Mirka je maminka dvou holčiček, kterým je osm a pět let. Se svou tchyní vychází skvěle, až na jídlo. „S naší babičkou je to fajn, ale v jedné věci se zásadně neshodneme. A tím je stravování dětí. Naše dvě dcery neustále nutí dojídat oběd, a navíc je po každém jídle uplácí sladkou odměnou. Už jsme se kvůli tomu několikrát pohádaly, ale ona je v tomhle stará škola,“ vypráví osmatřicetiletá účetní Mirka.

Čtěte také

A teď už budete mít miminko?

Čtěte také

Kdy už budete mít dítě, ptají se babičky. Nedochází jim, jak to může ublížit

To nebudu 

Stejné to bylo i na Vánoce, babička byla na Štědrý večer u svého syna s rodinou a své snaše pomáhala s večeří. „Vše bylo idylické. Do té doby, než mladší dcera řekla, že polívku nechce, a starší nechala svou porci ryby a snědla jen přílohu,“ vypráví dvojnásobná maminka. Babička trvala na tom, že holky vše dojí, jinak nepřijde Ježíšek a nebudou dárky. Výsledkem byl pláč. Když se Mirka holek zastala, že opravdu vše dojíst nemusí, zase si vyslechla, že nejsou s mužem ve výchově zásadoví a dělají velkou chybu. „Takhle je to vlastně pořád, holčičky mají babičku rády, ale nechtějí u ní být samy na víkend, protože je nutí dojídat. Jenže tchyně si jede svou. Ještě mi říká, jak jsou holky hubené, ale já se bojím, že tímhle docílí úplného opaku a jídlo jim zprotiví. Navíc jim nakládá opravdu velké porce,“ stěžuje si Mirka.  
 
A za pravdu jí dává i výživová poradkyně Karolína Hlavatá, odborná garantka společnosti Vím co jím. „Nikdy dítě nenuťte dojídat přes sílu, mohli byste mu vytvořit i averzi vůči danému pokrmu,“ varuje. A jak je to s tou velikostí porce? „Je dojídání běžné porce a dojídání všeho za každou cenu. Vždy je lepší dítěti naservírovat pro něj optimální porci než mu naložit plný talíř a pak jej nutit vše sníst. Například oběd pro 7–10leté dítě by se měl skládat z polévky, 80 g masa, 200 g bramborové kaše a zeleninového salátu. Pokud dítko vyjí jen kaši, je žádoucí jej mírně tlačit i ke konzumaci zbytku nebo alespoň větší části. Opakované nedojídání standardních porcí by pak vedlo k nutričním deficitům, kupříkladu k nedostatku bílkovin nebo vlákniny. Když ale dítěti naložíme 200 g masa, 6 knedlíků a nutíme jej vše sníst, je to špatně,“ říká.

Čtěte také

Nemluvte rodičům do výchovy, je to jejich věc

Čtěte také

Snacha nechce, abych mluvila do výchovy. Přijměte roli babičky, radí psycholog

Sladkosti za odměnu a těstoviny pořád dokola 

Dalším problémem, který Mirku trápí, jsou sladkosti za odměnu. Babička kolikrát slibuje, že když holky snědí celý oběd, dostanou čokoládu. Je to správně? „Sladkosti za odměnu být mohou, ale v přiměřeném množství. Určitě nedat hrst bonbonů za to, že sní jablko. Úplně ideální je naučit dítě brát jako sladkou odměnu ovoce,“ dodává Karolína Hlavatá.

A pak je tu ještě jeden problém, ve kterém se snacha se svou tchyní neshodnou. Babička Mirce vyčítá, že dcerám vaří pořád to samé. Nebo přesněji střídá jejich čtyři oblíbená jídla. A v restauraci jim s mužem vždy vyberou z jídelního lístku jejich oblíbený pokrm, většinou těstoviny. Mirka se hájí: „Přece jim nebudu objednávat něco, co jim nechutná, radši holkám objednám jídlo, o kterém ví, že ho mají rády a snědí ho.“ A co na to odbornice přes výživu? „V dětství se vytvářejí stravovací návyky, které dítě provází po zbytek života. Důležité je, aby byl jídelníček nejen nutričně vyvážený, ale také pestrý. Vyžaduje to od rodičů jistou trpělivost, jelikož je třeba dítěti každou novou potravinu nabízet opakovaně, než ji přijme za svou. Mnohonásobně se nám to však vyplatí, jelikož dítě nebude vyžadovat vaření jen několika málo pokrmů stále dokola. Pak i výběr jídla v restauraci bude mnohem jednodušší,“ doporučuje všem rodičům.

Čtěte také

Děti hraní si se slizem uklidňuje

Čtěte také

Sliz: Co na něm vlastně děti tak baví. Uklidňuje je a pomáhá jim se soustředit