Na žebříčku „štěstí“, který sestavuje každý rok OSN, jsme osmnáctí ze všech zemí světa. První místo obsadilo Finsko a v první desítce nejvíce happy zemí je i Dánsko, Norsko či Švédsko. Štěstí podle tvůrců žebříčku nejčastěji závisí na příjmech, zdraví či svobodě. To, že jsme ve dvacítce nejšťastnějších národů planety je skvělá zpráva, ovšem být šťastný v běžném životě je složitější. Ale dobrou zprávou také je, že i když nemáme plnou peněženku nebo nás trápí nějaká nemoc, pocit štěstí se dá podle vědců natrénovat.

Štěstí je jako koření

Světová zdravotnická organizace mimo jiné konstatuje, že zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody. „Můžeme se zamýšlet, nakolik se pohoda překrývá se štěstím. Zřejmě bychom jisté styčné body nalezli, já sama vnímám štěstí jako něco mnohem intenzivnějšího. Mohli bychom štětí přirovnat ke koření. Malá špetka pepře učiní z některých jídel skutečnou pochoutku. Ve větší síle však chuť devalvuje, a kdybychom jej užívali neustále, už se na něj nebudeme těšit. Tím se dostávám k dalšímu, pro mě důležitému aspektu štěstí, k těšení se. Když se těšíme a na kýžený okamžik si tak trochu musíme počkat, prožijeme často štěstí ještě intenzivněji, než když nám takříkajíc spadne do klína z čistého nebe,“ domnívá se psycholožka Magdalena Dostálová.

Muži versus ženy

Muži a ženy čerpají pocity štěstí z rozdílných věcí. Podle průzkumů čtyřicet procent mužů uvádí jako zdroj štěstí sex a třicet procent vítězství oblíbeného sportovního klubu. Pro sedmdesát procent žen je ale štěstím, když můžou trávit čas s rodinou. O tom vím své, můj manžel se dokáže z výhry fotbalové Slavie radovat tak, že vypadá jako desetiletý kluk, který právě získal podpis Messiho. Pocity štěstí jsou u něj v tom okamžiku naprosto nejintenzivnější. Já zažívala vždy nejsilnější pocity štěstí se svými syny a rodinou a nezměnilo se na tom vůbec nic, i když už jsou dospělí. Jsou tedy ženy nešťastnější než muži? Výzkumy ukazují, že i přesto, že ženy jsou mnohem svobodnější než jejich protějšky, jsou vždy a všude méně šťastné než muži. Smutek, úzkost, deprese, osamělost – ženy tohle všechno prožívají mnohem intenzivněji. Alex Bryson z University College London říká, že příčinami jsou nejen společenská očekávání, ale také nepřiměřené množství povinností v oblasti péče o děti a mnohonásobně nižší výdělky v porovnání s muži.

Přirozená nutnost

Psycholog Dan Gilbert tvrdí, že lidstvo jako takové přirozeně inklinuje k pocitu pohody či štěstí. „Já tuhle tendenci vnímám jako nutné vybavení pro přežití lidského druhu. Gilbert má teorii přirozeného a umělého štěstí, kdy nás k přirozenému dovedou situace, kdy jsme docílili toho, po čem jsme toužili. Kdežto to umělé si umíme nebo můžeme vyprodukovat sami ve chvílích, kdy se nám nepodařilo dobrat se přirozeného štěstí. Z historie víme, že lidstvo bylo, většinou tedy ne jako celek, opakovaně vystavováno velmi náročným situacím. Potýkalo se s nemocemi, diktaturami, válkami. Zabývám se obdobím druhé světové války a šoky, traumaty a jejich přenosem na další generace. Mnoho odborníků se zamýšlelo nad tím, co v lidské psychice přispělo k šancím na přežití ve vražedných podmínkách koncentračních táborů. Souzním s teorií, že pokud máme jasný smysl života, což v podmínkách lágrů byla naprostá touha po přežití, pomůže nám to překonat, byť i náročné překážky tak, aby se co nejméně podepisovaly na kvalitě našeho života,“ říká psycholožka Magdalena Dostálová.

Tréninkem ke štěstí

Není důvodem, proč nejsme šťastní, náš mozek? A když ho budeme trénovat, budeme šťastnější? Neuropsycholog Nick Hanson, autor mnoha studií a knih o štěstí, tvrdí, že mozek je orgán, který se „učí“ a lze ho tedy natrénovat, abychom se cítili šťastnými. Čím více času strávíme přemítáním o negativních věcech, tím víc se náš mozek naučí myslet tímto způsobem. Dobrou zprávou podle něj ale je, že tenhle začarovaný kruh můžeme prolomit vytvořením nových návyků. Můžeme totiž ovlivnit způsob, jakým přemýšlíme. Tím, že se zaměříme na to dobré, a nikoli jen na to špatné, povzbuzujeme šťastné myšlení, aby přicházelo přirozeněji. Honba za štěstím ale vyžaduje závazek. Jak říká Nick Hanson, intervence zaměřené na štěstí jsou velmi účinné, ale jen tehdy, když se budeme cítit motivovaní a budeme vědět o vhodných aktivitách, jak to udělat. „Mozková cvičení“ jsou skvělá, protože eliminují úzkosti a pesimistické myšlení.

Od pesimismu k optimismu

Sklon k pesimismu jsme často bohužel zdědili po svých rodičích či předcích. Ovšem neznamená to, že by pesimista nemohl štěstí natrénovat. Vždyť je to „jen“ dovednost. Podle psycholožky Dostálové je dobré vědomě pracovat sám se sebou a uvědomovat si své „tady a teď“. „Drobné každodenní příjemnosti tak mohou, jsme-li si jich vědomi, povznést náš život na šťastnější úroveň. Často si s klienty povídám o tom, nakolik nás ovlivňuje prostředí, ze kterého jsme vzešli, naše primární rodiny. Docházíme k tomu, že se na nás neoddiskutovatelně dokážou podepsat. Je však dobré nebýt pasivní, nezapomenout na svobodnou vůli, kterou jsme byli obdaření. To znamená, že nemusíme pro nás nefunkční model svých rodičů slepě okopírovat, ale můžeme přijít na svůj vlastní, pro život lepší. Často se k tomuto tématu dostáváme i v oblasti optimistického či pesimistického životního ladění. Přiznávám klientům, že samozřejmě je energeticky mnohem méně náročné okopírovat to, co od rodičů známe, v čem jsme vyrostli. Když nám v tom však není dobře a uvědomujeme si to, můžeme také zapojit naši svobodnou vůli. A vynalézt třeba svůj vlastní, funkčnější model. Ano, stojí nás to možná více energie, jelikož se nemůžeme inspirovat tím, co od rodičů známe, ale když tenhle úkol zvládneme, přinese nám velmi pravděpodobně spokojenější život. A to už za energetické výdaje stojí,“ radí psycholožka.

JAK TRÉNOVAT ŠTĚSTÍ

JAK TRÉNOVAT ŠTĚSTÍ

  • Neutralizujte samomluvu - Nejste náhodou sami sobě největším kritikem? Káráte se za něco banálního nebo hloupého, místo abyste se soustředili na to, co děláte správně? Nejste rozhodně sami. Existuje spousta lidí, kteří trpí vnitřní samomluvou, která je ale negativní. A negativní myšlení vede k destruktivnímu chování a tlumí radostné zážitky. Nastavený vzorec můžete prolomit neutralizací samomluvy ve své hlavě. Ve chvíli slabosti si můžete myslet: „Jsem hrozná máma.“ Ale když se zastavíte a na chvíli zneutralizujete své myšlení, můžete pak místo toho říct: „Být mámou je těžké. Ale je fajn být mámou.“
  • Vytvořte si rutinu vděčnosti - Výzkum Harvard Health Publishing ukazuje, že praktikování vděčnosti má spoustu výhod pro duševní zdraví a pocity štěstí. Vděčnost pomáhá lidem cítit pozitivnější emoce, vychutnávat si dobré zkušenosti, zlepšovat zdraví, vypořádat se s nepřízní osudu a budovat pevné vztahy. Doporučuji vést si deník vděčnosti. Než půjdete do postele, napište si tři věci, za které jste ten den vděční. Praktikuji to asi půl roku a musím říct, že to vážně funguje. Můžete taky psát děkovné dopisy. Komu jste vděční a proč? Řekněte jim to. Odesílání dopisů není nutností, důležitý je myšlenkový proces. Existují i aplikace pro vděčnost, v nichž si lze nastavit připomenutí, abyste nezapomněli na zapsání myšlenek.
  • Dovolte si cítit se šťastně - Podle psychologa Nicka Hansona je pro lidský mozek snazší soustředit se na špatné zkušenosti než na dobré. Pokud je mysl jako zahrada, „půda“ vašeho mozku je úrodnější pro plevel než pro květiny. Když si uděláte čas a budete si vážit šťastných okamžiků a pocitů, váš mozek si to zapamatuje a bude v tom chtít pokračovat i v budoucnu. Okamžiky štěstí najdete i v maličkostech, jako je ranní doušek kávy, dlouhá sprcha nebo objetí. Zpomalte a všimněte si, jak se v těchto chvílích cítíte, a uložte si je do paměti, abyste si je později připomněli. Tím, že si vychutnáváte i ty nejmenší okamžiky, tvrdě zapojujete mozek k udržení trvalých pocitů štěstí.

Vzpomínkový trenažér

MAGDALENA DOSTÁLOVÁ, psycholožka a psychoterapeutka, Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, Praha 2

Vzpomínky mohou být naší zásobárnou libých pocitů. Jsou situace, kdy hrají dočasně či dlouhodobě v našich životech i poměrně zásadní roli. Občas se ke mně dostanou klienti v náročné situaci, kdy jim zemřel životní partner či partnerka. Tehdy jsou vzpomínky i v terapii naším věrným druhem. Společně pracujeme na tom, aby se klient vzpomínek nebál, naopak aby dokázal sáhnout do kasičky společných zážitků a vynést je na světlo. Mluvil o nich zpočátku se mnou v terapii, posléze se svými blízkými. Každé takové vzpomínání je sladké i bolestné, ale pomáhá nám v uvědomění si spojitosti a kontinuity v našich životech. Štěstí a schopnost prožívat jej totiž také souvisí s naší schopností akceptovat konečnost života. Což nás dovede mimo jiné k tomu, že můžeme být schopni prožívat současný okamžik, naše tady a teď, radovat se z každodenních drobností a nečekat, až nám s velkou pompou spadne štěstí do klína.

Zdroj: časopis Vlasta healthline.com

Související články