Možná se vám nedaří hubnout, protože děláte nějakou chybu v přístupu. Možná se až moc upínáte na „zaručeně nejefektivnější“ metodu, díky které se zbavíte nadváhy. A co na to jít jinak? Zapojit více rozum a zapomenout na to, že vlastně držíte dietu? Být úspěšný totiž nezávisí „jen“ na tom, co jíte, ale hlavně na tom, jak si to všechno sesumírujete v hlavě. To ostatně tvrdí i nutriční specialistka Hana Pávková Málková ze STOBu.

Rozhodně není dobré říct si hned na začátku ledna, že za měsíc shodíte deset kilogramů, protože to zdravým způsobem nezvládnete. „Porovnejte zisky a ztráty, které z redukce váhy plynou. Rozhodněte se, jestli je vhodná doba k jejímu zahájení právě teď. Pokud převáží ve vašem bilancování oběti, počkejte ještě nějakou dobu, až se motivace k hubnutí zvýší. Rozhodnutí odložit hubnutí na dobu, kdy budete víc motivovaní, není neúspěch, ale prevence neúspěchu. Pokud převáží zisky,ustoupí zdravotní problémy, doběhnete tramvaj, vejdete se do vany, koupíte si hezké šaty, je vše v nejlepším pořádku a můžete na sobě začít s chutí pracovat,“ říká Hana Pávková Málková.

Natrvalo a bez stresu

Letos se chci inspirovat svou kamarádkou, která loni zhubla tak, že si řekla, že už navždy končí s dietami. Místo toho, aby se obrátila k nejnovějším populárním metodám, rozhodla se pro přístup založený na rozumu. „Přestala jsem se řídit diktátem nějakých trendových diet, přestala jsem rozdělovat jídlo na ‚jez tohle a nejez tohle‘ a snažila se na to jít poněkud jinak. Proč jsem začala přibírat? Co bych měla jíst? Samozřejmě jsem si probrala zásady zdravého stravování a pokusila se využít racionální myšlení. Žádné módní výstřelky, žádné módní diety. Výsledkem nebylo rychlé zhubnutí, ale především změny v myšlení o jídle a stravě, které vyústily v rozumné úpravy životního stylu. Jak jsem si to v hlavě přerovnala, téměř okamžitě jsem začala hubnout, pomalu, ale stabilně. Za šest měsíců jsem měla o deset kilogramů méně,“ vypráví Eva.

Proč to nejde?

Jakmile se člověk rozhodne zhubnout, obvykle je přesvědčený, že to zvládne! Jak to, že po pár týdnech, nebo dokonce i dnech, je všechno úplně jinak a počáteční nadšení mizí? Podle Hany Pávkové Málkové je to z několika důvodů. Kromě toho, že se nepodíváme realisticky na svou motivaci, jsou tu i další důvody, proč nevydržíme a vzdáme to.

Neznalost vlastních návyků

Když chceme něco změnit, musíme to nejdřív dobře poznat. Když neznáme svoje nevhodné návyky, když nevíme, v jakých situacích a jak intenzivně se vyskytují, pak nás během hubnoucího procesu můžou pořádně zaskočit a hubnutí nejen zbrzdit, ale taky i zastavit. Takže si sedněte ke stolu, vezměte si tužku a papír, a zapisujte si, kdy a proč jste sáhla po čokoládě, kdy jste automaticky uzobávala z misky oříšky… Možná to je trošku opruz, ale pomůže to, abyste si uvědomila, co vás k tomu vlastně vede. Stačí týden, zkoukněte svoje poznámky a připravte si plán, jak změny postupně zařadit do dennodenního režimu.

Nereálné, moc obecné nebo vzdálené cíle

Odbornice na výživu Hana Pávková Málková varuje, že při hubnutí nesmíme mít moc velké oči. Člověk je na začátku doslova nadupaný elánem a má obrovské cíle, které ale často nejsou ani trochu realizovatelné. Jasně, chceme všechno hned, ideálně do týdne. Jenže pokud jsme dva roky střádali svoje kila, pak nemůžeme chtít, abychom se jich za týden zbavili. Cíle mají být specifické, měřitelné, dosažitelné, relevantní a časově ohraničené. Je rozdíl říct „chci zhubnout“, nebo „chci zhubnou do konce února dvě kila“. Špatné taky je, když máme „moc vzdálený“ cíl. Před dvěma lety jsem si řekla, že chci zhubnout dvacet kilogramů, a bylo to dost demotivující. Už ta číslovka! Přiblížení se k takovému cíli je velmi pomalé a představa, že k němu dojdeme, leží kdesi ve hvězdách. „Rozkouskujte si váš cíl na malé dílčí cíle, kterých budete průběžně dosahovat. Radost z těchto dílčích úspěchů vás bude motivovat k pokračování,“ radí Hana Pávková Málková.

Chceme všechno okamžitě

Problém řady lidí je, že chtějí změnit všechno už od zítřka. Bylo by fajn říct si večer, že druhý den mě nebudou už nikdy bolet záda (přestanu se hrbit u počítače), přestanu vyskakovat jako čertík, když mě vytočí děti, a všechny moje zlozvyky, včetně nočního vyjídání ledničky, zmizí na povel. Bohužel za všemi změnami je poctivá dřina a trpělivost. Jistě, někdo to dokáže a po probuzení je z něj doslova jiný člověk. Jenže většinou to nefunguje, naše staré návyky nás brzy převálcují. „Zaměřte se na zlepšení pouze jedné oblasti a po jejím zvládnutí teprve pokračujte dál. Začněte úkoly, které jsou snadnější, a náročné si nechte na později,“ radí odbornice.

Jsme moc sebekritičtí

Pokud se snažíte být stoprocentní, zjistíte brzo, že takoví být nemůžete. Chybovat je lidské a vyčítat si přešlapy nemá smysl. Je dobré se přehnaně nekritizovat a nevyčítat si, že jste jednou „ujeli“ a olízli jste lžíci s omáčkou. „Nechte si prostor pro zdánlivé chybování, pro výjimečné situace, pro malé nevšední radosti. Jen tak to bude radost, ne dřina,“ dodává Hana Málková. Nevíte, jak začít? Zkuste to s odborníky, třeba právě se Hankou. Informace o kurzech najdete na www.stob.cz.

Anketa: Jak hubnete vy?

S hubnutím a následným přibíráním jsem začala někdy okolo 14 let. Nejdřív jsem jenom vynechávala večeře, pak začala zkoušet tehdy módní dělenou stravu, dietu vajíčkovou, sacharidovou, nebo naopak úplně bez sacharidů a pořád dokola.

Kateřina, 45 let

S dietami mám dlouholeté zkušenosti. Vyzkoušela jsem snad všechny na světě, až jsem došla k poznání, že můžu jíst všechno, ale s mírou. Dávám si pozor na pečivo a sladkosti. A držím se zásady Veroniky Žilkové, že jí sotva půlku toho, co by si opravdu dala. A docela to funguje, i když úplně spokojená nejsem.

Milada, 48 let

Po čtyřicítce mi najednou přibývala kila a vyzkoušela jsem čínskou jehličkovou dietu. Zabrala perfektně. Zhubla jsem deset kilo a od té doby si váhu držím.

Dana, 58 let

Vždycky jsem mohla jíst všechno a žádná kila navíc mě netrápila. Změna nastala po dětech. Nabraná kila šla strašně špatně dolů. První ještě, ale druhé už mi nechalo 15 kg navíc. Po ročním úsilí jsem se obrátila na výživovou poradkyni, která mi sestavila jídelníček. Divila jsem se množství jídla, ale funguje to.

Lucie, 38 let

Když potřebuju zhubnout, což je skoro každé jaro, nasadím řízený půst. Jím jenom šest hodin denně a nijak zvlášť se neomezuju. Když to zabere, přidám si dvě hodiny navíc, ale snížím porce. Tři až pět kilo za dva měsíce zmizí.

Dita, 40 let