Možná proto, že jsem měla na maminky svých partnerů štěstí. Všechny to byly skvělé ženy, chytré, vtipné a velmi, velmi pečující. A ano, třeba i zpočátku malinko jízlivé a někdy i snažící se mě s dobrou vůlí malinko „vylepšit“. Párkrát jsem třeba dostala praktickou přednášku o tom, jak nejlépe vycídit kohoutky (chce to přeleštit baterii několikrát za den, aby na kovu nebyly kapičky vody a krásně se leskla), sem tam jsem byla porovnávána s bývalými, tak oslnivými a báječnými přítelkyněmi. Ale proč to mít někomu za zlé?

Sama si někdy představuju, jaké to bude, až syn jednou přivede domů svou přítelkyni, možná budoucí manželku. Svůj zkoumavý pohled, jakým si dotyčnou měřím. Je pro mého syna dost dobrá? Je hodná? Má ho opravdu ráda? Nebude ho využívat? Nebude to jedna z těch žen, co nechtějí děti? Protože já chci rozhodně vnoučata! A pokud vnoučata budou, dostane se jim dobré výchovy? Budu udílet užitečné rady? A budu se jednou mermomocí snažit, abychom byly se snachou kamarádky? Budu ji obšťastňovat „zábavnými“ historkami ze synova dětství?

To podle všeho tchyně dělají rády. Jedna kamarádka mi vyprávěla, jak si při prvním rodinném obědě u budoucí tchyně a tchána vyslechla historku o tom, že se její nastávající kdysi poblinkal a pokakal (zároveň) v autobuse cestou do Chorvatska nebo jak se ztrapnil na školní besídce v roli Taťky Šmouly, když kompletně zapomněl text a začal usedavě plakat.

Očividně existují tchyně, které jsou natolik háklivé na úklid, že během návštěvy čile vyskočí z gauče a začnou utírat prach či mýt okna, a u toho halekají: „Mě si nevšímejte!“ Existují tchyně, které dětem tajně podstrkují bonbóny, přestože to mají od snachy výslovně zakázáno; existují ty, které na návštěvě dloubou prstem v květináči, jestli kytky netrpí; tchyně, které se bez ohlášení objeví „na rychlý kafe“ a prosedí v kuchyni celé odpoledne i večer („Tak když už jsi tu večeři udělala, tak já si teda taky dám.“) Tchyně, které trvají na tom, že s vámi pojedou na dovolenou, aby mohly hlídat děti a mladí měli klid pro sebe, tchyně, které volají v sedm ráno, jestli nechcete koupit brambory v akci, tchyně, které vám za dva týdny vykrmí psa tak, že ho poznáte jen podle skvrny nad levým okem.

Tchyně jsou totiž taky jenom lidi. Milují vaši rodinu, milují vás a vaše děti, a přejí si, aby vše fungovalo co nejlépe. Tchyně jsou skvělé!

Vždyť jenom skvělá žena mohla vychovat tak báječného muže, jakého máte po svém boku…

IVA HADJ MOUSSA

IVA HADJ MOUSSA

Textařka v reklamní agentuře a autorka knih Hlavně na to nemysli, Šalina do stanice touha a Démon ze sídliště. Kreslí vtipy, píše scénáře. Pochází z jihočeských Božetic, deset let strávila v Brně, kde vystudovala psychologii. Žije v Praze, miluje black metal a zlaté retrívry.

ZDROJ: časopis Vlasta

Související články