Komička se skvělým smyslem pro humor se narodila 10. listopadu 1886 v Plzni do rodiny středoškolského profesora a historika Bedřicha Macha. Inteligentní a vzdělaný otec měl rád kulturu, takže dceři nebránil, když se od dětství začala zajímat o divadlo. A podporovat ji nepřestal ani v době, kdy začala mluvit o tom, že se chce stát opravdickou herečkou. Na rozdíl od mnohých jiných, kterým rodiče v herecké kariéře bránili, Růžena měla štěstí. Po maturitě studovala u slavné herecké pedagožky Národního divadla Sklenářové-Malé a studium se vyplatilo.

Věrná jednomu divadlu

Mnohé její kolegyně střídaly divadelní angažmá, Růžena však zůstala věrná jednomu. V roce 1909 se stala členkou tehdy Městského divadla na Královských Vinohradech a zůstala tam skoro čtyřicet let. Zde využila svůj komediální talent, hrála především rázné a výřečné dívky, později přešla k často nadřazeným matkám s ostrým jazykem, které byly dominantní a nikdy si nenechaly nic líbit. Ovšem pozor, skvělá byla i v dramatických rolích, ačkoli každému zůstane v paměti právě z těch komických. Brzo totiž svůj talent prokázala i ve filmu. Později o ní řekla herečka Marie Rosůlková, že takový herecký projev se nedá naučit, ale že to je dar od narození.

Čtěte také

Ljuba Hermanová

Čtěte také

Ljuba Hermanová: Čertice, která milovala zábavu a běhala nahá po Praze

Svůdnice a milovnice ji minuly

Zvukový film ji proslavil maximálně, její hlas byl totiž pro role hádavých a kousavých matiček či paniček naprosto dokonalý. Arogantní a sarkastická, tak na plátně působila. Ve třicátých letech se začala objevovat po boku takových hvězd, jakými byli Oldřich Nový, Vlasta Burian, Jindřich Plachta, Hugo Haas či Theodor Pištěk. Zazářila v komediích Muži v offsidu, Anton Špelec, ostrostřelec, Lidé na kře, Otec Kondelík a ženich Vejvara, Tetička, Přednosta stanice či Valentin Dobrotivý. Pro roli byla ochotná udělat cokoli, klidně i sama sebe zesměšnit. Ráčkovala, šišlala, přitom byla elegantní. Taková byla ostatně i v soukromí. Milovala krásné oblečení a potrpěla si na výstřední klobouky. Povahu však arogantní neměla, podle vzpomínek mnohých byla pravým opakem.

Čtěte také

Čtěte také

Záhadná kráska, závislá na amfetaminech či heroinu. To byla Nico, múza Warhola

Děti jí osud nedopřál, ale milovala psy

V životě byla věrná jednomu muži, Robertu Šlemrovi. Díky němu si mohla dovolit i róby od Podolské a drahé šperky a klobouky. Manžel byl totiž producent a manažer, jeden ze zakladatelů hostivařských filmových ateliérů. Manželství bylo sice pevné, ale jediné, co jim osud nedopřál, byly děti. Našla si ale jiné hobby, chovala pražské krysaříky, kteří se mimochodem objevovali i ve filmech, v nichž hrála. Klobouky pak patřily k jejímu poznávacímu znamení, milovala je a nosila neustále. Ráda také jezdila do lázní, v oblibě měla slovenské lázně Sliač. Po válce už moc nehrála, přesto se objevila například v komedii Dovolená s Andělem či ve snímku Muž v povětří. Právě to byla její poslední role. Na její herectví však vzpomínáme dodnes. Zemřela v roce 1962 v nedožitých 76 letech.

Čtěte také

Marie a Ludvík Vaculíkovi na zahradě v Dobřichovicích (2006)

Čtěte také

Marie Vaculíková: Život po boku slavného spisovatele a pod dohledem STB