Odborníci tomu říkají sociální percepce a není to jednoduchá disciplína. Protože nedokážeme číst myšlenky někoho jiného, jsme odkázáni na vlastní odhad. V čem se nejčastěji pleteme?

1. Lidi nás mají radši, než si myslíme

Když se s někým poprvé seznámíme a popovídáme si, většinou se pak obáváme, že jsme něco pokazili. Mluvili jsme o sobě moc nebo málo, zněli jsme znuděně nebo naopak vlezle… Nicméně psychologické výzkumy prokázaly, že ostatní k nám nejsou tak kritičtí, jak si myslíme. Nebo jak jsme k sobě kritičtí my sami. Prostě nás mají mnohem radši, než bychom čekali. Psychologové tomu říkají „náklonnostní mezera“.

Je samozřejmě nesmysl čekat, že nás bude mít každý rád. Ale výzkumy této náklonnostní mezery naznačují, že můžeme většinu svých starostí o tom, co si o nás myslí ostatní, hodit za hlavu a prostě se bavit.

2. Mluvit s cizími lidmi je příjemnější, než si myslíme

Málokdo se rád pouští do řeči s úplným cizincem, ale když to uděláme, nakonec to většinou dopadne dobře. Psychologové uspořádali na toto téma výzkum mezi cestujícími ve vlaku a autobuse. Ti, kteří se pustili do řeči se sousedem, pak označili svoji cestu za mnohem příjemnější než ti, kteří seděli sami a mlčeli. A to platilo jak pro extroverty, tak pro introverty.

3. Lidi si nevšímají toho, co chceme utajit

Když bychom si přáli od něčeho odvést pozornost a modlíme se, aby si toho nikdo nevšiml (třeba gigantického pupínku na čele), většinou máme pocit, že to všichni kolem vidí. Vědci tomuto fenoménu říkají „efekt reflektoru“. V jedné studii požádali výzkumníci své kolegy na fakultě, aby si oblékli trapné tričko (se zpěvákem Barrym Manilowem). A opravdu se ukázalo, že trička si všimlo mnohem méně kolemjdoucích, než si mysleli jejich nositelé. Není to úleva? Zjistit, že ostatní si našich nedokonalostí všímají mnohem méně než my?

4. Ostatní nás nesoudí tak přísně, jak si myslíme

Vždycky když se nám povede něco zkazit, je nám jasné, že nás všichni kolem soudí. Ten je nešikovný, ta to neumí… Naštěstí výzkumy opět přinášejí příjemné překvapení. Jedním z důvodů, proč si myslíme, že nás ostatní posuzují negativně, je fakt, že si vlastních chyb všímáme víc než ostatní. Kdybyste například někde měli desetiminutový projev a párkrát se v něm přeřekli, budete si myslet, že si vaši posluchači pamatují jen to breptání. Nicméně účinek na publikum je tvořen mnohem větším obrázkem – obsahem vaší řeči, dojmem, jaký děláte, atmosférou, jakou šíříte. Takže až se příště zaseknete, mávněte rukou a zatleskejte si stejně, jako vám tleskají ostatní.

5. Lidi do nás nevidí

Obáváme se, že naše myšlenkové pochody jsou navenek vidět, ale ona to není pravda. Říká se tomu „iluze průhlednosti“. Průzkumy prokázaly, že nám ostatní nevidí nejen do hlavy, ale navíc kolikrát ani do obličeje. V jedné studii pila jedna skupina účastníků limonádu a druhá ocet, potom předstoupili před porotu, která měla určit, kdo před chvílí požil sladkou dobrotu a kdo kyselou odpornost. A nic, není to poznat, přestože si octoví účastníci bezpochyby mysleli, že se jim kroutí pusa naprosto viditelně.

6. Lidi si cení našeho komplimentu víc, než bychom čekali

A na závěr pohled z opačné strany. I když máme pocit, že jsme někoho pochválili a on ani nehnul brvou, ve skutečnosti má každá pochvala velký dopad. Tenhle omyl můžete vyzkoušet jako první. Začněte rozsévat pochvaly a sklízet zaslouženou úrodu. Ty těžší úkoly počkají.

Zdroj: https://www.sciencedirect.com