V rozhovoru se spisovatelem Ondřejem Suchým prozradila, že právě role Jarmily v komedii Příklady táhnou z ní udělala už v patnácti mladou filmovou hvězdičku. Tak o ní ostatně tehdy psaly noviny. Ona sama přitom netoužila stát se hvězdou, byla to spíše její maminka, která ji neustále motivovala a směřovala k herectví.
Náhoda jí změnila život
S maminkou se vydaly do Prahy na konzervatoř, že se zeptají na podmínky přijetí. Na chodbě potkaly dívku, která jim poradila, jak se připravit na zkoušky. Během rozhovoru se ale zmínila o připravovaném filmu Příklady táhnou, do něhož hledají podobnou dívku, jakou byla Stella. Filmařům se sice líbila, ale role prý byla již obsazená. Náhoda nebo osud ovšem zatočily s kartami a za pár týdnů za Stellou přijel režisér Miroslav Cikán a roli jí nabídl. A úloha Jarmily udělala ze Stelly nejen herečku, ale taky se stala osudovou pro její soukromý život.
Do konce války natočila ještě několik filmů, mimo jiné drama Barbora Hlavsová, naposledy točila v roce 1943. Kromě filmování ovšem hrála i v divadle, například v Novém divadle, a celý život potom na Oldřicha Nového s úctou vzpomínala. Po válce pak jezdila s kolegy po vesnických divadlech a v roce 1947 nastoupila do Alhambry, kde ale vydržela jen do února 1948. Později hrála v Divadle Na Fidlovačce, odkud v padesátých letech přešla do Divadla ABC, kde působil Jan Werich. Tam zůstala až do roku 1989.
Pohádky byly jejím osudem
Po desetileté pauze se Stella vrátila v padesátých letech i k filmování. Objevila se ve snímku Stříbrný vítr a pak přišla její nejslavnější role v pohádce Byl jednou jeden král a role Zpěvanky. Právě v tomto filmu se zalíbila Werichovi, který jí později nabídl místo v Divadle ABC. Filmovala dále a zahrála si například v legendární pohádce Princezna se zlatou hvězdou a v komediích Anděl na horách, Pane, vy jste vdova nebo Co je doma, to se počítá, pánové, kde ztvárnila bohatou tetičku z Ameriky.
Přestože měla snoubence, pozounistu Jana Čížka, ke svatbě nedošlo, protože zemřel v roce 1944 na tuberkulózu. Později žila přes dvacet let s přítelem Jiřím, ale nikdy si ho nevzala. Jako by čekala na toho pravého. A tím se stal v roce 1990 Jaroslav Mráz. Redaktor, který s ní v roce 1939 dělal rozhovor o filmu Příklady táhnou. Padesát let o něm pak neslyšela, protože po válce emigroval do USA. V knize Osudy paní Stella vzpomíná, jak jí jednou v roce 1990 zazvonil telefon a na druhém konci byl právě Jaroslav alias Jerry. Setkali se a báječně si rozuměli. On ji pozval do Ameriky a za pár měsíců se za ním přestěhovala. Byla to prý láska jako trám a nezáleželo na tom, že jí táhlo na sedmdesát let. „Rychle jsem se aklimatizovala, nejen proto, že je v Kalifornii krásné počasí, ale protože jsem s Jerrym prožívala nádherný život,“ řekla později v jednom z rozhovorů. Pohádkové manželství ale trvalo jen osm let, než Jerry v roce 1998 zemřel. Stella svého osudového muže přežila o jedenáct let a zemřela v Americe v šestaosmdesáti letech.
