V samých počátcích gramotnosti lidé používali obrázkové písmo: ve starém Egyptě je nazývali hieroglyfy (z řeckého „hiera glyfé“ neboli „posvátný znak“). Čínská mytologie pak tvrdí, že při zrodu tamního obrázkového písma „lid slyšel mocný nářek ďábla, z nebe padalo obilí jako déšť“ a nastal „druhý vznik světa“.

Číňané jsou národ, který vlastně nikdy jiné než obrázkové písmo – byť hodně stylizované – nepoužíval. Za dlouhá tisíciletí se tu nashromáždilo zhruba 80 000 znaků. Snad nikdo už není schopen naučit se je všechny. Obrázkové písmo má ale pro Čínu obrovský význam – rozumí mu tu každý, zatímco mluvená řeč se výrazně liší podle regionů.

Tečkami šetřete, úsměvy nikoli

Obrázky pronikaly do textu psaného písma odjakživa. Stačí si vzpomenout na malované iniciály gotických knih s jejich barvitými výjevy či o pár století později na básnické texty, které byly typograficky formovány do všelijakých tvarů. O zavedení mezinárodně srozumitelných symbolů pro úsměv či lásku mimochodem uvažoval v 60. letech minulého století i spisovatel Vladimir Nabokov. Jak by se mu asi líbil generátor obrázků Dall-E 2, který na základě umělé inteligence dovede převádět i poměrně delší texty do jednoho obrázku? Tady skutečně platí, že „jeden obrázek vyjádří totéž, co tisíc slov“.

Je to přirozené, u psaného textu nevidíme pisateli do tváře, a nevíme tedy, jak vlastně svá slova přesně míní, což je důležité zvláště v případě, že onoho pisatele osobně neznáme. Usmívající se smajlík na konci textu nás však ujistí, že jeho autor nabízí přátelství a vstřícnost. Strohá tečka na konci e-mailu či esemesky ovšem – i podle názoru psychologů – zastupuje tvrdý výraz v obličeji autora, kritiku a odtažitost. Zvláště prý, pokud jde o text pouze jednoslovný, tehdy tečka může zvěstovat třeba i rozchod či rozvod.

Někomu mohou smajlíci a spol. připadat infantilní, možná až protivní. Je ale fakt, že tyto obrázky jsou pevnou součástí komunikace stamilionů lidí po celém světě. Jak se budou dorozumívat děti, které je používají už „od kolébky“, až dospějí? Přinejmenším první generace takových dospělců už je tady a přináší emotikony i do „dospělé“ komunikace. Velkým impulsem je pro ně přitom skutečnost, že naše doba je až příliš rychlá, nikdo nemá čas číst delší slovní sdělení a obrázek přináší informaci opravdu bleskurychlou. Pro zajímavost: pouhým klepnutím na určité emoji pizzy lze v USA pizzu objednat u sítě Domino’s, klepnutím na emoji některého z ohrožených zvířat zas poslat příspěvek Světovému fondu na ochranu přírody (WWF).

Pokusy o převody Bible či třeba Hamleta do jazyka obrázků se zatím moc nedaří, přestože už jsou k dispozici na dva tisíce emotikonů. Ty se ale pevně zabydlely ve firemních e-mailech či v bezpočtu reklam.

Mami, ze smajlíků mám jedničku!

Někteří dalekozrací teoretikové v této souvislosti hovoří o blížící se „éře postgramotnosti“, ve které budou při komunikaci hrát emotikony rozhodující roli. Půjde prý o jakousi obdobu esperanta. Většina lidí má také používat i na míru upravené znaky; něco na způsob podpisu. Smajlíky se pak budou vyučovat ve škole jako dnes abeceda.

Ona je to totiž docela věda, třeba srdce jsou zde nyní k mání asi v tuctu barev, z nichž každá nese jiné poselství. Jak byste dekódovali například světle modré srdce, anebo šedé? Navíc prý k obrázkům záhy přibudou zvuky, které si budou uživatelé moci navolit sami. Představte si, až vám přijde smějící se smajlík a uslyšíte i skutečný smích kamaráda!

Že by ale emotikony zcela nahradily psaný styk, k tomu nejspíš nikdy nedojde, i když je třeba už používá dokonce australský ministr zahraničí. Jejich sdělení se totiž nedá dost dobře spojit s gramatikou: časy minulými a budoucími, přídavnými jmény apod. Podle všeho tedy trvale zůstanou jen přidanou vrstvou komunikace, která sice její obsah rozhojní o emotivní roviny, dodá mu „tón řeči“ a zosobní ho, ale stále půjde pouze o doplněk základního sdělení.

Což rozhodně není odsudek obrázků. Vždyť podle psychologů jsou uživatelé emoji šťastnější než ti, kdo jsou nad ně povzneseni. Podle studie univerzity v nizozemském Utrechtu jsou ti, kdo často používají emotikony, považováni za „otevřené a pravdomluvné“. Jedna z největších seznamek světa, Match.com, k tomu dodává, že uživatelé smajlíků mají častěji sex a častěji vstupují do manželství, než „suchaři“ bez obrázků.

Polévka bez lžíce

Důležitý pokus provedla Američanka Samantha Lee, kdy po 24 hodin komunikovala jen za pomoci symbolů emoji. Nedopadlo to moc dobře. Svoji zkušenost popsala jako „jíst polévku bez lžíce“.

Obrázkové symboly zřejmě nikdy nebudou univerzálním jazykem; mimo jiné i proto, že si řadu z nich lidé spojují s různým obsahem, což budí zmatek. Například sepnuté ruce u nás asociují modlitbu, ale v Asii slova „prosím“ či „děkuji“. Čističi veřejného prostoru také třeba odmítají mrkající smajlíky, prý jde o svádění k sexu.

Některé obrázky jsou pro někoho urážlivé a pro jiného ne, což bude těžký oříšek pro případné soudní spory. Nic však nebrání tomu, aby ve spojení se zvukem mohly sloužit aspoň jako „podkres“ písemných sdělení.

Dělejme to, co funguje

Je tedy užívání smajlíků projev infantilizace a degradace komunikace, nebo jde naopak o novou vrstvu komunikace, která přináší „zosobnění“ a rozšiřuje výrazové možnosti?

„Záleží na použití smajlíku v dané komunikaci,“ říká školitel a poradce v oblasti komunikace Petr Jasinski. „Pokud vyjádříte vše, co chcete vyjádřit, za pomoci slov, a následně přidáte smajlík pro ilustraci emocí, tak to kvalitu komunikace zvyšuje. Jakmile ale začnete pomocí smajlíků slova nahrazovat, tedy místo vyjádření informace dáte jenom smajlík, tak to komunikaci skutečně degraduje. A nejen ji, postupem času to degraduje i vaši schopnost efektivně a přesně komunikovat. Vede to pak i k ‚plochosti‘ vztahů, ve kterých tato forma komunikace převažuje.“

A co k tomu dodává psycholožka Mgr. Dagmar Pátíková?

„S příchodem nových, masově užívaných komunikačních technologií se emoji prostě musela objevit. Textové výměny v chatech, e-mailech a dalších postrádaly ‚přidanou hodnotu‘ sdělení, jako jsou neverbální složky (řeč těla, emoční obsah, hlasový doprovod). Emoji se pokoušejí doplnit textové zprávy o znaky, které nesou emoční obsah, humor a další informace. Hlavně však se to vše děje pro uživatele komfortně rychlým způsobem! Na druhé straně nelze pominout, že mohou být vnímána jako nekreativní zjednodušení. Říká se však, že člověk má dělat, co funguje. A to prostě funguje!“

Smajlíci pomocníci

Smajlíci pomocníci

„Říká se, že 80 až 90 procent sdělení vyjadřujeme neverbálně,“ uvádí psycholožka Zuzana Břicháčová z Vrby pro Tebe (projekt, jehož cílem je poskytovat rady všem, kterým se nedostává pozornosti, a potřebují se vypovídat, chtějí si utřídit myšlenky nebo se jen podělit o své pocity). „Při osobním rozhovoru vidíme obličejovou mimiku druhého, jeho gesta, výraz, pohled, postoj, slyšíme zabarvení hlasu, intonaci atd.

Z psané komunikace se dozvíme ‚jen‘ ten obsah. To ale znamená, že část sdělení se k nám nedostane, nebo může být špatně pochopena. A tady přicházejí na pomoc smajlíci. Díky nim můžeme rozpoznat víc, než jen informaci. Pocit druhého: jsem z toho smutný, jsem bezradný, potěšilo mě to, jsem zmatený. Nebo sdělení doplní tak, aby bylo lépe pochopeno, například mrkajícím smajlíkem na konci věty, že se jednalo o vtip, nadsázku.

Jsou lidé, kteří používají kombinaci mnoha smajlíků a ještě ve vysokém počtu, a pak ti, kteří s nimi spíše šetří. Jde o styl každého. Při rozhovoru také někdo živě a divoce gestikuluje a jiný zapojuje jen mimické svaly. Dokonce i senioři si milé obličejíky oblíbili a používají je v komunikaci se svými vnoučaty. Pro psanou komunikaci jsou smajlíci, myslím, velkým pomocníkem, protože přidávají k informaci také emoci, proto je pak sdělení lépe pochopitelné.“

ZDROJ: časopis Květy, https://www.uu.nl/en/, Match.com

Související články