Na rovinu říkám, že příručkám typu Jak ulovit pana Božského, Cesta k zaručenému úspěchu či Rádce dokonalé manželky nevěřím ani za mák. A tak je nečtu. Jenže když je autorem takové knížky člověk s Touretteovým syndromem, říkám si, že jeho pohled na věc by nemusel být až tak povrchní. Tahle nemoc je totiž docela průšvih. Trpíte neovladatelnými pohybovými i zvukovými tiky a lidé vás mají většinou za blázna. Takže Tomanovu knihu Štěstí na míru jsem tentokrát otevřela se zájmem. A mimochodem on se taky při slově příručka otřásá odporem.
„Chtěl jsem napsat knížku, která je pokud možno objektivní. A hlavně ne o tom, že každý může být šťastný. To jsou nesmysly. V mé knize člověk najde trochu jiné myšlenky. Všeobecně rozšířený názor například je, že peníze nepřinášejí štěstí. Pravda je ovšem jiná. Peníze mají vliv na štěstí – do určité míry. Také vyvracím všeobecně rozšířený názor, že štěstí vám přinášejí okamžiky příjemně tráveného odpočinku, třeba wellness koupele. Pravda je, že moc koupelí vás začne štvát,“ komentuje obsah autor.
Tak jsem se ponořila do čtení. Schválně, jestli tam ty „jiné“ myšlenky najdu. Takové, které mne překvapí, potěší, naštvou, vyděsí, zarazí, urazí, hnou mi žlučí…
Co mě naštvalo
Dvě věci – že se zrovna blížím do toho nejhoršího věku, co se štěstí týče. Nejméně šťastní jsou prý totiž lidé ve věku 46 až 50 let. I když pak se to zase lepší. A taky mě zvedla ze židle věta: „Máte-li problémy ve vztazích a jde-li to vyřešit útěkem, utečte.“ Jenže pak jsem četla dál a zjistila, že to není rada mužům, jak se při sebemenším zaskřípání vykašlat na všechno. Je to o tom, nezůstávat s lidmi nebo v situacích, které nemáte rádi, nějak vám vadí, nebo dokonce škodí. A pod to se můžu podepsat.
Co mě šokovalo
„Asi největší omyl o štěstí je představa, že míra štěstí závisí na počtu a povaze příjemných událostí, které zažijeme. Podle tohoto mýtu naším cílem je prožívat co nejintenzivnější kladné pocity, prožívat je co nejčastěji a pokaždé co nejdéle. A tím se dostáváme do průšvihu, který se jmenuje hédonismus. Čokoládou, veselohrou, masáží, lichotkou, květinami či koupí něčeho nového si snadno zvýšíte krátkodobé štěstí. Avšak dlouhodobé nikoli. Stejný proces platí pro spotřební zboží i pro zážitky. I nadšení z těch nejúžasnějších životních událostí většinou odezní do tří měsíců…“
Tak brzy? No dobře, ale stejně si myslím, že horká koupel, kino, večeře u svíček a západy slunce za to stojí.
Co mě nepřekvapilo
„Chybou je, že většinou spoléháte na to, že štěstí můžete získat zvenčí nějakou věcí – hračkou, šperkem, autem, domem,“ píše Toman. „Jenže to vše časem zevšední. Také jiné osoby vám nedodají vnitřní štěstí nadlouho. „Budu šťastný, až budu mít děti.“ Jenže děti jsou štěstím hlavně zpočátku. Později už nejsou tak milé. V noci řvou. Když povyrostou, jsou drzé, odmlouvají, lžou a nechtějí se učit. Někdy dokonce kouří, fetují, kradou. Ani jiní lidé to nezachrání. Nový úžasný partner či milenka nakonec nejsou takové terno. Štěstí zkrátka zvenčí nepřijde. Štěstí je totiž stav mysli uvnitř vaší hlavy.“
Tak tohle vím. Ale jak ho tam dostat?
Co mě zmátlo
„Štěstí nesmí být naším prvotním cílem, ale musí vyplynout jako vedlejší produkt. Je to paradox. Pokud se ženeme za něčím jiným než za štěstím, budeme více šťastní. Ale to jiné musí být smysluplné. Jenže věnovat se hodnotnému celoživotnímu cíli vyžaduje mnoho času a námahy. A nepomohou žádné zkratky.“
Aha, takže šťastná budu, když nebudu myslet na to, že chci být šťastná. Ale na co mám myslet, co mám dělat?
Co mě pobavilo
„Začněte prací,“ říká Toman. A nemá na mysli jen klasické zaměstnání. Dělejte to, co vás baví. Starší člověk může naučit vnuka fotbal, tenis nebo hrát na hudební nástroj. „Jde o ty činnosti, které neděláte kvůli očekávanému budoucímu úspěchu, ale proto, že vám přináší takovou radost, že je děláte, i když nemusíte.“ Existuje pro ně dokonce termín – autotelické činnosti. Je z řečtiny – auto znamená „samo“ a telos znamená „cíl“. Očekávejte, že vás budou bavit, ale neočekávejte, že díky nim získáte miliardy.
Což o to, takové činnosti provozuji, ale bohužel praxe velí zaplatit složenky! Jak to skloubit, nakolik riskovat, že třeba změním práci, ale bude hrozit, že nezaplatím hypotéku?
„Musíte udělat, co je ve vašich silách – a pak přestat očekávat,“ radí Toman. „Odhadnout tenhle moment je velmi těžké. Ale i když to odhadnete tak nějak správně, nikdy nevíte, jak to dopadne. Jenže ono je vlastně dobré, že to nevíme, jinak by to byla děsná nuda.“
No fajn. Honička s exekutorem rozhodně nuda není.
Co mě (ne)uklidnilo
„Nemusíte žít skromně jako mnich a dřít jako otrok. Když si však uvědomíte své poslání a váš život dostane hlubší smysl, získáte i klíč k dlouhodobému štěstí. Smysl života je cíl všech cílů. Někteří se s takovým posláním už rodí. Další zjistí, co je smyslem jejich života až kolem třicítky. Většina lidí to nezjistí nikdy. A to je vzdaluje od dlouhodobého štěstí.“
Tak tohle nezní moc optimisticky.
„Ono taky nejde o to, aby ta kniha byla pozitivní,“ říká Toman. „Jde o to, aby si člověk uvědomil, jak je na tom a jak se může zlepšit, byť by to bylo i jen o 10 %. Jde o to změnit svůj ‚vysvětlovací styl‘. Řeknete třeba: ‚Dnes je ošklivo.‘ Ale můžete taky říct: ‚Aspoň se nespálím.‘ Musíte manipulovat své myšlenky. Jde o to, jak my sami se sebou mluvíme. Jestli si řekneme: ‚To jsem ale blb,‘ anebo ‚Nedaří se mi, ale já to zkusím, příště to bude lepší.‘“
Co říká Ivo Toman, autor knihy Štěstí na míru
Existuje vzorec štěstí? ANO! Š = K + O + V, přičemž Š je míra štěstí, K je konstituce, tedy genetika, která tvoří 50 %, O jsou okolnosti, které tvoří 10 %, V jsou faktory ovládané vůlí. Velmi špatnou zprávou je, že když sečtete K + O, vyjde vám 60 %. Tuto část neovlivníte. Pouze zbývajících 40. A navíc k tomu musíte vyvinout značné úsilí. Štěstí zkrátka není pro každého.
Dlouhodobé štěstí a klid jsou nedostatkovým zbožím. Navíc je hledáme na nesprávných místech. Domníváte se možná, že přichází s úspěchem a se zabezpečením – s dostatkem peněz, víkendovou chalupou anebo věrným partnerem. Jenže pak těchto cílů opravdu dosáhnete… a nic. Ten klid musí vycházet z něčeho trvalého a vnitřního. Trvalý může být směr, kterým jste se vydali. Směr určuje kvalitu života. Směr je důležitější než jednotlivé cíle a výsledky. Touha být šťastný způsobí, že budete méně šťastní. Většina lidí nedokáže najít to, co je učiní šťastnými. A pokud to najdou, zase to nepoužívají. A pokud to používají, pak většinou špatně. Z toho důvodu většina lidí není šťastná.