Když se padesátiletá mamina zblázní a nechá si na své pomerančové stehno vytetovat čínského draka, není tolik pravděpodobné, že ji budou její dospívající děti následovat. „Příští generace se budou chtít od svých potetovaných rodičů spíše odtrhnout,“ míní například německá psycholožka Ada Borkenhagenová, která se léta zabývá výzkumem postojů k tetování.
Žádné tetování není zrovna příjemnou záležitostí, leč některá místa jsou lokalitou, při jejímž tetování vám potečou slzy. Ač má každý svá citlivá místa jinde, obecně se má za to, že k těm z hlediska bolesti nejrizikovějším patří žebra, prsty, vnitřní zápěstí, vnitřní stehna, krk, nárt a kotník, loket, podpaží a kolena. Alespoň co se týče těch běžných oblastí. Pak jsou tu samozřejmě „lahůdky“ typu tetování genitálií či očního bělma (sklerální tetování). Co by však člověk nevydržel pro „krásu“…
Co říkají statistiky?
Podle aktuálních globálních průzkumů mají nejpravděpodobněji tetování lidé středního věku. Častěji ženy (40 %) než muži (36 %) a nevzdělaní (32 %) než vzdělaní (26 %). Podobný rozdíl je mezi velkými městy a venkovem, samozřejmě ve prospěch měst.
Nejméně 17 % z těch, kteří si nechají udělat tetování, toho brzy litují. Tím nejobvyklejším důvodem bývá přitom jméno či symbol „nesprávné“ osoby. Nejčastějším místem pro tetování u žen je kotník a u mužů horní část paže. Třetina lidí má pocit, že je tetování udělalo sexy, stejné množství lidí soudí, že jim dodalo správnou dávku rebelie a 5 % je dokonce přesvědčených, že s tetováním vypadají inteligentněji. Paradoxy svérázného ozdobování těla tím nekončí. Zatímco výzkumů na téma obliby a frekvence tetování se po světě dělá dost, jeho zdravotní důsledky zas tak do detailu prozkoumané nejsou.
Rozvaha je na místě
Vědci z Evropského institutu pro synchrotronové záření (ESRF) nedávno provedli studii inkoustů v tetování na úrovni nanočástic. Zpráva, která výsledky shrnovala, mj. zdůrazňuje: „Skutečnost je taková, že o potenciálních nečistotách v barevné směsi nanesené na kůži se ví jen málo. Většina tetovacích inkoustů obsahuje organické pigmenty, ale také konzervační látky a kontaminanty jako nikl, chrom, mangan nebo kobalt. Vedle sazí je druhou nejběžnější složkou používanou v tetovacích inkoustech oxid titaničitý, bílý pigment, který se obvykle používá k vytvoření určitých odstínů při smíchání s barvivy…“
Nebezpečí, která potenciálně vyplývají z tetování, byla dosud zkoumána pouze chemickou analýzou inkoustů jsme věděli, že pigmenty z tetování putují do lymfatických uzlin kvůli vizuálnímu důkazu: lymfatické uzliny se zabarví barvou tetování. Je to reakce těla na vyčištění místa vstupu tetování. Co jsme nevěděli, je, že to dělají v nano formě, což znamená, že nemusí mít stejné chování jako částice na mikroúrovni. A to je ten problém: nevíme, jak nanočástice reagují,“ vysvětluje Bernhard Hesse, jeden ze dvou autorů studie. Pigmenty z tetovacích barev ve skutečnosti nejsou rozpustné ve vodě – konzervanty, stabilizátory, nebo dokonce rozpouštědla ano. Přestože se zavádějí pod kůži současně s jehlou, do krevního systému se dostanou během sekund a minut. Vědci předpokládají, že odtud jsou postupně eliminovány prostřednictvím metabolismu. Nerozpustné barevné pigmenty by měly zůstat tam, kde jsou, jenže nezůstávají. Profesor Andreas Luch z Německého spolkového institutu pro hodnocení rizik (BfR) říká: „Naše studie ukázala, že ve skutečnosti se v lymfatických uzlinách, které byly v blízkosti tetování, hromadí velké množství pigmentu.“
Jednoduše řečeno naše tělo reaguje na vnější vlivy, tedy i tetování, a využívá tzv. scavenger receptory, které se časem snaží barevné pigmenty transportovat pryč. Organismus je totiž vnímá jako kontaminace, a tak se je pokouší nějak odstranit. V extrémních případech to může vést ke zvětšení nebo zánětu v lymfatických uzlinách. Zcela objasněno údajně není ani to, zda látky zůstávají pouze v uzlinách, nebo migrují dále, což by profesor Luch chtěl v průběhu let pozorovat u prasat. Jejich kůže je totiž nejvíce podobná té lidské. Téma k prozkoumání načrtla i zpráva z roku 2015 uveřejněná v časopise Obstetrics and Gynecology, která popisovala, jak si lékaři nejprve mysleli, že se rakovina děložního čípku pacientky rozšířila do lymfatických uzlin. Po chirurgickém odstranění uzlin si ale uvědomili, že to, co vypadalo jako maligní buňky, byly ve skutečnosti částice tetovacího inkoustu.
Mitra Sepehri, dánská vědkyně zkoumající mj. karcinogenitu tetovacích pigmentů, se svými kolegy o dva roky později v rámci pokusu tetovala záda myší černým a červeným inkoustem. Za několik měsíců tým odhalil inkoustový pigment v lymfatických uzlinách myší, tedy stejně, jak bylo zjištěno v rámci studií u lidí, ale navíc také v myších jaterních buňkách.
„Bylo to zajímavé a velmi překvapivé zjištění,“ komentovala výsledky Mitra Sepehri. „Aby se pigment dostal k jaterním buňkám, musí projít krví… Takže jsme dokázali, že tetovací pigment se může šířit krevním systémem myší stejně jako tím lymfatickým. Myslím, že lidé jsou si vědomi toho, že z tetování můžou dostat kožní infekce, ale nemyslím si, že většina ví, že existují i další rizika.“
Německá dermatoložka Yael Adlerová zase upozorňuje na to, že každé tetování by se mělo dobře zvážit. „V souvislosti s tetováním byly zmiňovány alergie, vznik autoimunitních onemocnění i rakovina kůže. Dosud šlo pouze o publikování jednotlivých případů, nikoliv systematické zkoumání ve studiích. I tak by to ale spotřebitelům nemělo být jedno.“
Zbytečně neriskovat
Pokud se už někdo pevně rozhodne zvěčnit na svém těle nějaký motiv, je podle odborníků nejdůležitější správný výběr tetovacího salonu, který používá jen vysoce kvalitní barvy, maximálně dbá na dodržování antiseptického prostředí a používá sterilní nástroje. Největším známým nebezpečím tetování je totiž potenciální přenos infekcí jako hepatitida B nebo C, HIV, různé bakteriální infekce nebo TBC. To vše hrozí, nedodrží-li se zásady hygieny, jako je použití sterilních jehel a dalších tetovacích pomůcek, ale potíže mohou vzniknout i tehdy, pokud se zanedbá správné ošetření tetovaného místa.
„Dalším problémem by mohla být alergická reakce. Alergie na tetovací inkoust nebo barvy není častá, ale pokud se vyskytne, může způsobit velké obtíže, protože odstranění inkoustu je složité a zdlouhavé. Na místě vpichů se také mohou objevit granulomy, což jsou uzlíky, které vznikají kolem čehokoliv, co tělo vyhodnotí jako cizorodý prvek. Lidé, kteří trpí na keloidní útvary, tvořící se kolem jizev, mohou počítat s jejich vznikem i po tetování,“ varuje MUDr. Věra Terzijská z Perfect Clinic Dermatology.
Tetování si mohou dovolit jen zdravé osoby. Důležité je také pamatovat na to, že i kůže musí být v pořádku a nesmí vykazovat žádné změny nebo nemoci. V případě výskytu kožního onemocnění jako chronického ekzému, akné či lupénky není vhodné tetování ani na nepostižených místech.
Pryč s ním
Dobrou zprávou budiž, že dnes již tetování nemusí být trvalé, i když jeho odstranění není stále jednoduché. Dosavadní metody jako dermabraze či excize nedokázaly tetování odstranit kompletně a bez zjizvení, což byl pro mnohé problém, ale s vývojem technologií přicházejí přece jen poněkud optimálnější řešení, ačkoliv kompletní odstranění trvá měsíce.
„Dnes máme k dispozici moderní lasery, které fungují na principu rozstřelení tetovacího barviva na malé mikroskopické částečky, které mohou být tělem, konkrétně pomocí buněk, tzv. makrofágů, z pokožky odstraněny. Není to ale zákrok na jedno sezení. Podle kvality použitého inkoustu, hloubky jeho umístění, místa a velikosti tetováže potřebujeme pro dokonalé odstranění většinou tři až šest ošetření. Mezi jednotlivými ošetřeními se doporučuje dodržovat pauzu přibližně šest týdnů,“ upřesňuje MUDr. Lucia Mansfeldová. Nejlépe se odstraňuje černá barva, nejsložitější je odstranit barevné tetování.
Mezi největší obavy při laserovém odstranění tetování patří strach z bolestivosti zákroku a vzniku jizev. „Doporučuji proto důkladný výběr pracoviště, protože je nutné ošetření kvalitním laserem a zkušeným zdravotním personálem. Moderní lékařské lasery odstraní tetování s minimem bolestivosti a bez vzniku následného zjizvení. Neprofesionální ošetření může skončit bez efektivního odstranění tetováže, v horším případě vznikem jizvy,“ varuje MUDr. Lucia Mansfeldová.
Ideální doba na odstranění bývá podzim a zima, protože po zákroku je důležitá důsledná ochrana proti UV záření. Při nedodržení opatření hrozí riziko vzniku pigmentací a jizev. Pokud by si někdo chtěl dosavadní tetování nahradit nějakým jiným, i to lze. K zesvětlení tetování kvůli jeho následnému překrytí novým je zapotřebí menší počet ošetření než pro jeho kompletní odstranění. Musíte ale čekat až do úplného zhojení pokožky, minimálně šest až osm týdnů. Kompletní výsledek lze zhodnotit zhruba za dva měsíce po laserovém zákroku.
Časy se mění
Tetování kůže jako prostředek osobního vyjádření je ritualizovaná praxe, která existuje po staletí v mnoha různých kulturách. V moderních západních společnostech až do 70. let představovalo kulturní tabu, typicky spojené s lidmi mimo hlavní proud, jako jsou zločinci, členové gangů a další specifické skupiny více méně asociální. Když ještě v 80. letech zkoumal vývoj tetování psycholog Gerald Grumet, přišel s návrhem, aby „analýza tetování“ byla používána jako druh „dermální diagnózy“, přičemž tetování mělo být chápáno coby známka psychopatologie. Odborník doslova hovořil o tom, že tetování má kořeny v antisociálnosti a exhibicionismu a že „vyvrženci a psanci“ se nechávají tetovat, aby si posílili nízké sebevědomí. Došel k závěru, že na tetování by se mělo pohlížet jako na „psychickou berličku, jejímž cílem je napravit zmrzačený sebeobraz“.
V poněkud novějším pohledu například německá psychoterapeutka Uta Karacaoglanová mj. zmiňuje, že „bolestivé pronikání kůží v procesu tetování je formou předvádění“. Další odborníci se přiklánějí k názoru, že tetování může sloužit jako druh odznaku, který odráží toleranci bolesti a fyzickou odolnost. Každopádně v současné době, kdy obrázky na těle zdobí holčičky na základce i vetché seniorky, jsou asi jakékoliv zobecňující pohledy mylné.
Jen v České republice má podle nedávného výzkumu Nielsen Admosphere tetování 15 procent lidí. Nejčastěji ho mají na paži, nejobvyklejším motivem bývá nějaký symbol, jako jsou například znamení zvěrokruhu, kříž, asijské znaky a podobně. Zajímavé výsledky přineslo zjišťování, jak dokáže přítomnost tetování na těle druhého člověka změnit názor na něj nebo přístup k němu. Přibližně 60 procent dotázaných odpovědělo, že nijak, k negativní změně názoru na dotyčného se ale přiklonila čtvrtina lidí. O mnoho více se celkem pochopitelně k této změně postoje kloní respondenti nad 45 let a o něco více také muži než ženy. Pozitivně dokáže tetování změnit přístup k druhému u 12 % lidí; k tomu mají zase o něco větší tendenci mladí mezi 15 až 34 lety.
Zda bude boom tetování pokračovat, nebo začne pomalu vycházet z módy, je otázkou. Existují hlasy pro obě možnosti, přičemž svou roli sehrála i nedávná koronakrize. Pravdou však je, že vstupem tetovací jehly do vyšších kruhů se pohled na tuto metodu zkrášlování těla dramaticky změnil, a dnes je obecně přijímaná i coby skvělý možný nástroj sebevyjádření. V tomto duchu se například vyjadřuje další odborník věnující se výzkumu tetování, tentokrát z hlediska sociálního, dr. David Lane, odborný asistent na Illinois State University: „Žijeme ve světě, kde ať přijedeme, kam přijedeme, nacházíme stále ty samé řetězce, firmy, módu, jídlo… Můžeme mít pocit, že je vše stejné. Tetování nám dává jiné možnosti. Neexistují žádné velké tetovací řetězce, poskytuje nám příležitost vytvořit individualitu. Jde o způsob, jak zpochybnit skutečnost, že místa, která navštěvujeme, a jejichž se stáváme součástí, se stále více podobají.“
Vždycky to dobře nedopadne
Vždycky to dobře nedopadne
Případová studie zveřejněná v BMJ Case Reports popisuje kauzu 31letého muže z Texasu, který si nechal udělat tetování na pravé noze. Pod vyobrazením kříže a sepnutých rukou se skvěl nápis „Ježíš je můj život“. Pět dní nato si šel zaplavat do Mexického zálivu, čímž porušil doporučená hygienická pravidla. Krátce poté skončil v nemocnici se silnými bolestmi nohou a chodidel, horečkou a zimnicí. Zemřel na septický šok.
Frederica Iammatteo, studentka z Milána, byla zdravá, sportovně založená dívka, které se tetování líbilo. Jedno měla uprostřed zad, další si nechala udělat kousek vedle. Jenže druhý den ráno se vzbudila s mravenčením v končetinách a třesem. Příznaky se stále zhoršovaly. V nemocnici zemřela. Policie provedla šetření v tetovacím salonu, ale neobjevila žádné pochybení. Předpokládá se, že dívku postihla silná alergická reakce na tetovací barvu.
RTL přineslo zprávu o populární influencerce Melině Sophii. Ač měla již několik tetování, jedno se jí málem stalo osudným. „Růže“ na levé ruce se infikovala, což vedlo k otravě krve. Šíření sepse a smrti naštěstí zabránila urgentní operace.
ZDROJ: časopis Květy, Obstetrics & Gynecology, August 2012 - Volume 120 - Issue - p 437-438 https://www.esrf.fr/home/news/general/content-news/general/scientists-find-that-nanoparticles-from-tattoos-travel-inside-the-body.html https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/ddg.14436 https://www.researchgate.net/publication/336656536_Identification_of_pigments_related_to_allergic_tattoo_reactions_in_104_human_skin_biopsies https://www.bundestag.de/resource/blob/690274/82eb965438c688abc4c1661258164c5a/WD-9-008-20-pdf-data.pdf https://www.fitsrozumem.cz/trendy/lekarka-popisuje-co-vedet-o-odstraneni-tetovani/12945 https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1939-0025.1983.tb03392.x https://www.ahchealthenews.com/2017/06/15/31-year-old-mans-tattoo-leads-flesh-eating-bacteria-death https://www.rtl.de/cms/youtube-star-melina-sophie-traegt-jetzt-ein-qr-code-tattoo-auf-der-stirn-4723602.html
