Zdroj: Profimedia
To je vražda, napsala, Vražedné pobřeží, Columbo: Tak šel čas s hlavními hrdiny
Pamatujete si slavné hlášky poručíka Columba, které nám vždy vyloudily úsměv na tváři nebo rozevlátou košili Nicka Slaughtera z Vražedného pobřeží? Nelze zapomenout ani na spisovatelku Jessicu Fletcherovou, která nechyběla u žádné vraždy a ochotně pomáhala policii najít vraha. Hlavní představitelé seriálů, které jsme milovali, nás bohužel opouštějí. Stejně jako Peter Falk, který zemřel už před lety, odešla 11. října na věčnost i Angela Lansbury. Věděli jste, že za svoji roli dostala spoustu ocenění? Pohlednému Robu Stewartovi sice charisma neubylo, ale havraní vlasy vzaly za své a už nenosí culík.
To je vražda, napsala
Kdo by si nepamatoval na Jessicu Fletcherovou a seriál To je vražda, napsala, jeden z nejúspěšnějších amerických televizních seriálů, k němuž se diváci i po letech rádi pravidelně vrací. Hlavní postavu, spisovatelku a policistku ve výslužbě, v něm ztvárnila Angela Lansbury, která se v příbězích vždy spoléhala na vlastní úsudek. Ten ji společně s vytrvalostí pomohl k rozuzlení i toho nejzapeklitějšího případu. V seriálu oblíbeném napříč generacemi hrála Angela dlouhých dvanáct let, od roku 1984 do roku 1996, a přinesl jí nevídanou popularitu. Jeden z nejdelších detektivních seriálů televizní historie také později i produkovala.
Jak vzpomínala, natáčení prvních dvou řad seriálu pro ni bylo nesmírně náročné. „Byla jsem v šoku, když jsem zjistila, že musím pracovat 12 až 15 hodin denně,“ uvedla Angela s tím, že do práce odcházela v šest ráno a vracela se domů pozdě večer.
Pamatujete na znělku kriminálky To je vražda, napsala?
Detektivní seriál ovšem nebyl jediným počinem britské rodačky, která do USA z válečného Londýna přesídlila s matkou a bratrem. Svědčí o tom množství ocenění, která během své sedm desetiletí dlouhé kariéry za nespočet televizních, filmových i divadelních rolí (také na newyorské Broadwayi) dostala. Například šest Zlatých Glóbů (čtyři z nich za seriál To je vražda, napsala) a čtyři divadelní ceny Tony. Třikrát byla také nominována na Oscara, přičemž první šance přišla už v 19 letech za vedlejší ženskou roli ve filmu Plynové lampy z roku 1944. Nominace získala i za herecký výkon ve filmech Obraz Doriana Graye a Mandžuský kandidát z roku 1962.
Ocenění, kterého si pak Angela Lansbury mohla vážit nejvíce, přišlo v 2013, kdy ji britská královna Alžběta II. vyznamenala za zásluhy šlechtickým titulem Dáma britského impéria (DBE). Rok na to pak matku dvou dětí a mnohonásobnou babičku americká filmová akademie ověnčila cenou za celoživotní kariéru. Zemřela 11. října ve věku 96 let.
Columbo
Na televizních obrazovkách nemohl v minulých letech chybět ani Peter Falk alias poručík Columbo. Milovali jsme nejen jeho ošuntělý baloňák, rozčepýřené vlasy, polorozpadlé auto nebo slabost pro doutníky, ale především jeho hranou roztržitost a zapomnětlivost, kterými dokázal ukolébat každého vraha. A co teprve "neviditelná" paní Columbová? Seriál diváky bavil od roku 1971 až do roku 2003. První díly režíroval, tehdy ještě neznámý, Steven Spielberg. Peter Falk kasíroval v dobách své největší slávy 5,1 milionu korun za epizodu.
Columbovy nejslavnější hlášky:
„Nějak vás pořád rozčiluju. Musí to být mým přízvukem nebo co.“
„Tak je to lepší než žlučové kameny. Už jste měla žlučové kameny, madam?“
„Před kávou jsem sice na nohou a chodím, ale ještě nejsem probuzený.“
„Neumím plavat. Nesnáším dokonce ani hlubokou vanu.“
Americký herec židovského původu se narodil v roce 1927 v New Yorku majiteli obchodu s galanterií a účetní. Mnozí ho považovali za Italoameričana, jeho otec byl ovšem Polák, matka měla příbuzné v Rusku a jeho předci žili i v Maďarsku a Čechách. Když byly Peterovi tři roky, přišel kvůli malignímu tumoru o pravé oko, které bylo nahrazeno skleněným. V roce 1953 ukončil studia na Univerzitě Syracuse v New Yorku zaměřená na výcvik úředníků federální vlády. Následně usiloval o přijetí do služeb americké tajné služby CIA, nebyl ale přijat. A tak nastoupil do funkce analytika managementu v Hartfordu, kterou sám pojmenoval »expert na efektivnost«. „Byl jsem dokonce tak efektivní, že jsem hned první den svého zaměstnání nedokázal najít budovu, v níž budu pracovat,“ prozradil později se smíchem.
Ani Peter Falk ovšem nebyl herec jedné seriálové role. Objevil se například ve filmu Manželé (1970), Nebe nad Berlínem (1987) a Tak daleko, tak blízko (1993). Filmová ocenění navíc sbíral už od mládí. Pět let po ukončení herecké školy, v roce 1960, byl nominován na Oscara za roli vraha ve filmu Murder, Inc., druhou nominaci získal o rok později za vedlejší roli ve filmu Kapsa plná zázraků. Poručík Columbo mu pak přinesl celkem deset nominací na cenu Emmy, z toho čtyři ocenění, a devět nominací na Zlatý glóbus, který získal v roce 1973.
Zatímco po pracovní stránce Peter Falk sbíral ovace, v soukromí to tak růžové nebylo. Byl dvakrát ženatý. První manželkou byla Alice Mayo, s níž tvořil pár šestnáct let, a společně přivítali na svět dceru. V roce 1977 se oženil podruhé, jeho vyvolenou se tentokrát stala o 23 let mladší Shera Danese, která po jeho boku věrně stála až do jeho smrti v roce 2011. Zemřel ve věku 83 let. Na sklonku života herec trpěl Alzheimerovou chorobou a demencí a musel řešit dědické spory mezi svojí manželkou a dcerou, které si do oka zrovna nepadly.
Vražedné pobřeží
Pronikavé oči, havraní vlasy stažené do culíku a mužná hruď vykukující zpod košile. Řeč je o pohledném seriálovém soukromém očku Nicku Slaughterovi, do něhož byla svého času blázen snad každá žena. Než ale herec Rob Stewart začal v havajské košili honit grázly po pobřeží, sáhl si na úplné dno. Z hezounka, který v seriálu Vražedné pobřeží přiváděl k šílenství svou parťačku Sylvii Gerardovou, byl bezdomovec.
Jak se to stalo? V dětství se, asi jako každý Kanaďan, toužil stát profesionálním hokejistou. Jeho vzorem byl Wayne Gretzky. Hokej hrával aktivně až do svých 17 let, kdy jeho sen o sportovní kariéře ukončilo bolestivé poranění ledviny od špičky hokejové hole. Šel tedy studovat angličtinu a latinu na universitu ve Waterloo a v devatenácti letech odešel z domova. Na živobytí se snažil vydělat různými brigádami, především pak psaním a muzikou. A zde přichází onen zlom.
Pamatujete na znělku z Vražedného pobřeží?
Počátky herecké kariéry Rob zasvětil režii a scénáristice. Doprovázela je ale série špatných rozhodnutí a nemalé dluhy, a tak herec skončil na ulici. Přespával na lavičce, žebral o jídlo a naději hledal na dně lahví s alkoholem. Po půl roce, kdy už pomalu přestával doufat v lepší zítřky, zaslechl o castingu na nový komediální krimi seriál Vražedné pobřeží. Rozhodl se tedy zkusit štěstí, a přestože na konkurz dorazil v otrhaném oblečení a podnapilém stavu, porotě se jeho projev líbil. Paradoxně totiž hledala přesně někoho takového. Z Roba Stewarta se tak téměř přes noc stala hvězda, a přestože se jeden z nejpopulárnějších krimi seriálů devadesátek vysílal pouhé tři roky (1991-1993), o nabídky už herec nikdy nouzi neměl.
Zdroj: vlasta.cz csfd.cz fdb.cz kinobox.cz
