Narodil se v roce 1895 do rodiny operního pěvce a herce Jana Pištěka, který hrál v mnoha divadlech po celém Rakousku-Uhersku. Kromě toho byl taky prvním ředitelem Národního divadla v Brně. Maminka v tomtéž divadle hrála a zároveň fungovala i jako finanční ředitelka a pokladní. Není tedy divu, že Theodor strávil téměř celé svoje dětství na divadelních prknech. Ovšem paradoxní je, že ačkoli hrál už jako malý kluk, po herectví netoužil. Vystudoval gymnázium a přihlásil se na lékařskou fakultu, aby splnil matčin sen „mít doma lékaře“. Studium kvůli válce ale přerušil a už se k němu nevrátil.

Od medicíny k hraní

V Krakově, kde se ocitl jako voják, napsal první scénář k němému filmu. Po otcově smrti vedl chvíli divadlo, ale to ho nebavilo. Chtěl hrát. Seznámil se v Praze s Karlem Lamačem, Gustavem Machatým, Anny Ondrákovou a filmu definitivně propadl. V roce 1919 získal angažmá ve vinohradském divadle, kde zůstal dva roky. Musel se tehdy rozhodnout, zda divadlo, nebo film, a volba byla jasná. V době němých filmů jich natočil celou řadu, v roce 1921 jich stihl jedenáct, a na rozdíl od některých kolegů se dokázal velmi rychle „přeorientovat“ na zvukový film.

Právě Theodor Pištěk drží „rekord“ v počtu filmů, v nichž se objevil. A nebylo to jen proto, že by tak moc toužil hrát. Do snímku Takový je život z roku 1929, který je považovaný za vrchol světové éry němého filmu, totiž investoval půl milionu. Bohužel film propadl a Pištěk musel čtrnáct let dluh splácet. Je tedy jasné, že přijal téměř každou nabídku k natáčení, kterou dostal. Jen v roce 1939 natočil devatenáct snímků!

Král vedlejších rolí

Patřil k hercům, kteří si moc hlavních rolí nezahráli, ve vedlejších ale zářil tak silně, že velmi často „přebil“ svým kouzlem všechny ostatní. Vyjmenovat všechny filmy, v nichž se objevil, snad ani nelze, mezi ty nejznámější patří zcela jistě Otec Kondelík a ženich Vejvara (1926), Matka Kráčmerka (1934), Barbora řádí (1935), Muži v ofsajdu (1931), Jedenácté přikázání (1935), Katakomby (1940) a spousty dalších.

Film miloval a diváci ho zbožňovali. Nejprve hrával milovníky, postupem času a s přibývajícími kilogramy se objevoval v rolích tatíků, strýčků, manželů, továrníků, ředitelů či hostinských. On sám vzpomínal: „Zkrátka role fotrů se na mě jen sypaly, takže chtěl-li jsem se jako herec udržet ve formě, musel jsem přibrat na váze.“

Po válce už moc nehrál

Zahrál si s mnoha slavnými herečkami, včetně Adiny Mandlové, Hany Vítové či Lídy Baarové, nejčastější filmovou partnerkou byla ale Antonie Nedošínská. Vytvořili spolu nezapomenutelný pár, který nás rozesmává i dnes. Po druhé světové válce už Pištěk tolik netočil, po roce 1948 s nástupem nové generace uvědomělých herců a hereček to bylo ještě horší. Natočil ještě několik skvělých filmů, například snímky Pytlákova schovanka či Císařův pekař a Pekařův císař. Naposledy si zahrál v roce 1959 v pohádce Princezna se zlatou hvězdou na čele, kde se objevil v roli pobočníka prince Radovana.

Přestože bychom to do něj neřekli, měl velké charisma, kterým okouzloval fanynky. Jeho manželkou se v roce 1930 stala Marie Ženíšková, která byla také herečkou. Byla krásná a talentovaná, ale rozhodla se kariéru vyměnit za rodinný život. S manželem měli dvě děti, dceru Annu a syna Theodora ml., který se stal později slavným výtvarníkem.

Zdraví mu nesloužilo

V padesáti letech onemocněl herec angínou pectoris a během patnácti let prodělal několik infarktů. Po roce 1948 se také vracel do divadla, v Divadle S. K. Neumanna se objevil v mnoha inscenacích, například Hrátky s čertem či Fidlovačka. Zdraví mu ale nesloužilo a často musel během představení polykat nitroglycerin na srdce, aby nezkolaboval. Relaxoval v přírodě na chalupě v Mukařově u Prahy. Zemřel nečekaně v srpnu 1960 ve věku pětašedesáti let.

Zdroj: Robert Rohál: Matinky, tetinky a tatínkové, Petrklíč, 2005; Miroslav Graclík: Hvězdy stříbrného plátna, Knihy Omega, 2014