Mít dobré známky, vynikat ve volnočasových aktivitách, dostat se na gympl, zapadnout do party a být dostatečně cool… Děti a dospívající čelí nejrůznějším tlakům a očekáváním. Není proto divu, že stále více z nich trpí dlouhodobým stresem. „Ano, podle mých zkušeností z ordinace dětí s projevy dlouhodobého stresu v posledních letech přibývá,“ souhlasí Ilona Hülleová, předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR. Stejně to vidí i psychologové a psychoterapeuti.

„Tvrdá data nemám k dispozici, ale například ze záznamů krizových linek a zkušenosti školních psychologů, se kterými spolupracujeme, je patrné, že počet úzkostných a depresivních dětí, které zažívají dlouhodobý stres, stoupá,“ přitakává Hana Sotáková z Katedry psychologie PedF UK. Na vině podle ní nejsou jen nároční rodiče, množství učiva a ne vždy milí spolužáci, ale celkové nastavení společnosti orientované na výkon.

„Chceme, aby naše děti byly úspěšnější než my. Ale co pro nás představuje úspěch? Kvalitní vzdělání, prestižní práci, dostatek peněz, určitý sociální status,“ vypočítává. Rodiče v posledních letech běžně očekávají, že jejich dítě půjde na víceleté gymnázium a poté na vysokou školu, ze které si odnese nějaký pěkný titul. „Dříve tak vysoká očekávání ohledně vzdělání nebyla. Také proto, že nebyly takové možnosti,“ podotýká psycholožka.

Čtěte také

Jak se cítit šťastnější?

Čtěte také

Pět triků, jak se cítit lépe podle psychologů: Buďte laskaví a chvalte

Ani dítě, jehož rodiče známky neřeší a místo v přijímačkách na elitní školy potomky povzbuzují v tom, co je baví, se ve škole nemusí cítit jak ryba ve vodě. Příčiny stresu jsou rozmanité, zdaleka se netýkají samotného studia. Mohou ho vyvolávat napjaté vztahy ve třídě či družině (často šikana), jízlivý učitel nebo vybočování z předepsaných škatulek. Nemá-li dítě „správnou“ značku mobilu, „správnou“ tělesnou konstituci nebo moderní oblečení, může si připadat jako „mimoň“, co nezapadá, a špatně to snášet.

„Dnešní doba klade nejen na dospělé, ale i na děti také značné estetické nároky a ty bývají významným stresovým faktorem. Vrstevníci, média a v posledních letech zejména sociální sítě nám předestírají, jak máme vypadat, abychom byli takzvaně in. Ale dostát těmto ideálům může být těžké, až nemožné,“ upozorňuje psycholožka Sotáková. Někdy k mindrákům přispívají nechtěně i sami rodiče „nevinnými poznámkami“ typu: „Ty ses nám nějak zakulatila, je z tebe pořádnej kus ženský!“

Rodina zdrojem napětí?

Rodina je často spíše než oázou podpory a bezpečí zdrojem stresu a napětí. Nemusí jít jen o přemrštěné nároky rodičů, ale o vztahy a celkovou atmosféru v rodině. „Partnerské spory a rozvodové situace patří mezi základní stresové faktory, které se na dětech podepisují,“ vidí ve své praxi v centru Psychoterapie Anděl Jan Kulhánek i další oslovení odborníci. Psycholožka Sotáková doplňuje příklad prvňáčka, u kterého se stres z konfliktů mezi rodiči a následného rozvodu projevoval ne doma, ale ve škole agresivitou vůči spolužákům.

Čtěte také

Než začnete radit jiným, udělejte si pořád sama v sobě

Čtěte také

Naučte se číst myšlenky! Nejdříve se ale musíte vyznat v těch svých

„Situace doma byla dlouhodobě napjatá, rodiče o tom ale s chlapečkem nemluvili a on ze sebe stres neuměl dostat jinak,“ vysvětluje psycholožka. Protože příčina chlapcova chování vězela v jiném prostředí, než kde se stres projevoval, navíc rodina navenek problémy nedávala najevo, bylo těžké příčinu chování chlapce rozklíčovat. Dlouhodobý stres se projevuje na psychice a chování, ale často i somaticky, tedy tělesnými potížemi. „Bolesti hlavy, břicha, nechutenství, poruchy spánku, únava. Děti odmítají chodit do školy, ráno je nedokážou rodiče probudit,“ vyjmenovává nejčastější somatické důsledky dlouhodobého stresu pediatrička Hülleová. Dále to mohou být ekzémy, refluxy, pomočování, neudržení stolice, noční můry nebo i zhoršení astma. Mezi psychické projevy patří podle ní nezájem, změna chování, poruchy spánku, nezvládání školních povinností nebo výchovné problémy. „Někdy to končí až depresí, sebepoškozováním, experimentováním s drogami,“ dodává lékařka.

Dětská psycholožka Lenka Kvěchová doplňuje, že dalšími psychickými příznaky bývají úzkosti, které mohou přejít až do formy panické ataky či obsedantně-kompulzivní poruchy, agrese, neschopnost soustředit se, únava. „Stres také ovlivňuje naše chování vůči sobě samým – tempo, nedostatek spánku, pohybu, špatné stravování včetně přejídání se a podobně. Patří sem také sebepoškozování, které bývá reakcí na psychickou bolest, vnitřní konflikt, ztrátu smyslu, necítění se – takzvanou disociaci.“

Čtěte také

Než začnete radit jiným, udělejte si pořád sama v sobě

Čtěte také

Naučte se číst myšlenky! Nejdříve se ale musíte vyznat v těch svých

Zjistit, jestli například za nočním pomočováním, bolestmi břicha nebo poruchami spánku stojí dlouhodobý stres nebo jiný problém, třeba čistě zdravotní, bývá obtížné a zdlouhavé. Proto se při somatických potížích musí nejprve řadou laboratorních či dalších vyšetření vyloučit onemocnění. I poté ale bývá komplikované přijít na kloub tomu, co stres způsobuje. „Stres může být dlouhodobý, vzniká často plíživě, nemá jasný spouštěč, je těžké dohledat jeho souvislost s určitou událostí,“ říká psycholožka Sotáková.

Stres doma i ve škole

Kolečko testů a vyšetření musela s tehdy sedmiletým synem absolvovat i Jitka z Pardubic. „Syn byl od narození podrážděný, přecitlivělý, úzkostný. Někdy v pěti letech si začal ‚ukakávat‘, mít od stolice umazané trenky. Mysleli jsme, že tím chce na sebe strhnout pozornost, že si takovou regresí říká o péči podobnou té, kterou vyžadovala jeho mladší sestra,“ vzpomíná Jitka. Synovi se snažili více věnovat, zároveň ale čím dál hůře skrývali svoji nelibost. „Byl schopný si ukáknout třikrát během jedné hodiny. Nedělala jsem nic jiného, než ho sprchovala a přepírala mu trenky. Když se k tomu přidaly i záchvaty vzteku, často jsem vypěnila,“ přiznává Jitka.

Čtěte také

Pes vám dá nejen lásku, ale i řád

Čtěte také

Jak vám domácí zvíře může zachránit duševní zdraví? Přinese lásku i režim

Když se synovi stala nehoda párkrát i ve škole, navrhla učitelka, aby rodiče navštívili dětskou psychoterapeutku. Ta potvrdila, že chlapec velmi žárlí na svoji mladší sestru a nevědomky si tak říká o pozornost. Situace se ještě zhoršila po nástupu do školy, kdy měl chlapec problém zvyknout si na jiný režim a najít si nové kamarády. „Kromě ukakávání začal trpět bolestmi břicha a pálením žáhy.“ Lékařka chlapce důkladně prohlédla, poslala na alergologické a další testy a nařídila antirefluxní vyšetření. Všechny testy vyšly negativní. „Pak jsme se přestěhovali, syn změnil školu… a po měsíci dvou problémy zmizely jako mávnutím proutku.“

Podle Jitky za tím byla podporující paní učitelka, přátelské prostředí nové školy a milí spolužáci. „Syn se začal do školy těšit, našel si kamarády, získal sebevědomí a konečně se trochu uvolnil,“ pochvaluje si máma Jitka. Jediné, co mu z předchozích potíží zůstalo, je občasné pálení žáhy. „A žárlení na sestru. Teď už ho ale umí ventilovat jinak než ukakáváním,“ dodává Jitka.

Čtěte také

Jak neopakovat stále stejné chyby?

Čtěte také

Proč opakujeme ve vztazích stále ty samé chyby a jak se tomu vyhnout

Vystresovaný měchýř

Několikero vyšetření podstoupila i dnes dvanáctiletá Anežka. V posledním roce školky si totiž začala učurávat. Rodiče si to vysvětlovali tím, že je příliš zabraná do hry a nestíhá doběhnout na záchod. Na pediatra se obrátili o něco později, když Anežka začala mít spoďárky umazané i od stolice. „Poslal nás na urologii, kde Anežce diagnostikovali dráždivý měchýř,“ vypráví máma Zdena.

To jim lékařka vysvětlila tak, že na děti v současné době působí celá řada stresových faktorů včetně velkého množství aktivizujících podnětů. Dítě je v neustálém stresu, který působí i na močový měchýř. „Ten je pak obrazně řečeno permanentně stažený, nedokáže pojmout adekvátní množství tekutiny, zároveň se při močení nedokáže dobře uvolnit a v klidu vyprázdnit celý obsah. Dítě se nikdy pořádně nevyprázdní, ale zároveň může cítit časté nutkání,“ tlumočí Zdena někdejší vysvětlení uroložky.

Čtěte také

Stravovací návyky se vyvíjejí, respektujte to

Čtěte také

U babičky se dojídá! Nesnažte se vyhrát boj o to, co vnoučata jedí

Nedělá to naschvál

Vedle urologie podstoupila Anežka i vyšetření na psychiatrii, které odhalilo ADD, což je porucha pozornosti bez hyperaktivity. „Celé řešení problému byl běh na dlouhou trať. Léčba měchýře, nácvik správného močení, změna způsobu výchovy, pochopení komplexnosti problému i návrat do co nejpohodovější atmosféry v celé rodině,“ vzpomíná Zdena.

Rodiče postupně pochopili, že dcera některé pro ně nepochopitelné věci nedělá naschvál, ale v důsledku poruchy. „Museli jsem se naučit reagovat jinak a postupně se domácí stres hodně vyklidnil. Ubrali jsme z pravidel a řešíme jen věci, na kterých opravdu záleží,“ pokračuje Zdena. Domácí atmosféře také velice prospělo, když rodiče přestali tlačit na pilu se školními výsledky a volnočasovými kroužky. „Všichni nám pořád opakovali, jak je dcera nadaná a jaká je škoda, že s tím nic nedělá. Proto jsme ji pořád motivovali, přesvědčovali. Dneska to zpětně vidím jako zbytečný zdroj stresu pro nás všechny,“ rekapituluje Zdena.

Přetížení mimoškolními aktivitami a tlak na výkon řeší u svých dětských klientů i Sotáková. „Jedna dívka pocházela z velice sportovně a soutěživě zaměřené rodiny a hrála závodně volejbal. Bavilo ji to, ale na rozdíl od zbytku rodiny neměla pro sport extra nadání, a tak ji tlak na závodní úrovni ničil a objevily se u ní bolesti břicha,“ vzpomíná psycholožka. Rodiče pochopili, že dceru volejbal nebaví, ale vyřešili to tak, že ji přehlásili na sportovní aerobic. Tam byla situace ještě horší. „Pro rodiče bylo obtížné si připustit, že sport a pohyb nemusí být vždy spojený s výkonem, závodem, hodnocením.“ Pomohla až dlouhodobá práce s rodinou, kdy si rodiče postupně uvědomili, že jejich dceru sport „jen“ baví, nijak extra jí nejde a realizovat se chce jinde. A že to neznamená, že nebude sportovat vůbec.

Také covid a s ním spojená opatření a neustálé změny ve vyučování se na stresu u dětí neblaze podepsaly. „Do ordinací se nám teď vracejí děti především s akutními onemocněními. Obávám se, že budeme řešit potíže vyvolané stresem u dětí ještě více,“ očekává lékařka Hülleová.

Čtěte také

Uvědomte si, co jste o sobě během pandemie zjistili

Čtěte také

Jak zvládnout postkovidový stres? Co dělat, když se těžko vrací k běžnému režimu

Naučte děti zvládat stres

„Rodiče by se měli při nových projevech nežádoucího chování, například při zvýšené úzkosti, ptát: Slýchám to poslední dobou častěji? V jakých situacích? Kdy to začalo?“ radí psycholožka Hana Sotáková z Katedry psychologie PedF UK, jak odhalit příčiny stresu u dětí. Podle Lenky Kvěchové je velmi důležité s dítětem o jeho emocích a prožitcích mluvit. „Pomoci mu je pojmenovat a brát ho vážně,“ přidává svou radu. Rozvíjet u dítěte sebereflexi je prý velmi důležité. „Dítě se pak více dostává do kontaktu se svým prožíváním a může za sebe mnohé situace lépe vyhodnotit, nějak s nimi naložit. Rodič v tom může dítě podpořit svou pozorností a empatií.“ Nejhorší je prý pro dítě pocit, že v životě nemá v nikom podporu a porozumění.

Dětem také můžeme vštěpovat různé zásady pro zvládání stresu:

  • Veďte děti k tomu, aby dokázaly říct, když toho na ně bude moc.
  • Když stoupá napětí, pomozte dítěti, aby ho ze sebe dostalo. Ale ne řevem nebo agresí, ale například zadupáním, zmuchláním a zahozením papíru nebo počítáním do deseti.
  • Ukažte dětem, jak kvalitně odpočívat.
  • Tedy ne u obrazovek, ale například volnou hrou, poslechem hudby, pohybem na čerstvém vzduchu, v přírodě a podobně.
  • Naučte je nechodit spát s negativními myšlenkami. Popovídejte si před spaním o vašem dni, co se povedlo, co ne.
  • Mluvte s dětmi i o svých emocích včetně těch takzvaně negativních, jak je prožíváte, jak se chováte.

Antitrémová skupinová terapie „je určena pro děti úzkostné, s nízkým sebevědomím,“ popisuje skupinovou terapii určenou pro zhruba deset dětí jan kulhánek z pražské psychoterapie anděl. Pod vedením jednoho nebo dvou terapeutů v ní děti nacvičují stresující situace a povídají si o nich, ty menší na to jdou formou hry. „Jedná se o kognitivněbehaviorální přístup, kdy se děti naučí zbavit trémy nácvikem, postupným vystavováním se trémě.“

Čtěte také

Zkuste se na svět dívat veselejí

Čtěte také

Přestaňte nespokojeně brblat. Naučte se chválit a neshazovat se, radí psycholog