Lapač snů

Lapač snů: kruh jako vesmír, síťka je na zlou energii. a co spálí noční můry?

Ochranné symboly pro dobré snění podle staré indiánské tradice – to jsou lapače snů, které nás odpradávna chrání před zlými sny a duchy. Jak si talisman vlastnoručně vyrobit doma? Jaké barvy a materiály zvolit, aby s námi rezonoval? A kam ho v domácnosti umístit, aby plnil svůj účel? Provedeme vás krok po kroku.

Úplně poprvé lapač snů vyrobila jedna stará indiánská babička kmene Čipivejů, když se jí nedařilo ukolébat dítko. My bychom nejspíš neklid a pláč připsali bolesti bříška či teplotě, ona však poznala, že na vině jsou špatné sny, které dítěti posílají zlí duchové. A tak z kůží, pírek a nejrůznějších korálků vyrobila kouzelný kruhový talisman na ochranu snění a upevnila ho děťátku nad čelo postýlky.

Jak lapače snů fungují?

Kruh symbolizuje svět nebo vesmír, tedy prostor, ve kterém se nacházíme. Kamínek uprostřed představuje člověka, kterého lapač chrání a členitá síťka okolo má funkci pavučinky, v níž negativní energie a špatné sny zabloudí a nedostanou se ke kamínku. Podle legendy pak dobré sny sklouznou po peří zpět do duše člověka a na síti uvízlé noční můry spálí první ranní paprsky a odnese je prérijní vítr. V reálu můžete takovou situaci nasimulovat tak, že lapač snů dáte na slunce a místnost provětráte.

Čtěte také

Vysmátá jóga vám prodlouží život

Čtěte také

Terapie smíchem: Vysmátá jóga zlepší duševní i fyzické zdraví a ještě vás pobaví

Vše je především o tom, jak silně člověk věří. Pokud tedy chcete věřit, že lapače snů skutečně slouží k ochraně spánku, tak to tak bude. Lapače se ale v dnešní době používají i jako dekorace či jako jakýsi univerzální pozitivní zářič, což je vlastně všechno, co se vyrábí ručně.

Co takhle si podobný talisman vyrobit doma, ať už pro sebe, nebo jako dárek pro své blízké? Aby totiž skutečně plnil svoji funkci, tedy odháněl všechny špatné sny, musí být buď darovaný, a ještě lépe vlastnoručně vyrobený. Vůbec ale nemusíte mít obavy. Je to snazší, než si myslíte, a nezabere vám to víc než pár hodin. Navíc si vyrobíte přesně takový amulet, který se vám bude líbit a bude se vám hodit do interiéru. "Po výrobě lapačů sáhne především člověk, který má blízko k ručním pracím a má pro ně cit. Pokud by si člověk na výrobu přesto sám netroufl, existují různé workshopy, kde se postup dá naučit," nabádá Monika Micajová, která se výrobou talismanů zabývá.

Detailní návod krok po kroku najdete ve videu: 

Co budete potřebovat?

1. Dřevěný kruh nejlépe z vrbového prutu

2. Kousek kůže na jeho obmotání

3. Bavlnku nebo přízi na zhotovení sítě v kruhu.

4. Hlavní kamínek - symbol člověka.

5. Stužky, korálky, peříčka, případně suché květy.

6. Jehlu na navlékání.

Jak na to?

Vezměte dřevěné kolo a obmotejte ho kůži nebo jakoukoliv šňůrkou. Pomocí drhnutí nebo háčkování vytvořte síť uprostřed a doprostřed umistěte kamínek. Na výběr kamene klaďte důraz. Zvolte takový, který vás symbolizuje, a který se k vám hodí. Pokud si nejste jistí, vybírejte intuitivně. Na kruh dále přidejte provázky a dolů přivažte peříčka spolu s korálky. Nakonec vytvořte poutko, za které lapač snů zavěsíte.

Čtěte také

Útok psa

Čtěte také

Když pes útočí: Jak rvačku utnout, kdy volat 158? Pozor na přiživení agresivity

Jaké zvolit materiály?

Nejideálnější jsou materiály čistě přírodní. Podle Moniky Micajové jsme obklopeni tolika umělými věcmi, až to není zdrávo a je načase vrátit se k přirozenosti. "Přírodní materiál je pro člověka nejen přijatelnější, ale zároveň kvalitnější. Navíc jemné odstíny navozují klid. Plastové věci postrádají energii," říká.

Jakou vybrat barvu?

Pokud chcete prožívat klidné noci, při kterých budete relaxovat, odpočívat a nabírat síly, vyberte si bílou barvu. Zelenou zvolte v případě, chcete-li být zdraví a mít pohodu ve vztazích. Toužíte naopak, zvláště ve vztazích, po vášni a dobrodružství? Sáhněte po červené. Klid a pohodu pocítíte s modrou barvou, magii pak budete zažívat s fialovými odstíny. Štěstí a optimismus zajistí žlutá. Jste mladí a toužíte po hvězdné kariéře? Zaměřte se na oranžovou. A pokud vám to hapruje v lásce, hledáte toho pravého, nebo si naopak chcete udržet partnera, zvolte růžovou. Doporučujeme vyhnout se černé barvě, která, jak asi sami tušíte, nevěstí nic dobrého. 

Barvy můžete libovolně kombinovat, anebo - chcete-li se v životě zaměřit pouze na jednu oblast - vyrobit si talisman jednobarevný.

Čtěte také

TRX

Čtěte také

Rotoped, plavání nebo snad TRX? 8 sportů, kterými spálíte kalorie během 30 minut

Kam lapač zavěsit?

Možností je několik. Pokud má sloužit na ochranu spánku, tak ideálně nad postel, aby na něj člověk viděl. Velmi často se lapač zavěšuje i do okna. Nejen že to vypadá hezky, ale denní světlo ho očišťuje od negativních energií. Umístit ho ale můžete i do nevyužitých koutů, které potřebují energeticky posílit. Jedná se například o prostor, do něhož ani nemáte chuť postavit si křeslo. Lapač kout oživí a nastolí rovnováhu.

Zdroj: vlasta.cz madelaine.cz happymag.cz

Čtěte také

Cukr v malém množství není zlo

Čtěte také

Cukr v malém množství není zlo! Jedna lžička denně může pomoct seniorům

Čtěte také

Pierce Brosnan a

Čtěte také

Na milenky a rozvody je neužije! Krasavci, kteří stárnou po boku svých žen.

Čtěte také

Anna Šišková

Čtěte také

TEST: Jak dobře znáte slovenskou herečku Annu Šiškovou? Otestujte se

A kdo byl vaším vzorem? Na snímku Petra Janů v roce 1986

Retro z vlasty - petra janů: s auty nekamarádím, spletla jsem si brzdu s plynem

Zpěvačka Petra Janů oslaví 19. listopadu těžko uvěřitelnou sedmdesátku. Nechala se slyšet, že žádnou velkou oslavu neplánuje. My jsme zapátrali v archivech Vlasty a našli rozhovor z roku 1986, kdy bylo zpěvačce krásných 34 let. O tom, zda si ze sebe umí udělat legraci a jak moc vážně bere život, si se zpěvačkou tehdy povídala bývalá šéfredaktorka Vlasty Marie Formáčková.

Víte, proč ženské začaly nosit rádiovky s anténami? Protože jsou dálkově řízené z Xaverova. Víte, kdy si ženská nejvíc natluče? Když se jí nasype zrní pod sklo. Anekdotu na toto téma zná každý. Kolik jich asi je? Zřejmě nepočítaně. Protože kdopak by si na náš účet rád nepřisolil? V roce 1986 v televizním pořadu Dva z jednoho města zpěvačka Petra Janů zpívala písničku, na jejímž závěru začala kdákat. Krásně, předčila i proslulého strýčka Jedličku.

 

Včera se mi zdálo, že jsem slepice, ale to vám povídám, sen byl jako živý, husí kůži mám.

Začalo to dobře, já byla vajíčko, inkubátor pěkně hřál, bylo ze mě kuře, život se mi krásný zdál.

V míse byl pořád zob, táta měl dobrý džob, před spaním si se mnou hrál.

S vyhlídkou na řeku můj rodinný kurník stál, dvůr byl stále zameten, dokonce i tenhleten.

Hospodář byl hodný pán, pouštěl nás často na družstevní lán…

Co vás k tomu přivedlo, stát se v písničce slepicí?

Přivedl mě k tomu text Ivana Mládka na hudbu Petra Jandy. Původně se tahle písnička jmenuje Nic moc a je na druhé straně mého posledního alba. Jednou nás napadlo, že by se k melodii hodilo kvokání a Ivan Mládek se toho ujal. Ale vy chcete asi slyšet něco jiného. Zkrátka nemám ráda, když se o ženských říká, že jsou slepice. Ani se mi nelíbí, když muži své manželky oslovují – stará.

Čtěte také

František Filipovský

Čtěte také

Retro z Vlasty - František Filipovský a dopis k narozeninám od Louise de Funèse

Jak na to reagovalo vaše okolí?

Dobře, všichni to vzali jako legraci. Jen moje maminka mi hned druhý den volala z Jilemnice, kde pracuje v Jednotě, že ji spolupracovnice oslovují kvočno. Naštěstí také z legrace.

Co si vůbec myslíte o smyslu pro humor?

Že je to velké bohatství a štěstí, když ho člověk má. Nedovedu si bez něho život představit. Když se člověk nebere tak docela vážně, tak to jde. Když si umí udělat legraci sám ze sebe. V tom vlastně smysl pro humor vidím. Není v tom, když si člověk umí vystřelit z druhého, ale ze sebe ne. Navíc smysl pro humor souvisí s pokorou. A ta je velice důležitá. Bez ní se povede máloco. A pokoru potřebuje každý, kdo chce do něčeho proniknout, něco dokázat. Potřebuje ji třeba i každý člověk, který má řídit ostatní…

Kdo podle vás má větší smysl pro humor. Muži nebo ženy?

Muži si myslí, že oni. My si zase myslíme, že my. Kdo nás rozsoudí?

Čtěte také

Karel Gott a Jiřina Bohdalová

Čtěte také

Retro z Vlasty – Karel Gott a Jiřina Bohdalová: Tak vy, Jiřinko, a náš Karluša?

Máte problémy s emancipací?

Naprosto žádné. Nejsem totiž ani v nejmenším emancipovaná žena v tom smyslu, jak si to mnohá z nás představuje. Vůbec nepovažuji za emancipaci možnost kouřit na ulici a pokřikovat na kluky. Emancipaci vidím v tom, že ženy jsou na místech, na která mají. Je fajn, že mohou být šéfredaktorkami, doktorkami, ředitelkami… Ale jinak by měla žena zůstat ženou. Třeba já se ráda nechám ochraňovat, ráda se podřídím druhému, když vím, že jeho řešení je lepší. A také se dovedu smířit s faktem, že na některé věci nemám schopnosti.

Na které?

Smířila jsem se s tím, že auto a já nikdy nebudeme přáteli. Prostě mi není dáno být řidičkou. Jistě, řidičák mám, dokonce už osm let, ale hned ze začátku jsem pochopila, že s autem k sobě nepatříme. Sice jsem občas postavena do situace, kdy za volant sednout musím. Třeba v novém filmu režiséra Václava Matějky Můj hříšný muž. A nedávno v Hitšarádě. Šlo mi to bezvadně, ale pak jsem si spletla brzdu s plynem a byla z toho šestadvacetitisícová škoda.

Kdysi jste v televizním pořadu představovala vetchou stařenku. Co bude, až se jí stanete doopravdy?

Co by bylo. Nic. Prostě budu stařenka, a docela dobře si to umím představit. Navíc, jestli budu taková rokenrolová babička s rytmem v těle, jako jsem byla v té filmové písničce, tak to bude docela fajn. Problém jenom je, aby všechna ta léta, která mě od toho okamžiku dělí, stála za něco. Aby byla stejně dobrá jako ta předchozí a třeba i lepší.

Čtěte také

Karel Gott

Čtěte také

Retro z Vlasty - Karel Gott: Lásku a hudbu může oddělit jen chladný člověk

Kdyby se jednou promítal / Celý film mého života / No to by bylo dívání / Jak jsem se prala od mala / A pak ještě hloub jsem klesala / Dokonce až ke zpívání / … Tak začíná jedna z vašich písniček. Je to i vás názor?

Kdyby nebyl, tak bych to prostě nezpívala. Já vím, spousta zpěváků by něco podobného vůbec nevyslovila. Spojovat zpívání s klesáním. Vždyť tím svoji profesi hrozně shazuji. Ale podle mě je zpívání docela obyčejné zaměstnání. Výlučné snad jen tím, že to nemůže dělat každý. Ale co může dělat každý? V tom je krása, že se každý hodíme pro něco jiného. A tohle všechno zase souvisí se smyslem pro humor a s pokorou. Člověk se nemá vidět příliš velkým, mohl by na to doplatit.

Máte jeden z největších fan-klubů v Československu. Máte z toho radost?

Mám, ale ne z toho, že právě já mám tak velký počet příznivců. Těší mě, že tito mladí lidé jsou takoví, jací jsou. Je jich přes dva tisíce, spojil je před časem zájem o mé písničky. Ale to už není to nejpodstatnější. Tito kluci a dívky se pravidelně scházejí, přátelí se, jezdí společně na Živohošť. Ve fan-klubu už byly čtyři svatby, prostě je to parta lidí, kteří se dovedou sami bavit. Zvou si na besedy zajímavé lidi, vydávají si svůj časopis, organizují pravidelné schůzky. Což je pozoruhodné, vzhledem k tomu, že jsou z celé republiky. Takové mladé lidi mám ráda a vážím si jich.

Nahrála jste na smeč. Které mladé lidi ráda nemáte?

Jsem v podstatě tolerantní. Ale přesto mi dvě věci vadí. A to dost. Mám ráda češtinu, každý by měl mít svůj rodný jazyk snad rád. Ale co někdy čtu v dopisech, jaké hrubky tam jsou. Je to až neuvěřitelné. To mě štve a je to i zbytečné. K jazyku bychom měli být pozorní, zvlášť, píšeme-li dopis. A pak mi vadí, jak některé dívky vypadají. Nedbají o sebe, je jim jedno, co a jak si oblečou. To je zbytečné. Od toho jsme dívky a ženy, abychom o sebe dbaly, abychom se snažily vypadat do nejlépe. I svět se nám pak zdá hezčí, ne?

Zdroj: časopis Vlasta 1986, www.vlasta.cz

Čtěte také

Zemřela Hana Zagorová

Čtěte také

Retro z 1982: Hana Zagorová: Před slávou utíkala do lesů mezi myslivce

Čtěte také

Helena Vondráčková

Čtěte také

Retro z Vlasty - Helena Vondráčková: Konečně tu smyšlenou kauzu někdo objasnil

Čtěte také

Waldemar Matuška a Olga Blechová

Čtěte také

Retro z Vlasty. Waldemar Matuška: Nejvděčnější jsou zlomyslnosti na jevišti