Čtyřicetiletá Marie je profesorkou na univerzitě a odbornou veřejností je považovaná za jednu z předních výzkumnic ve svém oboru. Často jezdí na konference a workshopy, napsala spousty publikací a je spoluautorkou mnoha patentů. Přesto má pocit, že „si to nezaslouží“ a že někdo nakonec odhalí, že vlastně nic neumí. Uvědomila si to před časem na jednom významném setkání, kterého se účastnila řada světových odborník. Najednou zaslechla, jak někdo představuje „váženou profesorku…“. Rozhlížela se kolem sebe a teprve po chvíli si uvědomila, že mluví o ní. „Vnitřně jsem se bála připustit, že si zasloužím být mezi nimi. Pořád jsem si říkala, že asi došlo k nějaké chybě,“ vzpomíná. „Cítila jsem, jako by na mě měl každou chvilku namířit reflektor, a já budu vyzvaná, abych odešla.“

Čtěte také

Mezi příznaky, na které je třeba si dát pozor, patří i dušnost

Čtěte také

Pacienti po infarktu kvůli covidu oddalovali kontroly. Hrozí jim srdeční selhání

Pochybnosti a nejistota

Marie je typickým příkladem člověka, který trpí syndromem podvodníka (imposter syndrome). Jde o všudypřítomný pocit pochybností o sobě samém, nejistoty či nedostatku talentu a dovedností, a to navzdory drtivým důkazům o opaku. Trpí jím obvykle chytří a úspěšní lidé napříč všemi demografickými skupinami. Tento syndrom poprvé popsali už v roce 1978 americké psycholožky Pauline R. Clance a Suzanne A. Imes, když se během svého výzkumu zaměřily na velmi úspěšné ženy. I když se tedy o tomto syndromu začalo mluvit v souvislosti jen s jedním pohlavím, současné výzkumy naznačují, že ve stejné míře postihuje ženy i muže.

Čtěte také

Klára Kubíčková

Čtěte také

Kauza Dominika Feriho nás učí respektovat NE. Když ho říká muž, žena, ale i dítě

Jak uvádí klinická psycholožka Ellen Hendriksen z Centra pro úzkosti a související poruchy na Bostonské univerzitě, syndrom podvodníka se projevuje několika způsoby. Postižená osoba má například pocit, že jednou někdo nutně musí odhalit, že vlastně nic neumí. Kvůli tomu zažívá neustálý strach z prozrazení. Dalším projevem syndromu je přesvědčování okolí o tom, že „postižený“ člověk není chytrý ani talentovaný, jen má „prostě štěstí nebo tvrdě pracuje“. Varianta „jen tvrdě pracuji“ je obzvláště běžná u žen, jak podotýká psycholožka Hendriksen. Třetím projevem syndromu podvodníků je falešná skromnost a bagatelizování všech forem projevů uznání. „Hezké šaty, co máš na sobě.“ – „Ach, tyhle staré hadry?“

Týká se i nositelů Nobelovy ceny

Syndrom podvodníka je velmi rozšířený, jen se o něm moc nemluví. Strach z prozrazení je totiž tak velký, že lidé, který jím trpí, raději mlčí. Máte-li dojem, že se vás to týká, připomínejte si, čeho jste dosáhli, ale zůstaňte pokorní. Zkuste si napsat třeba seznam toho, co jste dokázali, přečtete si staré doporučující dopisy, které o vás napsali druzí, podívejte se na diplomy, medaile. Určitě jste to nedostali zadarmo. Není to jen vaše jméno na cáru papíru – to vy sami jste toho všeho dosáhli. A ano, nejste podvodník!

Čtěte také

Stravovací návyky se vyvíjejí, respektujte to

Čtěte také

U babičky se dojídá! Nesnažte se vyhrát boj o to, co vnoučata jedí