A společně máme mámu, která na tom bohužel zdravotně vůbec není dobře, ale nějak blbě to vyšlo, že se o ni starám jenom já – sourozenci si zřejmě myslí, že je to fér, protože to mám nejblíž, a taky k tomu podle nich mám vzhledem k profesnímu zaměření nejblíže, ale mně se to moc nelíbí.

Ne proto, že bych se o mámu nechtěla starat, to vůbec, ráda jí posloužím, ale proto, že mě to zmáhá a mám taky svoji rodinu, která mě potřebuje. Otec od matky odešel už před deseti lety, nejsme příliš v kontaktu, má jiný život.

Čtěte také

Hlídáte vnoučata? Měla by to být radost a ne povinnost

Čtěte také

Je hlídání vnoučat povinnost? Ne, nikde v Evropě to prarodiče nedělají tak často

Pracuju v sociální oblasti, jsem vystudovaná ošetřovatelka a nechci se svojí práce vzdát, ale teď mi to reálně hrozí. Vůbec jsem s tím nepočítala takhle brzy, naše maminka je relativně mladá, je jí čtyřiašedesát, bohužel posledních několik let trpí poúrazovou epilepsií, psychicky ani fyzicky na tom celkově není dobře a její stav se zhoršuje. Trávím u ní několik hodin denně, něco obstará placená asistentka – podařilo se nám naštěstí vyřídit příspěvek na péči, z něhož ji platíme.

Bydlíme ve stejném okresním městě, stejně jako moje sestra s rodinou – je pravda, že ona bydlí na druhém okraji, ale stále to není příliš daleko. Bratr bydlí v Praze, u něj už samozřejmě dělení se o každodenní péči nepřipadá v úvahu.

Když jsem s nimi o tom mluvila, bratr mi rovnou řekl, že větší zapojení jeho rodiny nepřipadá v úvahu, ale zároveň odmítl můj nápad, abychom pro mámu sehnali nějaký stacionář nebo výhledově pečovatelský dům, že bychom ji přece nedali k cizím lidem. Nadhodil, že bych si ji spíše mohla vzít k sobě domů, do rodinného domku. To se zdá jako dobrý nápad i sestře, u ní máma být nemůže, bydlí v bytě.

Čtěte také

Nepleťte se do výchovy, užívejte si přítomnost dětí

Čtěte také

Poprvé babičkou? Zopakujte si pravidla šťastné výchovy, rodina vás bude milovat

Já moc neumím lidi odmítat, takže o tom, že si matku vezmeme k nám, uvažuji, i když by to znamenalo, že ji budeme muset přenechat naši ložnici a spát v obýváku. Kuchyň máme naštěstí oddělenou, takže by to nějak šlo. I tak z toho muž není nadšený, ale chápe to.

Ale stejně mě trápí, že jsem na všechno sama, včetně vyřizování různých dávek, komunikace s lékaři, dopravy mámy na vyšetření a podobně. Jak přimět sourozence, aby se do péče o matku zapojili více?

Čtěte také

Nebojte se rozhodování, vždy vás někam posune

Čtěte také

Jak se správně rozhodnout? Rozumem nebo intuicí?

Pohled terapeuta, odpovídá Mgr. Jana Divoká – psychoterapeutka, www.janadivoka.cz

Zdenko, jste skvělá, jak jste dokázala péči o maminku do současné doby zařídit. Je mi líto, že vaši sourozenci více méně přehodili zodpovědnost na vás. Ale mám dojem, že se své odpovědnosti vzdát nemohou. Nejsem právník, ale podle mě mají i zákonnou povinnost „se postarat“ – hovoří o tom tuším občanský zákoník a zákon o rodině.

Myslím, že byste měla sebrat odvahu a se sourozenci se domluvit, jaký díl péče převezmou oni, právě proto, že maminku budete mít u sebe. Vím, že to jistě uděláte ráda, ale radila bych vám, a to i z osobní zkušenosti a zkušeností klientů, kteří mou poradnu navštívili za podobných okolností, abyste se v tuto chvíli postavila především sama za sebe – potažmo za svou rodinu – a byla více asertivní a nebála se říct si sourozencům o to, s čím potřebujete konkrétně pomoci.

Vím, když člověk vidí nezájem druhých, má pocit, že „to někdo udělat musí“, a obětuje se. Ale péče o takto nemocného člověka je velmi náročná a stojí pečujícího hodně sil – především těch psychických. Pokud nebudete mít zdroje pro jejich obnovu, tedy když nebudete mít čas sama na sebe a rodinu, může to mít neblahé důsledky pro vaše zdraví, osobní i pracovní život.

I když bratr bydlí daleko, mohl by se podílet třeba finančně, jednou za čas přijet k vám na víkend a o maminku se postarat? Podobně vám může pomáhat i sestra? Jistě konkrétní činnosti a úkony najdete sama nebo po poradě se svým mužem.

Do péče o maminku bych dále zapojovala placenou asistentku nebo pečovatelskou službu. Jistě bych neváhala využívat krátkodobějších odlehčovacích služeb, které poskytují zdravotnická nebo sociální zařízení, abyste také mohla vydechnout, odjet na dovolenou, jít za kulturou, udělat si čas na manžela, děti.

Věřím, že uděláte, co je ve vašich silách, ale pokud by se zdravotní stav maminky zhoršoval, docházely síly, péče o maminku by zásadně ovlivňovala váš rodinný život, pouvažujte o domu s pečovatelskou službou nebo stacionáři. Můžete za maminkou se sourozenci dojíždět a dohlídnout, aby o ni bylo řádně postaráno.