Je pro vás složité se vžít do role otce?
Určitě. Máme to s Eliškou Bašusovou alias Bárou, mojí seriálovou partnerkou, přesně naopak. Ona je matka a hraje bezdětnou a já, bezdětný, hraji otce. Takže je to od nás obou čistě „herecké“ rodičovství.
Na place se potkáváte s Majkym, představitelem seriálového syna. Myslíte si, že s ním máte více trpělivosti díky své vlastní zkušenosti?
Na to je složitější odpověď. Mám pocit, že to vyžaduje kombinaci dvou věcí. Jednak dostatek trpělivosti a schopnost s ním pracovat. Majky je dost nepozorný, rozlítaný a má spoustu energie. Samozřejmě není nepravděpodobné, že z toho vyroste. Mně momentálně osobně pomáhá vlastní zkušenost s natáčením v dětském věku. A možná ještě trochu důležitější je i moje vlastní zkušenost s ADHD. Často se v jeho chování totiž vidím. Díky tomu, že vím, jaký je to pocit a co se mu asi děje v hlavě, když například odejde v půlce věty pryč, zatímco mu někdo něco říká, nebo když má náhlé výkyvy nálad, umím s tím pracovat. Vždycky má ale na place jednu ze dvou hereckých kouček, které to s ním obě umějí, což je super.
Když jste začínal v Ulici, asi nebylo zcela běžné mít hereckou koučku.
Ne, v tomhle věku a ještě dlouho potom se mnou chodili na natáčení rodiče. Naši byli ti, kdo se se mnou učil texty, a starali se o to, abych před kamerou fungoval.
Váš vztah s Majkym je hodně specifický…
Ano, protože my jsme s ním v nejužším kontaktu. Když vidí mě nebo Michelle (představitelka Skyler – pozn. red.), říká nám mami a tati. Jsme mu oporou, když se po něm vyžaduje disciplína, a musí si pamatovat, kam přijít, co říct a jak se tvářit. Když mu to nejde kombinovat a opakujeme záběr kvůli němu, cítí se provinile, přestože fakticky nic neprovedl. Sám jsem to jako dítě zažíval. My jsme tam od toho, abychom ho podpořili. Kromě toho mi přijde, že s ním asi dokážu líp komunikovat právě díky svým již zmíněným zkušenostem. Mám pocit, že ví, že je se mnou v bezpečí. Ostatní profese na place logicky nemají tolik prostoru se mu na rozdíl od nás přizpůsobit.
Kdy jste si začal zařizovat záležitosti ohledně natáčení sám?
Přechod byl plynulý. Fungovalo to tak, že větší projekty mi hlídala máma, a když přišlo něco menšího, třeba nějaká jednorázová akce na moderování, nechávala ji celou na mně. Když pak zjistila, že jsem schopný si to zajišťovat sám, začala mi postupně předávat i ty větší projekty.
Mezi větší projekty jistě patřil i seriál Labyrint.
Natáčení Labyrintu s režisérem Jirkou Strachem pro mě hodně znamenalo. Za prvé bylo určitým občerstvením od Ulice a za druhé ho vnímám jako svůj jakýsi přerod mezi dětským a dospělým herectvím. Začal jsem tehdy zjišťovat, co vlastně dospělé herectví znamená. Hodně mi k tomu pomohly i přijímačky na DAMU, kde sice nakonec nestuduji, dostal jsem se na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity, obor filmová studia, nicméně na přijímačkách na DAMU jsem se seznámil se spoustou lidí, s nimiž se dodnes stýkám. Až později jsem si uvědomil, že jsem v dětství bral herectví víceméně jako profesionální lhaní, a teprve s tím, co se učí na DAMU, jsem si uvědomil, že je to daleko komplexnější a složitější disciplína, než jsem si do té doby myslel. Právě na postavě postiženého kluka Adama z Labyrintu a také v divadle při zkoušení Macbetha v Městských divadlech pražských v roce 2017 jsem začal herectví vnímat tímto způsobem.
Nedávno jste úspěšně složil bakalářské státnice, měl jste trému?
Nikdy jsem nezažil takový stres jako před státnicemi. Už týden dopředu jsem prožíval neuvěřitelné potíže. Jelikož jsem před tím u nás na škole zažil dost těžké zkoušky z povinných předmětů u pedagogů, kteří byli tak zbytečně přísní a represivní, že jim později byly vedením katedry důležité předměty odebrány, byl jsem zvyklý být ze zkoušek totálně vystresovaný. Státnice nakonec nebyly tolik drsné. Ale příprava pro mě byla náročná a popostrčila mě k takovému výkonu, že místo toho, aby mě po jejich úspěšném složení zalila vlna euforie a šel jsem slavit, spadl mi jen ohromný kámen ze srdce a přemohla mě šílená únava. Takže jsem si musel před oslavou nejprve několik dnů odpočinout.
ZDROJ: časopis TV Star
