Situace kolem šikany na školách se mění – na jednu stranu přibývá osvícených ředitelů a ředitelek, které se snaží posílat svoje pedagogy na školení, „jedou“ v preventivních programech a zajímají se, jak předcházet šikaně a jak ji řešit, když na ni dojde. „Zároveň ale každý rok přibývá případů šikany a mění se problémy, kterým kolektivy čelí. Přibývá i případů šikany, kdy se obětí může stát učitel,“ vysvětluje psycholožka Dominika Šinaľová z neziskovky Nevypusť duši. Ta se specializuje na duševní zdraví dospělých i dětí a šikana je jedním z témat, která řeší.

Zapírání není řešení

Každá škola dnes musí mít vypracovaný metodický pokyn řešení šikany a musí mít ze zákona zřízené školní poradenské pracoviště, kam patří výchovný poradce a metodik prevence. Role školního psychologa není ve školách legislativně ukotvená, a tak ho bohužel v každé škole nepotkáte. „Jak to ale skutečně v praxi chodí, záleží na řediteli a na atmosféře ve škole,“ říká Šinaľová. A zároveň dodává, že by tyhle „měkké“ dovednosti neměl mít ve škole na starosti jen někdo, kdo je má pouze do počtu v úvazku, ale pedagog, který to bere vážně. Protože ve škole nejde jen o to „nabiflovat“ se vyjmenovaná slova, škola děti formuje v mnoha jiných podstatnějších ohledech – učí je mezilidským vztahům, vystavuje je problémům v komunikaci, a může je přimět vyrůst zvládáním takových problémů. „Pokud vám ředitel velké školy ve městě tvrdí, že u něj ve škole šikana není, je možné, že buďto záměrně zapírá, nebo o ní neví. Možnost, že by ve škole šikana nebyla vůbec, je krajně nepravděpodobná, jde spíš o to, že vedení školy prostě nechce před rodiči ztrácet body. Dnes už si naštěstí mnoho rodičů uvědomuje, že škola není dobrá proto, že na ní nebují šikana, ale je dobrá proto, že si s šikanou umí poradit, že ji umí pojmenovat, pracovat s kolektivem, vést děti k tomu, že šikana je špatně a že ji tahle škola odmítá tolerovat,“ vysvětluje psycholožka.

Třída je mocný organismus

Co tedy dělat, když na šikanu ve škole dojde? Dobré je neimprovizovat, nezkoušet nějaké intuitivní postupy nebo nestřílet od boku, ale postupovat podle zásad, které se osvědčily. Psychologové mluví o pěti základních krocích: nejprve je nutné „sbírat data“, mapovat situaci, mluvit se svědky, učiteli i spolužáky. Potom si promluvit i s násilníkem a s obětí, ale vždy zvlášť, nikdy nepřistoupit na to, že se oba třeba před nastoupenou třídou potkají, podají si ruce a tím se to smete ze stolu. „To jednak naznačuje oběti, že se nedovolá skutečné pomoci a že její problém bude bagatelizovaný, násilníkovi zase, že se nemusí bát a může ve skrytosti pokračovat dál,“ vysvětluje Šinaľová.

Následovat by měl rozhovor s rodiči obou stran. Důležité je také ošetřit celý kolektiv, nezapomenout na to, že nejde jen o oběť a násilníka, ale že je nutné pracovat s celou třídou. Třída je totiž mocný organismus – a pokud se podaří podchytit v první fázi šikanu a dát jasně najevo, že ji nebudeme jako dospělí tolerovat, může se zdravé jádro třídy příště postavit na stranu oběti a jasně ukázat, že tenhle kolektiv přijal myšlenku nešikanovat za svou. „Pokud naopak v té první fázi instituce zareaguje špatně, může se třídní většina příště jen tiše dívat, nebo si proti oběti dokonce přisadit, protože nedostala jasný signál, co je a co není správné,“ vysvětluje Šinaľová, jak se z mlčící většiny stává mučící většina.

Jako poslední bod radí odborníci pokračovat s návštěvami u psychologa – a to jak u oběti, tak u agresora. I agresor totiž potřebuje svým způsobem „pomoci“, a ne odsoudit a zavrhnout – je to podobné jako s pachateli domácího násilí, bez soustavné práce s nimi bude násilí pravděpodobně v nějaké formě dál bujet, byť třeba ve skrytější formě.

Kdo se obvykle ve třídě stane obětí šikany? Může to být kdokoli: dítě, které má špatné známky, i to, které je má extrémně dobré, dítě, které je jiné, třeba je víc při těle, je neohrabanější v tělocviku nebo prostě jenom má nestandardní vlasy nebo oblečení. Stejně tak agresor – i násilníkem může být kdokoli. Třeba i tiché dítě, které si osvojí nezdravé formy sebeprosazení, které touží po moci a doma není vedené k tomu, že násilí je nepřijatelné.

Odborníci nedoporučují říkat oběti „Tak se ozvi, tak mu klidně jednu vraz, musíš se umět bránit!“ protože to jen legitimizuje násilí. Pedagogové někdy, pokud nevědí, jak reagovat, říkají z jakési naučené setrvačnosti, že oběť přehání nebo že šlo jen o škádlení. „Důležitý je v tomhle případě hlas oběti. Pokud násilník tvrdí, že to myslel v žertu, a oběť říká, že jí chování násilníka vadí, je podstatné poslouchat oběť, to ona je měřítkem toho, co je a co není přijatelné,“ vysvětluje psycholožka.

Sledovat všechno

Ze všeho nejdůležitější v potírání šikany na školách je přístup třídního učitele. Je celkem jedno, že je pedagog odborníkem na fyziku nebo na chemii, nemusí být předně odborníkem na dětskou duši, ale měl by vědět, jak si umět získat dětskou důvěru a číst i méně nápadné signály, které kolektiv vysílá. Měl by reflektovat, jak jsou nastavené síly ve skupině. „Je to velmi náročné. Pedagogové mají moc práce, nemají dost času hlídat vše, co se děje ve třídě. Na pedagogických fakultách se téma duševního zdraví žáků velmi neřeší. A ne vždy to učitelé považují za důležité. Hlavně na druhém stupni se třídní učitel s dětmi nevídá tak často, jak by bylo dobré, protože se často stěhují do odborných učeben nebo mají na každý předmět jiného pedagoga, třídnické hodiny neslouží svému účelu, jak by měly,“ vyjmenovává terapeutka.

Nezisková organizace Nevypusť duši organizuje školení nazvané Duševní zdravověda pro učitele, které sice není zaměřené na šikanu, ale učí, jak vnímat varovné signály a jak vést podpůrný rozhovor s žáky. Na kurzech účastníkům připomínají, že také duševní zdraví a pohoda učitele jsou důležité, ve škole nejde jen o prospěch. Dítě v psychické nepohodě se toho moc nenaučí.


Mnoho lidí vzpomíná na školní léta jako na traumatizující zkušenost právě kvůli větším či menším ústrkům. Na druhou stranu existují případy, kdy se šikanu podařilo řešit systémově a dětskou duši uchránit, nebo alespoň opečovat: „Měla jsem klientku, holčičku z druhého stupně, právě se rozvíjela šikana proti ní. Měla výbornou citlivou třídní učitelku, která včas rozpoznala problém, neodeslala na terapii jen oběť šikany, ale sama aktivně řešila, co může pro kolektiv udělat. I když holčička nakonec přestoupila do jiné třídy, tahle učitelka se svojí třídou dál pracovala – což je strašně důležité, protože kdyby se to nestalo, dost pravděpodobně by se našla jiná oběť jako ,zástup‘ za tu původní. Šikana úplně nezmizí, když šikanovaný odejde, byť je to časté řešení – ale ve skutečnosti to neřeší narušené vztahy ve třídě,“ popisuje Šinaľová.

Tady se nechytneš

Jak se to stane, že téměř v každém kolektivu se projeví děti, které mají tendenci někoho trápit, a naopak někdo, kdo ústrky „schytává“? „Všichni máme do jisté míry v povaze touhu po moci, snahu zapadnout do kolektivu, líbit se. Jde o to, do jaké míry se jaké vlastnosti rozvinou, čemu nastavení kolektivu nahrává,“ říká psycholožka. I proto je šikana systémový problém – děti jsou, jaké jsou, ale je nutné vymezit mantinely a dát jasně najevo, že v naší škole nebo v naší třídě existují pravidla a zásady.


„Šikana se nikdy neděje ve vzduchoprázdnu. Šikana vzniká tam, kde existují ve skupině nezdravé vztahy, kde je silná diferenciace na silné a slabé. Ve školních kolektivech existuje vážné nebezpečí, že i pedagog, často neúmyslně, ale mnohdy záměrně dá ,zelenou‘ silnějšímu jedinci, který pak začne vykonávat to, co vede k šikaně. Problém šikany tedy nelze léčit jako problém vztahu mezi agresorem a obětí, aniž bychom léčili celou skupinu,“ tvrdí terapeut Michal Kovář, který se šikanou dlouhodobě zabývá.

Je na tom stran šikany hůř klasická velká „státní“ škola, nebo vesnická malotřídka, popřípadě alternativní soukromá škola? „Obecně se šikana líp sleduje a zvládá v menších nebo alternativních školách, i když to samozřejmě neplatí beze zbytku. Jde o to, že když máte obří školu o šesti nebo sedmi stech dětech, máte také mnohem větší prostor na to šikanu zamaskovat, pokud jste agresor, nebo ji přehlédnout, pokud jste pedagog. Alternativní školy navíc častěji chápou, že existuje nějaká psychohygiena a že je dobré si na ni udělat čas, že i ,měkké‘ předměty, jako je výchova ke zdraví nebo občanská výchova, jsou důležité, že nejde jen o vědomosti typu tvrdé a měkké i nebo o vzorečky v chemii a matematice. Samozřejmě pedagog, kterému záleží na duševním zdraví žáků, může být na každé škole, naštěstí je na našich kurzech potkáváme a postupně jich přibývá,“ dodává Šinaľová.

Nenech to být

Jak se mění způsob šikany v posledních letech? Přibývá kyberšikany, která se složitě řeší, protože se obvykle neodehrává na půdě školy během vyučování nebo přestávek. „Tam mají školy málo šancí – když se dva spolužáci střetnou v deset večer na sociálních sítích a jeden druhého začne šikanovat, neděje se to v budově školy a v době vyučování, což škola jednak může vnímat jako něco, co se jí netýká, nebo pokud to vezme za své, je krátká na to efektivně problém řešit. Chce to součinnost s rodiči a postavit se tomu čelem, nesnažit se to tutlat nebo říkat, že se to školy netýká,“ vysvětluje Šinaľová. A dodává, že technologie na jednu stranu poskytují nové pole k šikaně, na druhou stranu ale skýtají i možnosti, jak se jí postavit: vznikla například online platforma Nenech to být, která slouží jako schránka důvěry, díky níž může žák či rodič anonymně upozornit na problém a umožnit tak své škole šikanu řešit.


Pokud vám ředitel velké školy ve městě tvrdí, že u něj ve škole šikana není, je možné, že buďto záměrně zapírá, nebo o ní neví. Ze všeho nejdůležitější je přístup třídního učitele. Je celkem jedno, že je odborníkem na fyziku nebo na chemii, musí být předně odborníkem na dětskou duši.

Co dělat když...

Co dělat když...

JSTE UČITEL

Nesnažte se nic bagatelizovat. Nedělte vinu rovným dílem mezi agresora a oběť. Nekonfrontujte oběť a agresora před třídou. Neprovádějte vyšetřování před třídou. Vezměte situaci vážně. Vyhledejte ve škole podporu ostatních pedagogů a pracovníků směřující k řešení problému, a ne k jeho zlehčování. Pokud se necítíte „silní v kramflících“, neimprovizujte, ale vyhledejte odbornou radu. Vyhledejte supervizi nebo zavolejte na Linku pro rodinu a školu 116 000, která funguje nonstop a zdarma.

JSTE RODIČ

Poskytněte dítěti důvěru a podporu. Nezlehčujte situaci a poskytněte mu veškerou možnou ochranu třeba na cestě do školy i domů, zkraťte nezbytně nutnou dobu jeho pobytu ve škole. Vyzvedněte dítě i za cenu vašeho „nekomfortu“. Řešte šikanu se školou. Vyhledejte odbornou pomoc pro dítě i pro sebe. Odmítněte zlehčování, pokud k němu škola přistoupí. Odbornou pomoc a konzultaci můžete najít na Rodičovské lince 606 021 021.

JSTE OBĚTÍ ŠIKANY Linka bezpečí má číslo 116 111 a je anonymní. Odborníci, kteří na lince pracují, mají zkušenosti s řešením nejrůznějších potíží. Není to tvoje vina, není to žalování, jen prosba o pomoc, na kterou máš právo. Většina případů šikany splňuje definici trestného činu. Jen proto, že nejsi plnoletý, neznamená, že nemáš právo na spravedlnost.