Sofie, někdy nazývaná Žofie, se narodila v roce 1833 do zámožné pražské rodiny obchodníka Eustacha Rotta. Kromě ní rodiče vychovávali ještě starší Johannu (známou jako Karolina Světlá) a mladšího Jindřicha. Tvořit začala Sofie až po svatbě s lékařem Josefem Podlipským, který byl o sedmnáct let starší. Díky němu získala slušné společenské postavení a otevřely se jí také dveře mezi významné osobnosti té doby. To ji ovlivnilo natolik, že začala psát. V roce 1858 publikovala v almanachu Máj a řadí se tak do generace májovců.
Důvěrný vztah s Němcovou
Ostatně, ještě před svatbou se seznámila s Boženou Němcovou, s níž ji pojilo přátelství. Důvěrný vztah měla s Němcovou i starší Johanna, která si Němcové vážila, Sofie k ní vzhlížela. Jejich dopisy byly plné emocí, až se s odstupem času zdálo, jestli mezi nimi nebyla lesbická láska. Kdo ví, pravdou zůstává zachovalá velmi osobní korespondence..
V roce 1859 se Žofii narodil syn Prokop, o dva roky později dcera Ludmila. Když bylo dceři šest let, Žofie ovdověla. Bylo jí pouhých dvaatřicet let. V té době se věnovala převážně psaní a také pracovala v mnoha spolcích, které usilovaly o lepší vzdělanost a samostatnost žen.
Platonická láska k mladšímu muži
Žofii chyběl muž a mužská péče. Možná i proto se ve svých dvaačtyřiceti letech upnula na studenta Emila Frídu, budoucího básníka Jaroslava Vrchlického, který byl ale o dvacet let mladší. Začali si vášnivě dopisovat v letech 1875–1876, když pobývala v Itálii. Dopisy byly velmi otevřené a citově značně přebujelé. Každopádně to mezi nimi jiskřilo. Bohužel v tehdejší společnosti nebyl vztah o dvacet let starší vdovy s mladým studentem myslitelný.
Navíc pocházela z dobře situované rodiny, a pokud by jejich vztah přešel do veřejné roviny, pravděpodobně by ji příbuzní zatratili. Jak to tedy udělat, aby měla muže, do kterého byla s největší pravděpodobností platonicky zamilovaná? A do níž byl zcela jistě platonicky zamilovaný Vrchlický? Sofie si poradila a po čtyřech letech provdala svou dceru Ludmilu za Vrchlického. Jemu bylo šestadvacet, dceři pouhých šestnáct let. Vrchlický se sňatkem dostal do společné domácnosti.
Dcera žárlila a upadala do depresí
Sofie se dceři do manželství neustále pletla. Díky její podpoře měl básník velká privilegia a měl přednost i před manželkou Ludmilou. Není divu, že Ludmila žárlila na svou matku, která měla k Vrchlickému blíž než ona. Trápilo ji to a upadala do depresí. Tak se ani nelze divit, že se v roce 1884 zamilovala do ženatého herce a režiséra Jakuba Seiferta. Ludmila milenci porodila dvě nemanželské děti, Jaroslava a Evu, pozdější herečku Národního divadla.
O nevěře své ženy se Vrchlický dozvěděl až po osmi letech, kdy mu řekla Ludimila pravdu. Bohužel se Vrchlický po přiznání nervově zhroutil a od té doby se jeho zdraví zhoršovalo.
Za všechno mohla Podlipská
Ludmila nikdy o svém manželovi nemluvila jinak než jako o „Vrchlickém“. Přesto klobouk dolů před básníkem, který s ohledem na rodinu manželku Ludmilu neopustil a obě děti, které nebyly jeho, si osvojil. Později měl krásný vztah právě s dcerou Evou. Životní osud Sofie byl opravdu jako z románu, který ovšem neskončil nejlépe. Nelze jí ale upřít jedno. Díky ní získala česká literatura pravděpodobně jednoho z největších básníků.
ZDROJ: Václav Brtník: Dopisy Jaroslava Vrchlického se Sofií Podlipskou z let 1875–1876, Praha 1917, Pavla Horská: Naše prababičky feministky, Praha 1999
