Manžela Luboše potkala před spoustou let na jedné ze zimních turistických výprav s partou kamarádů. Dalo by se říct, že si padli do oka hned první den před horskou chalupou, když se každý chystal na jiný z přilehlých vrcholů. Oba se nemohli dočkat, až se ze svého výletu vrátí a budou mít šanci se opět vidět. Vše vyšlo přesně podle plánu a po návratu do Prahy se začali scházet. Většina schůzek se točila kolem sportu, který oba tolik milovali, proto je to k sobě táhlo.

„Kdybyste ho dříve znali, ani bych se nedivila, kdyby vám učaroval jako mně. Byl to mladík plný života, užívali jsme si každou chvíli. Krásný, sportovní, přátelský i galantní, takových nejsou zrovna tucty. Náš život by se dal nazvat pohodovým, v představách o trávení volného času jsme se shodli hned. V týdnu náš život naplňoval městský sport a víkendy jsme trávili vždycky mimo Prahu, hodně jsme cestovali. Nic se nezměnilo ani ve chvíli, kdy se nám narodil syn Tomáš. Sice se s dítětem musíte lehce přizpůsobit, ale není to nic hrozného, nabere to zase nový a zábavný směr. Při narození dcery Lindy se cestování stalo trochu složitějším, jeho četnost se lehce snížila, ale kompenzovali jsme si to výlety po okolí. Sám Luboš vymýšlel, kam se zrovna vydáme, kde se bude líbit nám i dětem. Děti měly pochopitelně blízko ke sportu, i když upřímně nedostaly moc na výběr,“ směje se Soňa.

Čtěte také

Všechny tři děti už odešly a já zůstala sama

Čtěte také

Mirka (49): Dům je prázdný, manžel pořád v práci a děti už mě nepotřebují

Není nad partu kamarádů

„Postupem času se kolem nás utvořila parta přátel se stejnými zájmy. Vyhovovalo to nejen nám, ale i dětem, větší skupina je vždycky lepší. Čas jsme trávili většinou společně, a to po dobu několika let. Když děti opustily hnízdo a každé z nich šlo svojí cestou, museli jsme se smířit s tím, že budeme cestovat už jen se staříky, jak nás děti rády oslovovaly. Stále nás zůstala parta deseti lidí, dalo by se říct opravdu nejlepších přátel,“ vypráví Soňa. Část „staříků“, jak je Soňa s láskou nazývá, odešla do důchodu, ale nic to nezměnilo na jejich stylu žití.

Čtěte také

Přiznat, že jste se podívala do mobilu?

Čtěte také

Sylva (55): Vlezla jsem muži do mobilu, je mi nevěrný. Psycholog radí, co teď

Důchod jsem jim záviděla

„Když jsem se dívala na ostatní z party, co byli v důchodu, dost jsem jim záviděla volný čas, který trávili aktivně. I já se do důchodu těšila. Hlavně na to, že odpadnou pracovní povinnosti, nebudeme se za ničím honit, budeme si užívat klid a cestování. To jsem ale netušila, co s Lubošem důchod udělá. Netrvalo to ani měsíc a já mám doma místo vitálního sportovního chlapa morouse, co denně čučí na televizi, zákonitě kyne a pořád si něco mumlá pod vousy. Snažím se doma udržet pohodovou atmosféru, žít život jako dříve, ale přestávám mít energii. S partou se najednou vídat nechce, věčně nemá náladu, na výlety se mu už vůbec nechce, ani na krátké procházky, prostě nic. A to jsme si plánovali krásné stáří, ještě daleko zábavnější než celý náš život.“

Čtěte také

Neživte své černé myšlenky

Čtěte také

Eva (56): Děsí mě důchod. Bojím se, že mě manžel opustí. Co radí odborník

Nechci s ním být doma ani o minutu déle

„Luboš svým chováním neprudí jen mě, ale všímají si toho i děti, když přijedou na návštěvu. Je to vlastně jediná návštěva, kterou Luboš akceptuje, ostatní lidi vidět nechce. Rozumím tomu, že důchod možná zasáhl jeho ego, ale na tom přeci není nic špatného, ba naopak. Já se teď jen zuby nehty budu držet v práci, abych s tím svým morousem nemusela trávit čas navíc, hrozně mě to vysiluje,“ zakončuje příběh Soňa.

Čtěte také

Řezání na rukou a nohou či jiných částech těla je v současné době velmi rozšířené

Čtěte také

Dcera se sebepoškozuje, není jediná. Nový trend mezi mladými, říká psycholog

Pohled psychologa: Mgr. Zuzana Hyblerová, Online psychologická poradna Mojra.cz

Mnoho lidí se těší na důchod, že se zbaví nepříjemných povinností, na klid a možnost věnovat se činnostem, které je baví a na které dřív neměli tolik času. Zároveň i něco ztratí – kontakty, pocit přínosu pro společnost či pocit seberealizace, plynoucí z práce, dále se zhorší ekonomická situace. Zvlášť tíživě to mohou prožívat aktivní lidé, pro které měla práce velkou hodnotu. Najednou má člověk mnoho volného, ničím nenaplněného času, který si musí sám zorganizovat, což mnohdy nemusí být snadný úkol. Bezradnost ze ztráty programu a pocitu prázdnoty může vést až k syndromu čtyř stěn, kdy se starý člověk uzavírá doma a chybí mu motivace k jakékoli aktivitě.

Je důležité, aby partneři mluvili o svých pocitech, očekáváních a představách o důchodu. Hledejte nový režim a náplň běžného dne. Vytvořte si denní nebo týdenní program s trvalejší strukturou, který obsahuje i nějaké povinnosti. Aby si člověk v důchodu udržoval psychickou pohodu a odolnost vůči stresu, je nezbytné, aby měl aktivity, které ho naplňují, mají pro něj smysl a překonává tím sebe v rámci možností – rozvolnit, zpomalit, ale nezastavit. Dnes existuje mnoho možností, jak aktivně trávit důchod – nejenom péče o domácnost a rodinu, ale třeba i částečné zaměstnání, kurzy pro seniory, dobrovolnictví, sport.  

Kontakt: www.mojra.cz

Čtěte také

Ani vyšetření nedokáží strach zahnat

Čtěte také

Šárka (54) má panický strach z rakoviny. Psycholog radí, jak s úzkostí pracovat