Ani v nejdivočejších snech jsme nemohli vidět, jak se za rok změní naše životy. Někdo si to nepřipouští a na vir nevěří. Jiný je zase úzkostný a poslední rok v podstatě nevychází z domu. Rozpadají se přátelství, protože zatímco jeden přinesl do party nákazu, druhý se odmítá nechat otestovat. Máme nové noční můry, v kterých se bojíme, že nakazíme své starší rodiče. Hroutí se dobře rozjeté byznysy, hroutí se ženy, na kterých stále nespravedlivě stojí domácí práce a také každodenní vaření. Teď navíc i v poledne.

Větší odpadkový koš


Zatímco jedni šílí z home officu, jiní jsou nadšení, protože jim konečně dal flexibilitu a ušetřil čas z dlouhého cestování. Jsou rodiny, které si nemohou vynachválit, že jsou po letech konečně spolu. Děti nadšené z online výuky, která jim dala víc prostoru.


Možná ani žádné velké změny nepociťujete. Třeba jste podobně jako já zjistili, že potřebujete větší odpadkový koš, možná vás vyděsilo množství odpadu, který rodina, když jsou všichni celý den doma, vyprodukuje. Patrně se ale podobně jako já bojíte o děti, které na jaře ještě tesknily po kamarádech, teď už jenom sedí a jedí sušenky.

Čtěte také

Alena Němečková

Čtěte také

Alena Němečková o fat shamingu. Jak se vyrovnat s větou: Co čumíš, buřte


A pravděpodobně vás už mnohokrát napadlo, že vaše úzkostné reakce jsou nepřiměřené, protože pořád se nám zase tak nic strašného neděje. Začali jste číst knížky z dob holokaustu a příběhy Paměti národa a máte teď ze sebe špatný pocit. Jsem slaboch, proč skuhrám, vždy se mám pořád dobře, máme co jíst a není válka.

Černobílé uvažování


Nesuďte sebe ani druhé, že to nezvládají. Popírat vir, nebo se nepřiměřeně bát – obě jsou klasické reakce na nebezpečí. V krizi má člověk vždy velkou tendenci rozdělit svět na černý a bílý. Jednoduchá řešení ale neexistují, i kdybychom si to moc přáli.


Nebuďte na sebe tak přísní a nebuďte přísní ani na své okolí. Vykládat o podmínkách v koncentrácích je v téhle době stejně účinné jako vyprávět dítěti, co nechce jíst vařené hovězí, o hladomoru v Africe.


Zkuste se ale ze současné situace poučit. Uvědomte si, že existuje pomíjivost, přemýšlejte nad tím, jak moc jste závislí na konzumu a na našich jistotách. Berme to jako plus, jako schopnost přizpůsobit se třeba i tomu, že musíme chodit v rouškách, a dokonce si letos opravdu nezalyžujeme.


Pozorujte svět jako potenciál, něco, co můžete využít. Protože mnohé z toho, co jste si nedovedli představit, se prostě může stát. Můžete klidně změnit svůj život, můžete být prostě šťastní v každé situaci, i když jste si to nedovedli představit. Jak říkal spisovatel Ota Pavel: „Umět se radovat ze všeho. Nečekat, že v budoucnu přijde něco, co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď.“

Autorka je vedoucí webu Vlasta.cz, novinářka, scenáristka, matka dvou dcer a babička jedné vnučky. S otcem druhé dcery žije v Praze.

Čtěte také

Hana Halfarová

Čtěte také

Glosa Hany Halfarové: Covid nám dal pohádky od dědečka a ukázal sílu rituálů