Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská se narodila v prosinci 1791 jako první dítě rakouského císaře Františka I. a jeho manželky Marie Terezy Neapolsko-Sicilské. Byla chytrá a nadaná. Hovořila anglicky, francouzsky, italsky, maďarsky, turecky a samozřejmě německy.
Osmnáctiletá rakouská princezna se musela provdat za stárnoucího Napoleona, kterého Rakušané nesnášeli, kvůli politice. Proč? Napoleon byl úspěšný ve svém tažení Evropou. Rakousko bylo neustálými boji vyčerpané, nemohlo si další válčení již dovolit. Napoleon zase potřeboval sňatek s členkou panovnického rodu, aby byla formálně uznána jeho císařská hodnost (přece jen byl synem korsického rebela, nepocházel z panovnického rodu). Pokud tedy Rakousko chtělo příměří, muselo obětovat jednu svou členku. A volba padla na Marii Luisu.
Sám císař František I. považoval toto manželství za dočasné a nijak mu nebránilo v přípravě dalšího tažení proti Napoleonovi.
Související články
Po sňatku Marie Luisa žila sice jako právoplatná manželka Napoleona, ale v Paříži se nikdy necítila dobře a s dvorem se nesžila. Vnucené manželství to bylo pro oba. Marie Luisy se rodina neptala, Napoleon potřeboval stavovsky urozenou manželku. Láska nehrála roli. Navíc Napoleon pravděpodobně stále miloval Josephine de Beauharnais, svou první manželku, kterou musel zapudit. Nemohla mu již dát dědice a nebyla ani dostatečně urozená.
Návrat do Rakouska
Po první Napoleonově porážce v roce 1813 se Marie Luisa vrátila do Rakouska. Nevracela se sama, ale se svým malým synem, budoucím vévodou Zákupským, Napoleonem Františkem zvaným Orlík. Nikdy ale neměla ke svému synovi vřelý vztah.
Marie Luisa trávila téměř všechen svůj čas v Parmě nebo na cestách a malý Orlík vyrůstal na dvoře dědečka. Císař František měl pro malého chlapce slabost. Marie Luisa žila tedy odloučena od svého právoplatného manžela (ten byl ve vyhnanství na Elbě) i od syna, kterému scházela. Nebyla však rozvedená, sňatek nebyl anulován. Společností byla vnímána jako vdaná žena. Přesto si dovolila se zamilovat do jiného muže. Tím byl právě Adam Albert von Neipperg. Doprovázel ji na cestách, pomáhal se správou Parmy, Piacenzy a Guastally, které Marie Luisa spravovala jako vévodkyně. Jejich vztah byl prý krásný, láskyplný, plný úcty a vzájemného respektu. Adam Albert zacházel s Marií Luisou jako s rovnocennou partnerkou, i když se stali milenci a posléze manželi. To v té době nebylo běžné.
Kde se vzal Adam?
Kdo byl vlastně Adam Albert? Podle některých pramenů byl následkem jedné vášnivé noci jeho matky a neznámého francouzského důstojníka. Tyto zprávy se ale nepotvrdily, a on pravděpodobně pocházel z manželského lože hraběte von Neipperg a jeho ženy. Již jako patnáctiletý vstoupil do armády. Když mu bylo devatenáct byl v bojích v Belgii těžce raněn.
Nešťastná rána bajonetu mu způsobila zranění, v jehož důsledku na pravé oko zcela oslepl. Po uzdravení sloužil v Itálii a po několika drobných aférkách se zde oženil s Terezou von Pola. Postupně se jim narodili čtyři synové, ale manželství nebylo šťastné. Poslední roky žili odděleně.
Během bojů proti Napoleonovi se mu podařilo vyjednat spojenectví se Švédskem a velmi se vyznamenal při obraně českých hranic. Díky diplomatickému nadání a atraktivnímu vzhledu byl císařem Františkem a hrabětem Schwarzenbergem vybrán pro velmi delikátní misi. Když se Marie Luisa vrátila ke dvoru svého otce, plánovala, že se vydá za svým mužem na Elbu. Koneckonců se to od manželky očekávalo. Adam Albert byl vybrán jako člen doprovodu, ve skutečnosti však byl císařovým tajným agentem. Byl vybaven instrukcemi, že má „odvrátit Marii Luisu od úmyslu cestovat na Elbu, jelikož tento čin by velmi zarmoutil Jeho Milost císaře, který si nepřeje nic více než štěstí a dobré životní podmínky pro svou milovanou dceru“. Odpověď Adama Alberta byla velmi prozaická: „Do šesti týdnů budu její nejlepší přítel, do šesti měsíců její milenec.“
Neipperg věděl, jak na to. O Napoleonovi mluvil jen hezky a získal si Mariinu přízeň. Byl sice o 16 let starší, ale byl inteligentní a šarmantní. Marie Luisa postupně upouštěla od úmyslu cestovat na Elbu za Napoleonem. Ten Marii Luise psal a žádal ji, aby přijela, Marie Luisa mu to slibovala, ale odjezd stále odkládala. Mohl za to hlavně osobní šarm Adama Alberta. Byla jím okouzlena.
O svatbě se nemluvilo
Malá komplikace ve vztahu Marie Luisy a Adama Alberta nastala po útěku Napoleona z Elby. Adam Albert musel Marii Luisu opustit a přidat se k jednotkám bránícím Itálii. Panovaly obavy, aby se Marie Luisa nepokusila odjet za Napoleonem, ale ona se nesnažila, nechtěla opustit Vídeň a čekala na návrat Adama Alberta. Když se vrátil a Napoleon byl definitivně poražen, vévodkyně zářila štěstím.
Od té doby se Marie Luisa nestarala o nic, co by ji s Napoleonem spojovalo. Přestala se zajímat i o svého syna a odjela s Adamem Albertem do Parmy. Oficiálně ji doprovázel jako velitel ozbrojených jednotek Parmy, ale všem byla jasná povaha jejich vztahu. Zatím však muselo vše zůstat v tajnosti. Marie Luisa byla stále ještě vdaná. Napoleon sice seděl na ostrově Svatá Helena, ale manželství nebylo zrušeno. Nicméně Marie Luisa brzy otěhotněla a mezi lety 1817 až 1821 porodila tři děti. Pouze jedno z nich se narodilo již jako manželské a všechny nesly titul kníže či kněžna z Montenuovo. Napoleonova smrt (1821) jim uvolnila ruce. Svatba byla ne přímo tajná, ale rozhodně se o ní nikdo nikde nešířil. Marie Luisa a Adam Albert byli uznáváni jako manželský pár, ačkoliv o tom nikde nemluvili a nikdo se raději na nic neptal. Dokonce ani Orlík, Mariin syn z manželství s Napoleonem, nevěděl o jejich sňatku, a to se s matkou i otčímem vídal každý rok na prázdninách císařské rodiny. Vlastně to byl jeho jediný čas strávený s matkou za celý rok. O tom, že Adam Albert je jeho otčímem, se dozvěděl až po jeho smrti v roce 1829. Po cestě do Vídně v listopadu 1828 Adam Albert onemocněl a nedlouho nato zemřel. O povaze jeho choroby dostupné prameny nemluví, ale zmiňují některé příznaky jako horečky či žaludeční nevolnost. Bylo mu 53 let. Ani po jeho smrti nezůstala arcivévodkyně Marie Luisa osamocená. Vdala se o pět let později za hraběte de Bombelles. Zemřela roku 1847. Bylo jí 56 let. Pohřbena byla v císařské hrobce ve Vídni.
ZDROJ: časopis Vlasta, https://shannonselin.com/2016/04/marriage-napoleon-marie-louise/