Devátá třída, dvacet dětí, sedí v kruhu a společně si prohlížejí fotky ze zásahu na Národní třídě během 17. listopadu, popisují a rozebírají třeba i to, co mají tehdejší demonstrující na sobě, ale zejména se snaží vysvětlit nápisy na transparentech: co znamená Jakeše do koše? A co Havel na Hrad? Dívají se na videa z Letné a vystoupení z Melantrichu. Čtou projevy Václava Havla. Poslouchají československou hymnu v podání Karla Kryla (a diví se slovenské části hymny), Hutkovu Náměšť a Modlitbu pro Martu. Přemýšlejí, proč se zvonilo klíči, a mají za úkol sami odpověď na tuhle otázku zjistit – a nevadí, že k tomu použíjí Wikipedii a Google. I tak může vypadat moderní výuka dějepisu.

Dávno už nestojí jen na tom, co učitel svým žákům řekne frontálně před tabulí. Když děti dějepis „zažijí“ na vlastní kůži, víc si z něj pamatují. A probouzí to v nich kritické myšlení, samy kladou otázky a pátrají po odpovědích, které nejsou instantní, ale prožité.

Čtěte také

Tradiční polské pirohy

Čtěte také

Polské pirohy: Zkuste ty tradiční s masem a zelím, ale i dýňové s tvarohem

Marcel Mahdal učí dějepis a historický seminář na ostravském Gymnáziu Pavla Tigrida. Už jen název téhle školy spojený s jednou z nejvýznamnějších postav československého protikomunistického exilu předurčuje k tomu, mít k sametové revoluci blízko. „Když jsem v roce 1995 maturoval já, končil dějepis druhou světovou válkou,“ vzpomíná Mahdal. V Ostravě stál u zrodu vzdělávacího centra PANT a také se zasloužil o vznik portálu Moderní dějiny. Obojí vzešlo z podobné motivace: „Cítili jsme, že je podstatné, aby mladí lidé, kteří sami revoluci nezažili a nemají zkušenosti s totalitou, měli informace o tom, jak to tehdy chodilo. Učitelský dějepis dlouho nereagoval dostatečně na výzvy, které považuji za podstatné, tedy předávat novým generacím zásadní odkaz dvacátého století, zkušenost s nacismem a komunismem jako odstrašující příklad. Dnes v souvislosti s válkou na Ukrajině bohužel vidíme, že jsme se z toho strašného dědictví dvacátého století ještě nevymotali,“ vysvětluje Mahdal.

Čtěte také

Keto dieta

Čtěte také

Keto dieta. Žádaná i zatracovaná. Dlouhodobě může způsobit zdravotní problémy

Život za železnou oponou

Právě Moderní dějiny shromažďují pod svojí hlavičkou na webu výukové materiály a odkazy k tomu, jak učit nedávné události tak, aby je současní studující vnímali jako důležité a neházeli je do jednoho pytle s pravěkem nebo středověkem. Gymnazisté si tak ve třídách zkoušejí rozklíčovat materiály komunistické propagandy, čtou dobové noviny, sledují videa z Letné i starší záznamy s budovatelským nábojem. Nebo zpovídají vlastní příbuzné a ptají se jich, co dělali za totality. „Moji studenti mají za úkol dělat mimo jiné i osobní interview se členy svých rodin. Dědeček jedné mojí studentky byl v šedesátých letech členem pohraniční stráže a stalo se, že nám přišel do výuky kázat o tom, jak důležité bylo tehdy hlídat hranice. Jeho vnučka se za něj tenkrát hodně styděla. Téhle tematice jsme pak věnovali několik vyučovacích hodin, protože bylo potřeba na jeho vystoupení v hodině nějak zareagovat. V ten moment, kdy přišel, mi samozřejmě zatrnulo, ale pak se ukázalo, že ta událost nám zpětně dala příležitost historické momenty interpretovat, studenti to skvěle vnímali, rozebírali jeho vystoupení a o tom, jak to vypadalo za železnou oponou, jsme dlouho diskutovali,“ vzpomíná Mahdal.

Čtěte také

Tereza Pergnerová jako moderátorka reality show Vyvolení

Čtěte také

Tereza Pergnerová a hitparáda Eso. Pamatujete si všechny moderátory?

Právě to, že události moderní historie si mnoho lidí stále pamatuje, že je sami prožívali a není možné je studovat jen z dobových pramenů a fragmentů, jak je tomu v případě starších dějin, ale učí se o nich z bezpočtu „živých“ interakcí, je podstatné i pro to, aby si mladí lidé uvědomovali, jak se obraz o historii skládá a jak složité je ho interpretovat. „V roce 2012 jsme s kolegy pobývali v Bělorusku, kde jsme mohli sledovat i výuku ve škole. A tamní pedagogové se nás ptali, která instituce v Česku je hlavním garantem správnosti výkladu historie. Byli v šoku, když zjistili, že žádný takový orgán, který by schvaloval to, zda učíme pravdivou historii, neexistuje. Že naše historie je výsledkem dialogu mnoha stran, badatelů, výzkumů a interpretací, ale oficiální schvalovací orgán výkladu historie prostě nemáme – a je to tak dobře,“ popisuje Mahdal. Jeho gymnázium dávno končí výuku dějepisu mnohem současnějšími událostmi, tedy ne druhou světovou válkou nebo komunistickým pučem v roce 1948, ale jde až k rozpadu Československa v průběhu roku 1992 a k přijetí postkomunistických zemí do Evropských struktur nebo do NATO. „Přesto je pro ně sametová revoluce ‚hluboký pravěk‘. A já si nutně musím klást otázku, jak jim přiblížit předrevoluční dobu, kterou já si pamatuji, ale pro ně je strašně těžko uchopitelná, nikdy žádnou totalitu nezažili,“ dodává Mahdal.

Čtěte také

Žena s dětmi

Čtěte také

Byla jsem na děti sama, novou rodinu jsme získali díky ženatému školníkovi

Rozvíjet kritické myšlení

Olga Kovaříková učí dějepis na druhém stupni základní školy a píše blog Hravá dějeprava, kde sdílí své nápady i nápady ostatních učitelů, jak je možné učit dějepis aktivně a nenudit. I „její“ děti se o sametové revoluci učí. „Pro základní školu vnímám zásadní jednu vstupní informaci: zatímco na gymnáziu děti takříkajíc být nemusí, naše děti do školy chodit musí, a navíc vím, že ne všechny půjdou na střední školu, kde budou mít dějepis. Takže to, co se na základní škole o dějinách dozvědí, může být v rámci vzdělávacích institucí i tím posledním,“ vysvětluje Kovaříková. K sametové revoluci se dostává s deváťáky. „Vycházíme samozřejmě už z událostí Palachova týdne v lednu 1989. Nevykládám frontálně, děti pátrají samy, vyvozují vlastní závěry. Pracujeme s podklady z Ústavu pro studium totalitních režimů a s jejich novou badatelskou učebnicí, která vznikla v nakladatelství Fraus. Žáci díky tomu pracují s původními prameny, které zkoumají. Skvělé lekce má i Post Bellum na webových stránkách My jsme to nevzdali. Čerpat můžeme i z Příběhů 20. století České televize nebo z databáze Paměti národa, využít lze i jejich zážitkové workshopy,“ popisuje Kovaříková zdroje. Ideální je pro ni mít hodinu složenou z mnoha různých zdrojů k tématu a ideálně i střídat různé metody. Děti se samy stávají badateli, zkoumají prameny informací, a když je prozkoumají, dokážou odpovědět na to, proč k sametové revoluci došlo.

Čtěte také

Chůze do schodů

Čtěte také

7 tipů jak zapojit pohyb do každodenního života

Rozebírají například fotografie z demonstrací a snaží se interpretovat nápisy na transparentech. Jejich úkolem je pak třeba v závěru hodiny napsat pohlednici z revoluční Prahy, ve které popisují, co se kolem děje a jak taková sametová revoluce vypadá. „Pouštím dětem krátké dokumenty a jeden z nich se jmenuje Mlátičky, obsahuje i rozhovory s příslušníky sboru Národní bezpečnosti, kteří na Národní třídě tehdy zasahovali. Na revoluci vzpomínají i dva bývalí důstojníci StB v dalším dokumentu Moje StB. Ten druhý pohled je výborný, jeden z estébáků na konci pláče, revoluce mu vlastně zkazila kariéru – a pro děti je zajímavé tenhle pohled vidět a nějak interpretovat,“ dodává učitelka tová revoluce baví, protože jde o moderní dějiny, které si jejich vlastní rodiny pamatují. „Baví je i fotografie z doby, která sametové revoluci předcházela. Používám třeba jednu právě z badatelské učebnice, kde je pohled na dobové sídliště. Je na něm mnohem méně aut, než jsou děti dnes zvyklé v ulicích vidět, jedno z těch aut je naklopené a fotografie zachycuje člověka, který si to auto sám opravuje. Děti tu fotku jen popisují a ptají se, proč s tím autem ten člověk nejel do servisu? No, protože tehdy byli opraváři aut nedostupní, lidé si mnohem víc věcí museli dělat sami. Navíc přepočítáváme tehdejší výdělek na dnešní peníze a dnešní platy a srovnáváme ceny potravin tehdy a dnes – a děti zjišťují, že tenkrát opravdu nebyly věci levnější, než jsou dnes, i když v absolutních číslech by to tak mohlo vypadat,“ vysvětluje učitelka s tím, že přesně tohle je přístup, který učí děti kritickému myšlení. „Když žáci slyší argumenty, že za komunistů bylo líp a že bylo levněji, dokážou na to reagovat, protože ve škole si sami došli k tomu, že to tak nebylo. Snažím se je ale učit i rozdíl mezi interpretací historie založené na mnoha historických pramenech a kritické práci historiků a subjektivních vzpomínkách pamětníků. S tím, že subjektivní prožitky nelze šmahem odsuzovat. Měli by vědět, že lidé v jakékoli době mohli být šťastní bez ohledu na to, co se objektivně dělo, protože třeba zrovna zažívali životní lásku. Na otázku, co bylo špatně a co dobře, hledáme odpověď společně. Děti tak zažívají aha momenty, se kterými odcházejí z hodiny,“ dodává Kovaříková.

Čtěte také

Ženy na nákupech

Čtěte také

17. listopad a otevírací doba obchodů ve svátky. Jak se v tom vyznat

Kde vzít inspiraci

  • Pusťte si s dětmi záběry z demonstrací, kde mluví Václav Havel nebo zpívá Marta Kubišová nebo Karel Kryl. 
  • Na YouTube najdete i jeden z dílů pořadu Nezkreslená věda, který se věnuje sametové revoluci v Československu a namluvila ho Bára Hrzánová.
  • Na webu České televize jsou dostupné dokumenty z cyklu Příběhy 20. století včetně těch, které se týkají pádu komunismu. 
  • Podívejte se na www.sametnaskolach.cz, kde jsou výukové materiály a seznam akcí. 
  • Na www.myjsmetonevzdali.cz najdete sekci o sametové revoluci a jedna část z ní je dokonce zaměřená na jednotlivé regiony, nejenom na Prahu.
  • Web www.postbellum.cz má materiálů obrovské množství, mrkněte k nim do sekce Kalendář, kde jsou aktuální akce konané v souvislosti s výročím sametové revoluce.
  • Univerita Palackého v Olomouci vytvořila web Příběh 17. listopadu, existuje i stejnojmenný komiks.

ZDROJ: časopis Vlasta

Čtěte také

Marta Kubišová

Čtěte také

Marta Kubišová: Zpěvačka písně s příslibem svobody

Čtěte také

Marta Kubišová

Čtěte také

Retro z Vlasty - Marta Kubišová: Nemohu být šťastná, když vím o neštěstí druhých

Čtěte také

Marta Kubišová na premiéře recitálu Marta v červnu 2022

Čtěte také

Retro z Vlasty - Marta Kubišová: Nejsem žádná partyzánka ani barikádnice