvělým smyslem pro humor se narodila 10. listopadu 1886 v Plzni do rodiny středoškolského profesora a historika Bedřicha Macha. Inteligentní a vzdělaný otec měl rád kulturu, takže dceři nebránil, když se od dětství začala zajímat o divadlo. A podporovat ji nepřestal ani v době, kdy začala mluvit o tom, že se chce stát opravdickou herečkou. Na rozdíl od mnohých jiných, kterým rodiče v herecké kariéře bránili, Růžena měla štěstí. Po maturitě studovala u slavné herecké pedagožky Národního divadla Sklenářové-Malé a studium se vyplatilo.
Věrná jednomu divadlu
Mnohé její kolegyně střídaly divadelní angažmá, Růžena však zůstala věrná jednomu. V roce 1909 se stala členkou tehdy Městského divadla na Královských Vinohradech a zůstala tam skoro čtyřicet let. Zde využila svůj komediální talent, hrála především rázné a výřečné dívky, později přešla k často nadřazeným matkám s ostrým jazykem, které byly dominantní a nikdy si nenechaly nic líbit. Ovšem pozor, skvělá byla i v dramatických rolích, ačkoli každému zůstane v paměti právě z těch komických. Brzo totiž svůj talent prokázala i ve filmu. Později o ní řekla herečka Marie Rosůlková, že takový herecký projev se nedá naučit, ale že to je dar od narození.
Svůdnice a milovnice ji minuly
Zvukový film ji proslavil maximálně, její hlas byl totiž pro role hádavých a kousavých matiček či paniček naprosto dokonalý. Arogantní a sarkastická, tak na plátně působila. Ve třicátých letech se začala objevovat po boku takových hvězd, jakými byli Oldřich Nový, Vlasta Burian, Jindřich Plachta, Hugo Haas či Theodor Pištěk. Zazářila v komediích Muži v offsidu, Anton Špelec, ostrostřelec, Lidé na kře, Otec Kondelík a ženich Vejvara, Tetička, Přednosta stanice či Valentin Dobrotivý. Pro roli byla ochotná udělat cokoli, klidně i sama sebe zesměšnit. Ráčkovala, šišlala, přitom byla elegantní. Taková byla ostatně i v soukromí. Milovala krásné oblečení a potrpěla si na výstřední klobouky. Povahu však arogantní neměla, podle vzpomínek mnohých byla pravým opakem.
Děti jí osud nedopřál, ale milovala psy
V životě byla věrná jednomu muži, Robertu Šlemrovi. Díky němu si mohla dovolit i róby od Podolské a drahé šperky a klobouky. Manžel byl totiž producent a manažer, jeden ze zakladatelů hostivařských filmových ateliérů. Manželství bylo sice pevné, ale jediné, co jim osud nedopřál, byly děti. Našla si ale jiné hobby, chovala pražské krysaříky, kteří se mimochodem objevovali i ve filmech, v nichž hrála. Klobouky pak patřily k jejímu poznávacímu znamení, milovala je a nosila neustále. Ráda také jezdila do lázní, v oblibě měla slovenské lázně Sliač. Po válce už moc nehrála, přesto se objevila například v komedii Dovolená s Andělem či ve snímku Muž v povětří. Právě to byla její poslední role. Na její herectví však vzpomínáme dodnes. Zemřela v roce 1962 v nedožitých 76 letech.
