Exoticky znějící jméno, atraktivní zjev, láska k divadlu už na gymnáziu v pražské Hellichově ulici, to byla výbava, s níž Saskia Burešová volila budoucí profesi. Divadlo ji vábilo hodně, ale existoval ještě další magický fenomén – televize. A ta nakonec zvítězila. Saskia se přihlásila na konkurz hlasatelky a od té doby byla jednou z nejpopulárnějších a nejoblíbenějších osobností na našich obrazovkách.
Jak dlouho vlastně?
To snad ani nebudu prozrazovat. Ale pamětníci si jistě pamatují.
Pamatujete si ještě vy na to úplně první konkurzní hlášení?
Na to se opravdu nedá zapomenout. Šlo o konkurz na pořad Poštovní schránka. Byl veřejný, poprvé a naposled, to znamená, že naše moderátorské pokusy sledovali diváci ve studiu i doma před obrazovkou. Když jsem uspěla, v duchu jsem všem těm neznámým děkovala za přízeň a sympatie, protože to už mě televize „držela drápkem“.
Jste hlasatelka a průvodkyně různými pořady, tedy moderátorka. Na která setkání před kamerou ráda vzpomínáte?
Bylo jich hodně. Třeba seriál s Ludvíkem Součkem, jehož knížky jsme vždycky ráda četla, velkým svátkem bylo natáčení s Jiřím Muchou, který bohužel zanedlouho poté zemřel, z profesionálního hlediska bylo pro mě poučné moderování zábavných pořadů, kde člověk musí být pohotový, umět improvizovat…
Jak se dá naučit něčemu tak bezprostřednímu, jako je improvizace?
Zní to možná paradoxně, ale pečlivou přípravou. Lehká improvizace je žádoucí, dokonce potřebné, ale nesmí za ní být prázdno, nejistota. Improvizace na obrazovce je jenom bonbonek na pečlivě vystavěném dortu, nikoli dort celý.
Jste zkušená profesionálka, ovšem chybička se vloudí… Co když se přebreptnete?
Tak se chovám jako nezkušená neprofesionálka a nespím z toho čtrnáct dnů. Teprve pak začnu hledat logické argumenty, že služba je dlouhá a „únava materiálu“ normální lidský jev v každém zaměstnání. Ale já mám bohužel smůlu, že v přímém přenosu se nedá nic vrátit.
Jak jste spokojená se svým novým pořadem Kalendárium?
Moc mě baví. Nevěřila byste, kolik zajímavých věcí jsem se dozvěděla a ráda je zprostředkuji dál. Kalendárium připravuje tým lidí za skvělé pomoci archivu Karla Čáslavského. Všichni se snažíme, aby bylo zajímavé třeba tím, že velikány naší doby představujeme z jejich lidské stránky, s nahlédnutím do jejich soukromí. Těší mě, že hodně dopisů dostávám i od mladých diváků.
V dopisech od diváků, myslím mužů i žen, je hodně obdivných slov k vašemu perfektnímu zevnějšku. Ostatně s tím souvisí vaše další aktivita, jste spolumajitelkou kosmetického salonu. Co myslíte, jaký je spolehlivý recept na krásu, štíhlost?
Myslím, že neexistuje. Fyzický zjev je prostě genetický dar, stejně jako štíhlost, ovšem kdo to štěstí nemá, musí se svým tělem něco udělat. Například já přestávám večeřet.
Držíte diety?
Ne. Vlastně když je nejhůř, tak jednou ano. Doporučovala mi ji slavná Marlene Dietrichová. Jednou týdně celý den nejím vůbec a pouze piju minerálku. Připadá mi to velmi chytré, je to nenáročná „údržba“, po které organismus určitě funguje líp.
Využíváte často služeb salonu SASKIA?
Asi mi to nebudete věřit, ale jak se říká „kovářova kobyla chodí bosa“. Než jsem začala podnikat, dopřála jsem si kosmetické ošetření alespoň jednou za měsíc, teď jsem ráda, když se mi to podaří za dva tři měsíce. A pak je ještě problém najít volnou hodinu v popsaném diáři našich kosmetiček.
Proč se váš salon vlastně přestěhoval?
Přesně v době, kdy jsme po půlroční rekonstrukci chtěli zahájit provoz, přihlásil se majitel domu, žijící v Austrálii, prostřednictvím svého zástupce. Měl představu, že zde zřídí daleko lukrativnější druh podnikání, a tak nechtěl čekat ani do vypršení nájemní smlouvy, kterou jsme měli s OPBH, a začal nás dost nevybíravými způsoby vypuzovat. My jsme samozřejmě začali intenzivně hledat nové prostory, což nebylo vůbec jednoduché, ale nakonec se to přece jen podařilo. Rodiče kamaráda mého manžela dostali v restituci dům v Dittrichově ulici a nabídli nám možnost podnikat ve stejném oboru. Jak vidíte, není majitel jako majitel! Pro nás ovšem začalo celé martyrium znovu, nový úvěr, nové budování, starosti se stavební firmou. A také nás čekala lekce, jak moc se nevyplácí důvěřivost ve finančních otázkách.
Takže – poučení pro podnikatelský život?
A velké. Kromě finanční ztráty mě to po duševní stránce zocelilo a naučilo opatrnosti.
Manžel vám samozřejmě pomáhá, co syn?
Taky. Nebo mi alespoň drží palce, snaží se mě rozptýlit, a někdy si ze mě dělá legraci. Vzpomínám, jak jsem jednou přišla mírně zhroucená z jakéhosi jednání s firmou, a on řekl – mami, půjdeme do kina, ten film musíš vidět, jmenuje se Podnikavá dívka.
Víte, jaký typ zákaznic k vám chodí nejčastěji?
Naše klientela je dost různorodá. Mladá děvčata, lidé z televizní branže i ženy v důchodovém věku. Je to tím, že máme dostupné ceny a šikovné pracovnice, které vede naše spolumajitelka paní Michálková. Kadeřnické, masérské či kosmetické služby si každý může vybrat podle finanční situace. Nabízíme oblíbenou finskou firmu Lumene v nižší cenové relaci až po špičkovou francouzskou firmu Payot, která v Paříži odborně vyškolila naše kosmetičky. Jsme rádi, že jako první poskytujeme ošetření jejími prvotřídní přípravky.
Jak relaxujete, když máte volno?
Často se zmiňuji o tom, co pro mě znamená příroda. Když se ráno na chalupě probudím a nade mnou se klene modré nebe, sluníčko, cvrlikají ptáci a v dálce se ozývají bažanti, tak si přes všechny prodělané trable říkám, že život je krásný, že jsem zdravá a že mohu pracovat, abych zaplatila půjčky.
Takže aspoň recept na to, jak zůstat dobře naladěná a celkově fit?
Podívejte, říká se: ve zdravém těle zdravý duch. Já bych to obrátila. Když je zdravý duch, bývá zdravé i tělo. Tak proto se dívám na svět z lepší stránky.
Zdroj: www.vlasta.cz, časopis Vlasta 1994
