Každý máme někdy z něčeho strach. Strach je varovný mechanismus a slouží jako pud sebezáchovy. Jakmile se objeví nějaká hrozba, dojde k jeho aktivaci. Tehdy je užitečný. Pokud jsou ale pocity strachu velké a ochromují vás, aniž by byl k němu nějaký skutečný důvod, není to „normální strach“, ale porucha. Strach má spousty podob a většina z nich jde dobře léčit. No schválně, z čeho máte strach vy? Z veřejného vystupování, z rozhodnutí, z navazování intimních vztahů, z toho, že nejste dost dobří, hezcí, ze samoty, z rozchodu, války, nemoci, odmítnutí nebo třeba „jen“ z řízení auta? Spousta lidí se bojí změny, selhání, ale dokonce i úspěchu! Lze vůbec strach přemoci a využít ho ve svůj prospěch? Susan Jeffers, autorka knihy Uvědom si svůj strach a překonej ho, tvrdí, že existují nástroje, které výrazně zlepší naši schopnost zvládat jakékoli situace. „Nemusíte chápat svět jako místo, které vám způsobuje bolest, paralyzuje vás a uvádí do depresí, ale jako místo plné síly, vzrušení a energie,“ říká frekventantům na svých kurzech.

Čtěte také

Obrázek Vlasta.cz

Čtěte také

Nastavte tělu a duši balanc! 5 tipů, jak se vyhnout psychosomatickým potížím

Úzkost je jiná

„Strach z něčeho konkrétního, je důvěrně známá emoce i stav mysli každého, provází nás v některých situacích od raného dětství. Od strachu, s nímž se ale dá bojovat, se odlišuje úzkost, která už je těžko uchopitelný stav, s nímž se pracuje a bojuje hůře, protože nemá konkrétní, jasně danou příčinu. Právě proto, že je strach něco známého, nemusí nás jinak znepokojovat. Je to něco, čím si prochází v různých životních fázích každý, takže uvědomění si strachu z něčeho nám nutně nemusí ubírat na sebedůvěře,“ vysvětluje psycholožka Jitka Douchová. Kdybychom si zkusili udělat retrospektivní bilanci našich různých strachů, čeho všeho jsme se děsili, báli i obávali v dětství, v mládí, v dospělosti, můžeme tam podle psycholožky Douchové najít i nějakou propojovací červenou nitku, společného jmenovatele toho, co u nás bývá nejčastějším spouštěčem strachu. Důležité je, jak jsme s ním bojovali nebo jak jsme – nad ním a nad sebou samými – vyhráli. „Strach ze zubaře, z bolesti, ze selhání u zkoušky, z odmítnutí někým, ze vstupu do neznáma, do něčeho nového, z neúspěchu, z lásky, je vždy výzva k vlastnímu boji,“ říká psycholožka.

Čtěte také

Camilla, vévodkyně z Cornwallu

Čtěte také

Camilla Parker Bowles oslavila skromně 75. narozeniny: Každý má nějaké závazky

Od strachu k síle

V úvodu článku zmíněná Susan Jeffers si všimla, že jsou lidé, které ani strach nezastaví. Je to tím, že problémem není sám strach, ale spíše to, jak ho chápeme. Pro někoho je nepodstatný, pro jiného je ochromující. Ti první k němu přistoupí z pozice síly, druzí z pozice bolesti. Tajemství ovládnutí strachu je podle Susan Jeffers právě v tom, že se přesuneme z pozice bolesti do pozice síly. Jitka Douchová říká, že přestože je škála pocitů strachu, respektive příčin strachu, velmi široká, všechny se dají do značné míry překonat. „Strach ze zubaře se dá překonat pozitivní zkušeností třeba s jiným příjemným lékařem, strach z lásky, z hlubokého citu, kdy se stáváme zranitelnými, to už je jiná kategorie strachu, mající své historické pozadí. Ale ve finále je vše v naší hlavě a v některých případech i v našem srdci. Na začátek je tedy důležité si uvědomit, že to je náš strach, ale že ten ,náš strach‘ prožívají i jiní lidé. Je dobré umět ho přijmout a nedevalvovat se jeho existencí ve vlastních očích. A pak hledat příčiny a začít s ním takto pracovat,“ vysvětluje psycholožka Jitka Douchová.

Čtěte také

Ivana Trump, rozená Zelníčková, zemřela náhle na zástavu srdce

Čtěte také

Máma byla vášnivá i zlomyslně zábavná. Dcera zesnulé Ivany Trump (†73) se loučí

Jak s ním bojovat

Strach můžeme překonat jen tehdy, když si ho přiznáme. Žádné chození kolem horké kaše, ale natvrdo si říct, ano, bojím se toho. Podle psycholožky Jitky Douchové existuje v psychoterapii spousta metod, jak s ním bojovat. „Nejpodstatnější je motivace a vědomí vlastní síly, chuť bojovat a chtít zvítězit a brát to tedy jako výzvu a příležitost posouvat se dál. Napadá mě jedna technika, kterou někdy používám se svými klienty. Zhmotnit své obavy, nějak je pojmenovat a pak se s nimi poprat. Strach pojmenujeme jako ,negativní JÁ‘, které necháme vést polemiku s ,pozitivním JÁ‘. Klient v průběhu návštěvy střídavě sedí v křesle negativního já a pojmenovává své strachy nebo strach a pak sedí v křesle pozitivního já, které strach vyvrací a k tomu přidává různé argumenty, proč strach není nutný. Bývá to hodně výživné a pomáhá to,“ popisuje svoji metodu psychoterapeutka Douchová. Kromě toho doporučuje, že je možné si svoje strachy pojmenovat, napsat na papír, na druhý papír si napsat důvody, proč není nutné se bát. „Když nalezneme dost protiargumentů proti strachu, papír se strachem můžeme zmačkat, roztrhat, vyhodit,“ dodává. Nadja Raslan, koučka a psychoterapeutka, říká: „Buďte tady a teď. Každý strach je namířený do budoucnosti. Obáváme se něčeho, co by se mohlo stát. Nemyslete na budoucnost. Nemyslete na minulost. Soustřeďte se na přítomnost! Dělejte malé krůčky, učiňte to, co umíte a můžete udělat hned teď. Něco, v čem se cítíte jistí. Odměňujte se za své malé úspěchy.“

Čtěte také

Zmrzlina je v létě top!

Čtěte také

Zmrzlina nebo gelato? Zkuste pečenou zmrzlinu a na cukru nešetřete

Přijměte ho, ale nedržte v sobě

Jitka Douchová, psychoterapeutka

Strach je vlastně negativní emoce, občas až paralyzující, a negativní emoce mívá velkou sílu. Proto je v boji se strachem nutné nasadit velké množství pozitivní energie – na základě toho, co jsme dokázali, v čem jsme dobří, za co se máme rádi, co na nás mají rádi druzí. Známe-li svůj potenciál, zvládneme strach jakožto překážku, která se nám postavila do cesty v životě. Takže: Přijímejme svoje strachy, ale nenechávejme se jimi převálcovat. Je to náš vlastní boj, ale může nám v něm pomoci kdokoli další. Někdo, o kom víme, že něco podobného zvládl také, někdo, kdo nám věří, a i my můžeme věřit v jeho podporu a zkušenosti. Hlavně je důležité se za strach nestydět a nestřádat si ho uvnitř v sobě. Je dobré jej ventilovat a s někým o tom mluvit.

Čtěte také

Obrázek Vlasta.cz

Čtěte také

Janek Ledecký: Není jen cesta nahoru

Může být bezdůvodný

  • Otestujte skutečnost: Je váš strach oprávněný, nebo přehnaný? Opravdu můžete dostat padáka, nebo je to jen nejasná obava? Pokud zjistíte, že jsou obavy bezdůvodné, většinou za tím vězí nedostatek sebevědomí. Hledejte cesty, jak ho posílit!
  • Věřte si: Odpovězte si na otázku, co by se horšího mohlo stát, když bych to nezvládl? Ve finále by váš hororový scénář byl jen nepříjemný, ale nikoli fatální. Odkud pochází váš strach? Není za ním vaše přehnaná sebekritika? Pokud ano, myslete na všechny svoje přednosti. Určitě jich není málo!
  • Buďte realisté: Máte strach ze selhání nebo neúspěchu? Pokud jste až dosud neudělali žádnou větší botu a vždycky jste nakonec všechno ustáli, není důvod, abyste se strachovali.
  • Vyvarujte se zbytečných chyb: Chystáte se například na důležitou pracovní schůzku a už dopředu vám nahání strach? Vyvarujte se toho, abyste na ni šli nepřipravení. Je velká chyba úspěch nechávat jen náhodě. Zní to jako klišé, je to klišé, ale funguje to: Úspěch přeje připraveným. 
  • Trénujte svou odvahu: Strach pokoříte prostřednictvím zkušeností. A odvahu lze trénovat tak, že se vědomě vystavíte situacím, které odvahu vyžadují, ale nepřetěžují vás. Na co dát pozor, jaká rizika jsou přijatelná? Jděte vlastním tempem.

ZDROJ: časopis Vlasta,  www.jitkadouchova.cz

Čtěte také

Marika Procházková

Čtěte také

Marika Procházková: Ego je taková rušička příjmu emocí a intuice