„A je to tady! Tak dlouho jsem věřila, že nás tahle situace nepotká. Matýsek seděl na zadním sedadle Hančina vozu a zoufale mával mně i dědovi. Zato dcera se po nás ani neotočila. Slzy mi tekly proudem, nedalo se to zastavit, dokonce Karel, vždy nad věcí, měl vlhké oči. A to jsem ho ještě nikdy neviděla plakat. Ale měl k tomu důvod. V tu chvíli se nám totiž začal rozpadat život na malinkaté střípky…“ ohlíží se zpátky Stáňa.
Smutné dětství předcházelo veselejší pubertě
„Neměla jsem ten příchod na svět jednoduchý. První, koho jsem začala v životě vnímat, byla teta z kojeneckého ústavu. Později pak v dětském domově bylo těch tet mnohem víc a já pochopila, že ani jedna z nich moje pravá matka asi nebude. Ta se za mnou v domově sice občas zastavila, ale její návštěvy časem řídly a řídly. Když jsem se narodila, bylo jí teprve šestnáct a o mě se zkrátka nedokázala postarat.“
Senzační adoptivní rodiče
Paní Stáňa, tehdy ještě malá holka, měla nakonec štěstí. „Po několika dost ošklivých letech si mě přece jen vybrali starší manželé do pěstounské péče. Byla jsem už vlastně puberťačka, ale i tak jsem byla šťastná, že jsem konečně měla šanci poznat rodinný život. Noví rodiče mi dali tolik lásky, kolik jen dovedli. Díky nim jsem získala dostatek sebevědomí, mohla vystudovat, najít si muže a vdát se.“
Štěstí je vratké
„Můj partner byl o deset let starší. Byli jsme do sebe velmi zamilovaní a brzy se nám narodila Hanička. Mojí touhou bylo dopřát svému dítěti to, o čem jsem kdysi snila v děcáku. Milující a chápající rodinu. Dnes už vím, že jsme dceru asi trochu moc rozmazlovali. Ale můj muž se v ní přímo viděl a já vlastně taky. Byli jsme v té době velice šťastní.“ Osud tomu chtěl zřejmě jinak. A jednou se manžel paní Stáni nevrátil ze služební cesty, zemřel při dopravní nehodě. Stáně se zhroutil svět, ale kvůli Haničce se snažila být silná.
Nový vztah a nová rodina
Dva roky po odchodu manžela, Haničce bylo v té době šest let, se Stáňa v práci seznámila s Karlem. Začali spolu chodit a ona ho brzy představila Haničce. „Karel si Haničku zamiloval. Sám byl rozvedený, měl staršího kluka, nebylo tedy co řešit a my se vzali. A opět jsme byli rodina. Mezitím zemřeli moji adoptivní rodiče, což mě velmi zasáhlo, ale jinak jsem byla šťastná. Karel se věnoval své nevlastní dceři každou volnou chvilku, brával si také svého syna a všichni jsme spolu trávili krásné víkendy i část dovolených. Hanka se ale začala měnit. Najednou byla paličatá, nepřístupná. Odmlouvala nám a dělala si, co sama chtěla. Stala se pro nás naprosto nezvladatelná. A pak přišla s tím, že je těhotná. Bylo jí necelých 16 let! Úplně mě to porazilo. Uvědomila jsem si, že se historie opakuje. Ale jedno mi bylo hned jasné – opakovat se nesmí,“ říká Stáňa.
Prarodiče rodiči
Když Hanka porodila Matýska, bylo jasno. Starat se o něj rozhodně nechtěla. Vzhledem k jejímu věku ho soud přiřkl do opatrovnictví prarodičům, kteří se o něj starali osm let. „Hanka se občas na skok objevila, ale žádný velký zájem o syna nejevila. Tahala se bůhvíkde a s bůhvíkým. Pak nám jednoho dne suše oznámila, že si našla přítele a chce s ním a s malým Matýskem odejít pracovat do Německa. Byl to pro nás šok a nechtěli jsme to s manželem připustit. Vždyť o své dítě do té doby nejevila velký zájem. Dcera se ale s námi začala soudit.“
Prý už vnoučka nikdy neuvidíme
Soudy se táhly několik let. Nakonec dcera Stanislavy soudy vyhrála a získala Matyáše do své péče. Mezitím ale přišla o svého německého přítele a prý i o dobrou práci v zahraničí a všechnu vinu hodila na rodiče. „Řekla nám přímo do očí, že nás nenávidí a že Matýska už nikdy neuvidíme. Manžel říká, že to chce čas. Ale já mám strach, že jsem dceru a vnuka ztratila navždy,“ smutně konstatuje Stáňa.
Pohled odborníka: Mgr. Branislav Sabaka, online psychologická poradna MOJRA.cz
Pohled odborníka: Mgr. Branislav Sabaka, online psychologická poradna MOJRA.cz
Když jsem si četl celý Stanislavin příběh, tak jsem si řekl, že tato žena za život zažila opravdu mnoho. Od toho špatného až po to dobré. I přes všechny situace, které ji v životě potkaly, se postavila na nohy a šla dál. Zdá se mi, že Stanislava je velká bojovnice a dokázala už vícekrát obrátit svůj život k lepšímu a těšit se z něj.
Teď přišla ale další situace, která Stanislavu silně zasáhla. Z dosavadních zkušeností si ale určitě všimla, že po každém špatném období přišlo lepší. Stanislava má rozhodně schopnosti a dobré zdroje pro zvládání obtížných situací, jako například podporu od blízké osoby, což pro ni může být právě Karel. V jedné těžké chvíli byla pro Stanislavu oporou také myšlenka, že zde chce být pro svou dceru. Ani teď se nic nemění, pro svou dceru a vnoučka zde bude i nadále a věřím, že to sama chce.
Důvodů, proč se dcera Stanislavy Hanka takto chová, může být více. Vývoj dcery Hanky ovlivňovalo několik faktorů, nejen výchova rodičů. Ostatní faktory jako sociální prostředí, vrstevníci, osobnost a vrozené predispozice také mají obrovský vliv na to, jak se bude chovat člověk během života. Také různé události z jejího života, jako například ztráta blízké osoby, a to otce. Teď opět přišla překážka na Hančině straně. Ztráta dobré práce a přítele v ní mohla vyvolat negativní pocity, jako je odpor, frustrace, obviňování a uzavření, což se následně mohlo projevit i na tom, co Hanka své matce Stanislavě řekla. Tyto emoce ze strany Hanky ale jednou opadnou.
V této situaci, ve které se Stanislava nachází, je velmi důležité se zaměřit na to, co je a co dál bude. Dcera paní Stanislavy v hloubce sebe ví, že se na matku může spolehnout. Jednou přijde opět chvíle, kdy bude Hanka své rodiče potřebovat a bude si s nimi umět i povídat o všech důležitých věcech, potřebuje na to ale čas.
Stanislavě bych doporučoval, aby si s Karlem byli navzájem oporou a společně využili všech schopností, které mají ke zvládání toho, co se děje, stále to totiž dělají pro Hanku i pro svého vnuka Matýska. Můžou se postupně a pomaloučku pokusit kontaktovat svou dceru a dokázat jí, že tu jsou stále pro ni. Bez nátlaku a ne příliš často, aby se například Hanka neuzavřela nebo nerozčílila.
Kontakt: www.mojra.cz
