Proměňují se vztahy adolescentů? Randí mladí mezi 15 až 19 lety méně?

Myslím, že tohle je přesně věkové období, kde vidíme změny. V průzkumech z 90. let přiznávalo zhruba 10 až 20 procent adolescentů, že nerandí. Dneska jich je okolo 40 procent.

Čím to je?

Randí méně, protože mají sociální sítě a sytí si tuto potřebu jinak. Starší se naopak mnohem více seznamují přes internetové seznamky, což se dříve nedělalo. Člověk byl dříve považován tak trochu za lúzra, když potřeboval seznamku.

Dneska už to není pro lúzry?

Určitě ne, to se hodně proměnilo. Už to není tak, že seznamka je pro lidi, co se nedokážou seznámit normálně. A to i proto, že v České republice vzniká třetina všech manželství na základě on-line seznámení, přičemž toto číslo pořád roste. Během pandemie se zvyšovalo i mezi mladými.

Jaké jsou vztahy mladých lidí?

Vztahy mezi adolescenty vždycky sloužily hlavně k tomu, aby si člověk ujasnil sám sebe. Proto si hodně povídají, řeší věci, to se nezměnilo. Data také ukazují, že i první sexuální zkušenost mladí získávají okolo 17. roku života u dívek a o rok později u kluků, to je relativně stabilní. Neznamená to ale, že v tomto věku začínají sexuálně žít, to spíše až po dvacítce s nějakým vážnějším partnerem.

Kdy začínají ty vážnější vztahy?

Ono je docela dobré, když jich člověk pár, třeba dva až tři, zažije, než si vybere partnera pro manželství. Mají pak jasnější představu o tom, s kým by chtěli opravdu žít a být dlouho. Také se ukazuje, že lidé, kteří spolu začali chodit velmi brzy a záhy se vzali, se statisticky častěji rozvádějí. Brali se, když ještě nebyli osobnostně úplně hotoví, což se později může projevit.

Může mladé lidi mást současná doba mnoha možností? Rodiče bývají liberálnější a ani společnost nebrání různým formám vztahů.

Ono samotné období adolescence je matoucí, člověk hledá svou identitu. Myslím, že mít více možností není v tomto procesu hledání škodlivé. Mít možnost něco vyzkoušet, být si chvíli nejistý svým genderem, nemusí být problém, naopak to může pomoci ujasnit si svou sexuální orientaci. Když se toto nezvládne v adolescenci, tak z toho může být manželství, které skončí po čtyřicítce právě tím, že si jeden v páru uvědomí, že je homosexuál nebo že chce od života něco jiného.

Ovlivňují mladé lidi vztahy v jejich rodině?

To má určitě vliv. I z výzkumů vyplývá, že má-li někdo rodiče, kteří se rozvedli, tak je u něj o něco vyšší pravděpodobnost, že se také rozvede. To, co dítě vidí doma, často v dospělosti opakuje. Zajímavé ovšem je, že dříve se například v psychoanalýze myslelo, že člověk si vybírá partnera podle toho, co zažil v dětství. Nyní se spíše ukazuje, že výběr budoucího partnera nejvíce ovlivní doba puberty, tehdy začne mladý člověk trochu přemýšlet o své partnerské budoucnosti. Takže jeho výběr nemusí ovlivnit ani tak biologický rodič, ale partner jeho rodiče, s nímž žije ve stejné domácnosti.

Mluví dnes rodiče s dětmi o vztazích? Málo, nebo naopak až moc?

Od puberty dál je přirozené, že se děti s rodiči baví spíše míň, což je úplně v pořádku. Pokud ale dokážeme se svými adolescentními dětmi mluvit o vztazích tak, že o to mají zájem, pak je to skvělé a nemůžeme nic zkazit.

A jak s nimi mluvit, když projeví zájem?

Otevřeně. Jaké to bylo, když jsme si sami hledali partnera, jak nám to nešlo.

Prožíváme těžkou dobu, nejprve covid, pak strach z války, dlouhodobé obavy kvůli změnám klimatu, na což jsou mladí často citliví. Může tohle ovlivnit jejich výběr partnera nebo vůbec touhu mít dítě?

Tak ona existuje i jedna anglická nezisková organizace, která sdružuje lidi, kteří volí dobrovolné vyhynutí světa. Je to legitimní názor adolescenta a je přirozené i jeho odmítání dětí, protože to u něj biologicky ani sociálně není na pořadu dne. Názory bych přijal, ale sledoval bych, jak se to bude vyvíjet a jestli bude mluvit stejně i za pár let.

Jakou prokazujeme dětem službu naší opatrností. Více je hlídáme, zaměstnáváme kroužky a povinnostmi. Hatíme jim možnost seznámení my i doba?

No, určitě tomu nepomohl covid. Pravda je, že dříve děti víc randily v reálném světě, protože se více potkávaly. Mladí dnes nejsou ani tak na internetových seznamkách, ale prostě na sociálních sítích. Sledují někoho na Instagramu, dávají mu lajky, píšou si tam a vzájemně si okukují profily. Covid byl hrozný v tom, že stát rozhodl zavřít školy, které jsou pro sociální vývoj adolescenta nesmírně důležité. Potřebují se setkávat kvůli svému osobnostnímu rozvoji, a to nebylo rok a půl možné.

Ponese si tato generace následky?

Spíš myslím, že to urychlilo to, co by se stalo stejně – větší přechod do virtuálního světa. Těžko ale teď říct, zda to bude mít následky.

Mluvil jste o tom okukování profilů. Na sociální sítě lidé většinou dávají to hezké, své upravené fotky, zkreslenou realitu. Mohou se někteří bát navázat skutečný vztah, ukázat skutečné tělo?

Asi nás to kazí všechny. Sociální sítě podporují naše narcistní, dokonalé tendence. To, že se srovnáváme s jinými lidmi, je normální, dříve ale byla ta referenční skupina třeba dvacet lidí na vesnici, ve třídě, nyní se srovnávám s lidmi z celé republiky, ze světa. Ti jsou navíc úspěšní, člověk často sleduje nějaké úspěšné lidi na internetu, a pak je přirozeně těžší srovnávat se s takovým vzorovým modelem. Dříve jsme se srovnávali se spolužáky ze základky, kteří byli ze stejného sídláku jako my. To ale ničí všechny, nejen děti.