Jana si o sobě vždycky myslela, že je docela tolerantní, a slibovala si, že nebude svému synovi mluvit do života víc, než je nutné. Slibovala si, že bude tolerantní tchyně, a opravdu přítelkyně, které jí představil, nijak nehodnotila. Teď je ale v šoku a svému synovi to dala patřičně najevo.
Honza se ale stejně jasně vyjádřil, že je pevně rozhodnutý a že svatba bude. S Míšou chodí už druhým rokem, jen to svojí mámě moc neříkal, protože mu bylo jasné, že to žádné nadšení nevzbudí. Ovšem už před časem to řekl svému otci – což teď prasklo a Jana je tak naštvaná i na manžela, že jí nic neřekl. A teď se vyjádřil v tom smyslu, že ať si mladí dělají, co jim vyhovuje.
Dva sirotci
Zatímco Honzovi je jedenatřicet, jeho přítelkyni Míše bude koncem roku pětatřicet. Už několik let sama vychovává šestiletá dvojčata, jejich otec se zabil na motorce. Janě nikdo nedokáže vymluvit, že vdova hledala nějakého hodného chlapa, který jí pomůže děti živit a šatit, a že jí o lásku vůbec nejde. Proč si nenašla někoho staršího než je ona, klidně taky s dítětem, proč to musí být zrovna můj syn, který si tak nejspíš zkazí život, ptá se Jana každý večer, když dlouho do noci nemůže usnout.
Bojí se toho, že syn, který vyžení dvojčata, nebude třeba chtít vlastní děti a ona se tak nedočká vnoučete. Nebo ne v dohledné době. Bojí se, že pro něj bude těžké vychovávat cizí děti, zvláště až budou dospívat. A co když se Honza ožení a za půl roku mu dojde, že by byl daleko šťastnější s nějakou dívkou bez závazků, ale už bude pozdě?
Nápad, že by se s kluky, kteří jsou podle Honzy bezvadní, seznámila, rovnou odmítla. Bere to jako snahu dosáhnout toho, aby kluky občas hlídala, což je podle ní jen součást plánů mladé vdovy. Janin manžel je daleko smířlivější a plánuje, že se s Honzovou přítelkyní a jejími syny už brzy seznámí osobně.
Ženinu reakci považuje za šílenou a už několikrát se kvůli tomu doma pohádali. Jana nicméně ustoupit nehodlá, podle ní nemá vztah jejího syna šanci na dlouhodobý úspěch a byla by ráda, kdyby to její syn pochopil a s Míšou se rozešel.
Odpovídá Mgr. Jana Divoká, psychoterapeutka
Odpovídá Mgr. Jana Divoká, psychoterapeutka
Jana jistě při náhledu na celou situaci vychází ze svých životních zkušeností, které v ní vzbuzují velké obavy o syna. Zejména o to, aby nebyl zneužitý a někdo mu neublížil. Měla jistě svá očekávání, nějak si život svého syna představovala a nyní je to zcela jinak. Možná zde také hraje určitou roli obava, co tomu řeknou ostatní, jak na to budou reagovat.
Honza zřejmě asi dokáže odhadnout, jak si Jana představuje jeho vztah. O tomto vztahu jí tedy nic moc neříkal, předpokládám proto, aby jí neublížil. U otce si byl více jistý tím, že bude pochopen, a svěřil se mu.
Proces smiřování s náročnými životními situacemi probíhá u každého velmi individuálně. Dají se vysledovat určité fáze, které jsou při smiřování s nastalou životní situací obvyklé. Zdá se, že Jana z nějakého důvodu setrvává ve fázi vzdoru. Dlouhodobé vzdorování však neprospívá jak jejímu životu, tak životu lidí kolem ní.
Pokud Jana setrvá ve vzdoru, může to v důsledku znamenat i odcizení se synem. Pokud se pokusí se situací smířit, mohlo by jí pomoci se na vše podívat jinýma očima – třeba to může brát tak, že má velmi hodného syna. Takového, který dokáže přijmout „za vlastní“ dvě děti, které přišly tragicky o tátu, a pomoci Míše, která to jistě neměla po smrti manžela lehké, opět najít životní štěstí. Tím ho má šanci najít i on. Věřím, že takto by se na příběh mohla dívat i spousta nezasvěcených lidí z okolí. I mě při čtení příběhu ihned napadlo, že Míše a Honzovi velmi fandím a přeji co nejhezčí vztah.
Nicméně v souvislosti se smiřováním se situací velmi věřím na sílu času, který mívá léčivé účinky a poskytne prostor pro adaptaci.
Kontakt: www.janadivoka.cz
