Zatímco Sylvina dcera ještě děti nemá, díky synovi už se stala babičkou, dokonce dvojnásobnou, protože syn má se svou ženou dvojčata – dvouleté kluky. Sylva má samozřejmě svou představu, jak by se děti měly vychovávat, ale podle svých slov se snaží do výchovy mladým nemluvit.

A tak to, že by dvouleté děti už nemusely mít plenky, dudlíky nebo se, nedej bože, každou chvíli chovat a spát s rodiči v posteli, říká jen svým kamarádkám. Jejich zkušenosti jsou podobné, což Sylvu aspoň trochu uklidňuje. Stejně jako se s holkami nad kafem shodnou na tom, že babičky jsou od toho, aby vnoučata rozmazlovaly. A že kousek čokolády tu a tam vážně nikomu ještě neuškodil.

Čtěte také

Bojím se o svoji pověst

Čtěte také

Radka (49): Začala jsem si s mladým kolegou. Náš spolupracovník mě teď vydírá

Jenže snacha babičce ani nedá šanci, aby vnoučatům něco podstrčila, protože podobné situace bedlivě hlídá. Sylva smí nosit jen ovoce, a to ještě jen takové, na kterém se dohodnou, sladkosti žádné. A dárky? Ty už vůbec! Zkusila párkrát na návštěvu vzít každému klukovi malé autíčko, které koupila v místním hračkářství, ne ve stánku, ale žena jejího syna se s ní kvůli tomu pohádala. Že si nepřeje, aby měla domácnost zavalenou levnými šunty.

Je pravda, že pokojíček mají kluci nádherný, o tom se Sylviným dětem ani nesnilo. Do posledního detailu barevně i designově vyladěný, včetně nábytku na míru – to babička považuje snad až za zbytečné.

Čtěte také

Přiznat, že jste se podívala do mobilu?

Čtěte také

Sylva (55): Vlezla jsem muži do mobilu, je mi nevěrný. Psycholog radí, co teď

Nabízela tuhle synovi se ženou, že by kluky pohlídali, a to i přes noc, aby si mladí rodiče mohli odpočinout nebo zajít třeba do kina či na večeři. Ale odmítli. Sylvu pak hodně mrzelo, když zjistila, že dvojčata v podobných případech hlídá snašina kamarádka. Když se na to snachy ptala, skončilo to dokonce hádkou, v níž jí mladá žena docela hrubě vmetla, že Sylva má zastaralé názory na výchovu a že vnoučata jí rozhodně nesvěří. Ukázalo se bohužel, že některá ze Sylviných kamarádek vykládala její stížnosti na snachu dál a brzy se to doneslo k matce dvojčat, kterou to naštvalo. V emotivně napjaté situaci pak vybuchla. Sylvin syn, otec dvojčat, je z napětí mezi manželkou a svou matkou vyloženě nešťastný. Jak z toho ven?
 

Čtěte také

V jednu chvílí se musíte začít řídit vlastním rozumem

Čtěte také

Tereza (55): Matka mě kvůli rozvodu zavrhla. Psycholog radí nebrat na ni ohledy

Pohled terapeuta, odpovídá Mgr. Jana Divoká – psychoterapeutka

Mezigenerační názory na výchovu dětí jsou v současné době velmi exponovaným tématem. Vztah tchyně–snacha bývá často velmi komplikovaný. Vztah matky s dcerou a přístup k vnoučatům od dcery je zase trochu „o něčem jiném“.

Nikdo jsme se rodičem nenarodil a nikdo nevíme, co je správně. Každý máme také odlišné představy o výchově, protože jsme sami byli dětmi. Často při výchově saháme k podobným přístupům jako naši rodiče nebo se paradoxně snažíme o opak. Rodičovství ale znamená značné množství nejistot. Snaha být perfektní matkou je nezřídka právě snahou o jejich překonání.

Přijmout roli babičky je však také v mnoha případech těžké. Jsme plní očekávání, jak si budeme užívat vnoučata, budeme je rozmazlovat, nosit jim dárky – a ejhle, je nám to odepřeno. To musí být pro Sylvu velmi frustrující a je jasné, že má tendenci situaci s kamarádkami sdílet. 

V mnoha případech je také distanc od potenciálně „hrozné tchyně“ výsledkem předsudků vycházejících z prožitých situací (například vztah maminky snachy s její tchyní) nebo situací, které mladým maminkám vypráví okolí. Nedůvěra v kompetenci osob, které by měly děti hlídat, je dost běžným projevem – někdy i iracionálních – obav o děti. Pokud to lze, Sylva by si neměla tuto nedůvěru brát příliš osobně.

Babičky mají již své zkušenosti. Ví, kde mohou polevit nebo kde naopak udělaly jako maminky chybu. Také je ve hře určitá rivalita, protože snacha je ta, která odvádí syna od matky, což může vyvolávat skrytě rivalizující pocity. Ale i snacha se naopak může bát, aby manžel nebyl v přílišném područí matky. Věřím, že muži se pak v tomto ohledu ocitají v kleštích. Maminka je maminka, ale mají nyní v životě další ženu – manželku, matku svých dětí. Na kterou stranu se mají přiklonit, aby nikomu nekřivdili?

Pokud bych měla dát Sylvě nějakou radu, je to tahle: Pokud nejde jít cestou vysvětlení svého postoje snaše, je dobré zmobilizovat veškerou životní moudrost, lehce se distancovat, uchovat si nadhled a respektovat způsob výchovy, který zastávají rodiče vnoučat. Stáhnete-li se poněkud ze situace, ulevíte tím i svému synovi. 

I když bych si více přála, aby se lidé v takové situaci více respektovali, vím, že to často úplně možné není. Věřím však v sílu času a v to, že změna může nastat i tím, že dvojčata ještě trochu povyrostou a snacha se synem si uvědomí, že pro partnerský a pracovní život je mít milující hlídací babičku veliké pozitivum.

Kontakt: www.janadivoka.cz