Jde většinou o muže, jimž se nedaří najít si partnerku, navázat vztah a svou frustraci si vybíjejí na internetu. Někteří však překračují hranici nadávek a toxického verbálního ponižování a jsou přímo nenávistní.

„Jsi odporný, zůstaneš sám, čím dřív to pochopíš, tím líp pro tebe.“ „Všechno jsou to děvky, které chtějí jenom peníze.“ „Spíš než s tebou, by každá šla s černochem.“ Utvrzují se členové incelovských skupin v internetových diskusích, které bývají pro nevhodný a násilnický obsah často zakazovány. Skupiny zanikají, záhy však vznikají nové. I proto je těžké stoupence Incel nějakým způsobem spolehlivě vyčíslit. Jedna z jejich největších skupin Incel.co čítala přes dvacet tisíc členů, než byla loni po čtyřech letech existence zablokována internetovými provozovateli. Fórum založil a spravoval Alexander Ash, zvaný SeržantIncel nebo Serge, jenž v rozhovoru pro prestižní newyorský časopis Document Journal, jedno z mála médií, kterému se podařilo vyzpovídat někoho z komunity incels, vysvětloval pohnutky nespokojených mužů. „Z biologického hlediska muž musí o partnerku bojovat, zatímco ona může být náročná a přebírat z celé řady možných partnerů,“ uvedl Ash a odvolával se mimo jiné na data internetové seznamky Tinder v USA. Tinder je celosvětová seznamovací síť, v níž lidé často nehledají vztah, ale seznamují se za účelem sexu. V USA je v Tinder seznamce zaregistrováno 76 procent mužů a 24 procent žen. Ty tak podle Ashe mohou mít sex, kdykoli si vzpomenou. Na rozdíl od většiny mužů, a hlavně incelů. U některých mužů tak narůstá pocit méněcennosti. Často se neumějí a ani nechtějí vyznat ve světě, kde ženy mají rovnocenné postavení. Hledají odpověď na to, proč nemají partnerku, proč se jim nedaří navázat vztah. Zprvu viní sebe, vidí nedostatky, jak ve vzhledu, tak ve vzdělání či v chování. Někteří pak ale problém mohou otočit jiným směrem a začnou ze svých neúspěchů vinit ženy, vidí v nich konspirátorky, které chtějí opanovat svět. Obviňují i společnost, že kvůli ní nedosáhli třeba na dobré vzdělání a nemají zajímavou a dobře placenou práci. Věří, že by jim pomohl návrat k „starým dobrým časům“, kdy ženy seděly doma a s dětmi čekaly na muže, až se vrátí z venku. Někteří by ideálně chtěli, aby si ženy ani nemohly samy vybírat muže. Původně okrajový fenomén, nad nímž by člověk mohl mávnout rukou se slovy, co všechno se na tom internetu neobjeví, ale narůstá a stává se temnější subkulturou, kterou s obavami sledují i bezpečnostní agenti ve světě.

Související články

Úmysl byl dobrý

Paradoxem je, že hnutí založila žena. V devadesátých letech se kanadská studentka „Alana“ obrátila na internet poté, co se jí dlouhodobě nedařilo najít si přítele nebo zažít alespoň jedno úspěšné rande. Na síti vytvořila projekt nedobrovolného celibátu (Involuntary Celibate Project), jehož cílem bylo seskupit více lidí – žen i mužů, které trápí podobný problém s navazováním vztahů, aby ho mohli společně řešit. Věřila, že když budou sdílet své příběhy, přijdou na to, co dělají špatně, a třeba jim to pomůže. V jejím případě se tak stalo. „Alana“ po čase skupinu opustila a správcovství předala někomu jinému. Od té chvíle se však komunita začala proměňovat spíše v mužský klub, kde jsou však ženy tím hlavním tématem.

Pomůže jim, když se vykřičí?

„Někteří incelové se chodí zjednodušeně vykřičet, vyvztekat a pohádat. Ačkoliv jsou pro nás žlučovité a plamenné výlevy tohoto druhu diskutérů nepříjemné, otravné a někdy nechutné, tak je potřeba si uvědomit, že takový člověk opakovaně slovně napadá neznámé lidi a tyto výbuchy vzteku mohou mít významný vliv na jeho zklidnění ve vztazích uprostřed jeho blízkých,“ míní Andrej Drbohlav, etoped a odborník na poruchy osobnosti.

Vážnější je podle něj skupina diskutérů, kteří se neuklidní virtuálním vyvztekáním, naopak tyto útoky na síti u nich jen prohlubují nenávistné postoje. Většina z nich ale pravděpodobně nemá tendence být fyzicky agresivní v reálném světě, i když ve svých blízkých vztazích mohou být nepříjemní a jejich rodiny, přátelé či kolegové mohou sloužit jako hromosvod vzteku, který zcela nevybili v internetových diskusích. Někdo pak může i na drobný spouštěč třeba v partnerském konfliktu bouchnout jako tlakový hrnec.

„Pak je ale ještě skupina lidí, kteří vnitřně sílí tím, že v prostředí internetu vyhledávají jedince s relativně podobnými hodnotami a postoji. Sdružují se například v určité online komunitě, radikalizují se, podporují přesah v reálné násilí a podobně. U této skupiny se v online prostředí paradoxně stále dá hovořit pouze jako o společenství jednotlivců, je však již možné předpokládat silnější a pocitově potvrzený vztah mezi nenávistnými komentáři a například rozhodnutím vraždit,“ upřesnil odborník z Institutu behaviorálních studií Ibsaro.

Válčí proti ženám?

Obavy spojené s hnutím Incel rozpoutal americký mladík Elliot Rodger, který v roce 2014 v Kalifornii zastřelil šest lidí a dalších deset zranil ve jménu „války proti ženám“ za to, že mu nedopřály sex. Dvaadvacetiletý student po sobě nechal několikastránkový manifest a řadu videí, která byla značně populární na internetu, než je společnost YouTube smazala. Rodger v manifestu rozdělil ženy na dvě skupiny pojmenované podle oblíbených amerických dívčích jmen. První nazval Stacey a zařadil tam atraktivní dívky, roztleskávačky, které dobře vědí o svých půvabech, využívají je a chodí s úspěšnými sportovci a boháči. Druhou skupinu představuje Becky, dívka, která se naopak obléká i chová trochu jako muž, hlásí se k feminismu a podle incelů je nadřazená a povýšená vůči mužskému pokolení. Rodger vytvořil škatulku i pro muže. Tu ztělesňuje Chad – úspěšný krasavec, který může mít každou dívku, kterou si zamane. Čtyři roky po masakru v západní části Spojených států navázal na Rodgera o sedm let starší Alek Minassian z Kanady. „Incelovská revoluce právě začala. Svrhneme všechny Stacey a Chady. Sláva Nejvyššímu gentlemanovi Elliotu Rodgerovi,“ napsal Minassian před tím, než se v dodávce vydal zabít deset lidí a šestnáct poranit. A naposledy loni v srpnu ve Velké Británii zaútočil dvaadvacetiletý Jack Davison, který se rovněž přihlásil k hnutí incelů. Zabil pět lidí, pak obrátil zbraň proti sobě. Britská policie koncem roku uvedla znepokojující fakt, že po Davisonově útoku vzrostla návštěvnost incelovských stránek více než šestkrát ze 114 tisíc návštěv měsíčně na 630 tisíc.

Související články

Mezinárodní centrum pro studium násilného extremismu (ICSVE) provedlo v srpnu 2020 jeden z největších výzkumů v komunitě incelů. Průzkum zahrnoval odpovědi více než 270 lidí, kteří se zúčastnili s příslibem slosování o peněžitou odměnu. Věkové rozmezí bylo zhruba 18 až 52 let. Z průzkumu vyšlo, že přes 90 % dotázaných souhlasilo s tvrzením, že ženy jsou sebestředné, nikdy spokojené, manipulativní a sobecké. Incelové se často brání nařčení z extremismu, nicméně až 23 % respondentů vyjádřilo obdiv k Rodgerovi či Minassianovi, 20 % by spáchalo znásilnění, kdyby jim prošlo, a 38 % má někdy násilnické myšlenky. Ti, kteří se hlásili k extremističtějším myšlenkám, ale zároveň připouštěli, že v názorech přitvrdili kvůli účasti ve fórech. Průzkum také vyjevil, že většina z nich nechce v komunitě být, jsou frustrovaní, sami a nešťastní, jenže nevědí, jak si pomoci.

ZDROJ: časopis Vlasta, https://www.icsve.org, Document Journal

Související články