Támhleta je strašně hubená, měla by se najíst. Tenhle je zase moc tlustý, nechápu, že mu to nevadí. A tamta svalnatá ženská? Vždyť vypadá jak chlap! Že vám tyto věty přijdou povědomé? Ještě aby ne! Vždyť rozebírání postavy druhých je v dnešní době běžnou záležitostí, nad níž se mnohdy ani nepozastavíme. Jenže možná bychom měli. Body shaming nebo-li zesměšňování těla je totiž rozšířenou a o to více bagatelizovanou formou šikany, která dotyčnou osobu zasáhne na tom nejbolavějším místě. Tím spíš, pokud se jedná o děti, které se neumí bránit.

V posledních letech se zostuzování těla, podobně jako i jiné formy šikany, přesunulo do online prostoru, kde posměškům kvůli vzhledu dle výzkumů čelí až jedna třetina českých dětí. V reálném životě to je dokonce více než polovina. Nejčastěji se dětem ostatní posmívají kvůli tělu anebo obličeji a vlasům. Urážky však zaznívají i kvůli oblečení nebo značce a stáří mobilního telefonu. Zatímco ti odolnější se s nepříjemnou kritikou poperou a motivuje je pozitivně, což se odrazí především na aktivitách podporujících zdravý životní styl jako sport, zdravá strava či módní trendy, nemalé procento dětí se na základě bolavých poznámek na internetu uchýlí k různým formám poruchy příjmu potravy. A často jsou také spouštěcím mechanismem pro psychosomatické potíže a následné užívání návykových látek - jak těch společensky přijatelných jako jsou psychofarmaka na úzkost a depresi nebo léky na spaní, tak těch mladistvým zakázaných jako cigarety a alkohol.

Zrádné sociální sítě

I přes to všechno jsou sociální sítě pro velkou část českých dětí velmi důležité. Představují pro ně prostor, kde se mohou bavit, komunikovat s přáteli, sebeprezentovat i tvořit vlastní virtuální identitu. Dominantní platformou jsou kromě YouTube hlavně Instagram a TikTok. "Na těchto sítích děti nejčastěji sdílí běžné zážitky ze svého života. Zhruba pětina se zde snaží tvořit vtipný obsah," popisuje Kamil Kopecký z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Své fotografie před postnutím děti ještě upravují pomocí zkrášlovacích filtrů. Dle výzkumu Centra prevence rizikové virtuální komunikace (PRVoK), Pedagogické fakulty s Katedrou psychologie a patopsychologie Pedagogické fakulty Univerzity Palackého a společností O2 má svůj obličej rádo pouze každé druhé dítě a spokojenost s vlastním tělem vyjádřila jen slabá půlka dotazovaných od 10 do 17 let. Nejčastěji by na sobě změnily hmotnost, množství svalů, barvu vlasů či velikost a tvar zadnice a prsou.

Alarmující zjištění

Některé poznámky či komenty se mohou zdát jako zcela nevinné, jejich následky si ovšem oběť může nést dlouhá léta. „Papír a displej snesou vše, na sociálních sítích si lidé mnohem méně berou servítky, komunikují často bezohledně, i když oni sami si myslí, kdovíjak nejsou upřímní a přímí. Přitom si ale neuvědomují, jak mohou svými komentáři zraňovat," upozorňuje psychoterapeut Jan Kulhánek s tím, že podobná zkušenost se u hejtovaných dětí následně promítá do jejich sebehodnocení, a to tak, že si méně věří a více o sobě pochybují. Výjimkou nejsou ani deprese nebo vztek. Velmi alarmujícím zjištěním je pak především fakt, že každé desáté dítě má sebepoškozující tendence jako jsou řezání či pálení na různých částech těla. Nemalé procento dětí navíc přiznalo, že by raději vůbec nebylo.

Začni u sebe

Jak je vidět, body shaming je problém, na který je třeba reagovat. Klíčem může být nejen posílení sociální dovedností a zvýšení psychické odolnosti dětí formou metodického vzdělávání v rámci školní výuky, ale především práce sami se sebou, abychom mohli jít příkladem. Všichni se totiž k body shamingu občas uchýlíme a často o tom ani nevíme.

Zdroj: vlasta.cz o2chytraskola.cz e-bezpeci.cz