Na první pohled to vypadá lákavě. Máte dost sil a můžete stihnout všechno, na co dosud nebyl čas. Můžete chodit pravidelně na jógu, nebo se dokonce stát instruktorkou. Přestavět dům, pořídit si nový byt a pět psů. Vaše přítelkyně si ke čtyřicátinám či padesátinám dala maraton, takže to by bylo, abyste vy neuběhla alespoň půlmaraton nebo tu zatracenou desítku.

Klára Kolouchová vylezla na K2, takže vy přece vysupíte alespoň na Sněžku nebo Milešovku. A vy něco z toho dáte, poněvadž jste přece šikovná holka, i když z Polabí.

Překopete zahradu ze zeleninové na japonskou nebo z japonské na zeleninovou. Stanete se skvělou pekařkou, celý kraj bude chtít svatební dorty a koláčky jen od vás.

Taky byste mohla začít podnikat – o tom jste přece vždycky snila, ne? Anebo se potápět do ledové vody, napsat román, tři filmy a tři seriály jako někdo, koho tady nemusíme jmenovat.

Vaše okolí si toho, že máte odrostlé děti, všimne. Možná vám nabídnou funkci šéfky. Něco, po čem jste vždycky pošilhávala, ale nikdy nepřišlo – byly tady přece ty malé děti, ale už nejsou, takže šup s vámi do managementu.

A i když nenabídnou, brzy pochopí, že mít v týmu ženu s odrostlými dětmi je fajn. Taková holka pilná šikovná může zůstávat v práci do večera, a když na to přijde, tak i přes noc. Však ony si děti tu večeři ohřejou a manžel si vaší nepřítomnosti nevšimne: pokud mu tedy nedojdou ponožky v prádelníku. Ta, co už má velké děti, je ochotná a ohleduplná k těm, co mají malé. Dostává za to čokolády, pochvaly a v kolektivu je ohromně oblíbená.

Možnosti jsou neomezené, jenže síly ano. Jednoho dne vám to řekne psychiatr, k němuž si půjdete pro prášky na nervy. Nebo vám to povědí na mammografu, magnetické rezonanci, rentgenu či gastroskopii. S plnou silou to pochopíte na pohřbu svého prvního kamaráda nebo kamarádky. Budete tam stát v kroužku, vy všichni ve středním věku a plní energie, a ptát se, jak je to možné? Vždyť ten člověk byl plný sil! Nebyl.

Ve středním věku už nejste plní sil. Máte jich jen část. Možná jste už četla, že čtyřicátnice by měly stáhnout svůj pracovní život na čtyři dny v týdnu, padesátnice dokonce na tři, a pak jste se tomu při pohledu na své výdaje zasmála.

Jenže ono to legrační není. Když se podíváte třeba na úspěšné lékaře, takové ty, co jsou ještě v osmdesáti letech v kondici padesátníků, zjistíte, že přesně to dělají. Stáhnou počet dnů, kdy jedou na plný výkon. Čtyři, tři, dva a pak jeden. Ve zbytku času studují, aby drželi krok s oborem, a relaxují. A ano, sportují ve stejných nebo nižších dávkách, jako to dělali celý život.
Protože střední věk je prostě časem, kdy je třeba zvolnit, ne si přidávat zátěž.

Děti odrostly a život vypadá jako cukrárna, ze které můžete sníst všechno, co vám maminka kdysi zakazovala. Jenže když to uděláte, začne vám být špatně.

Nemusíte stihnout všechno. Nemusíte nikam lézt, nic překopávat, nic péct, s ničím začínat. Střední věk je čas, kdy je třeba zařadit do svého programu víc pyžamových dní, studených večeří, víc tlachání se sousedkou a mluvení s tou jedinou květinou, která vám ještě neuschla.

Ta, co má už velké děti, by měla využít té nejúžasnější šance, která se jí teď nabízí: Dát si pohov.

Autorka Mirka Zlatníková je novinářka, autorka filmových a televizních scénářů, například seriálů Dokonalý svět, Soukromé pasti, Marie Terezie nebo úspěšné komedie Teorie tygra.