Chtějí jíst jen špagety?

Babičky, to dojíš, se už neříká. proč byste neměli nutit vnoučata dojídat jídlo

„Žádné dárky, dokud nedojíš jídlo.“ Nezáleží, jestli jde o Štědrý den nebo o oslavu narozenin. Všechny slavnostní události s babičkou se nesou ve stejném duchu. Vlastně i u nedělního oběda je scénář předem daný: děti budou sedět u stolu tak dlouho, dokud svou porci nesnědí. Také nutíte děti dojídat jídlo? Nedělejte to! Důvod je jasný: „Můžete dítěti vytvořit i averzi vůči danému pokrmu,“ varuje výživová poradkyně Karolína Hlavatá.

Mirka je maminka dvou holčiček, kterým je osm a pět let. Se svou tchyní vychází skvěle, až na jídlo. „S naší babičkou je to fajn, ale v jedné věci se zásadně neshodneme. A tím je stravování dětí. Naše dvě dcery neustále nutí dojídat oběd, a navíc je po každém jídle uplácí sladkou odměnou. Už jsme se kvůli tomu několikrát pohádaly, ale ona je v tomhle stará škola,“ vypráví osmatřicetiletá účetní Mirka.

Čtěte také

A teď už budete mít miminko?

Čtěte také

Kdy už budete mít dítě, ptají se babičky. Nedochází jim, jak to může ublížit

To nebudu 

Stejné to bylo i na Vánoce, babička byla na Štědrý večer u svého syna s rodinou a své snaše pomáhala s večeří. „Vše bylo idylické. Do té doby, než mladší dcera řekla, že polívku nechce, a starší nechala svou porci ryby a snědla jen přílohu,“ vypráví dvojnásobná maminka. Babička trvala na tom, že holky vše dojí, jinak nepřijde Ježíšek a nebudou dárky. Výsledkem byl pláč. Když se Mirka holek zastala, že opravdu vše dojíst nemusí, zase si vyslechla, že nejsou s mužem ve výchově zásadoví a dělají velkou chybu. „Takhle je to vlastně pořád, holčičky mají babičku rády, ale nechtějí u ní být samy na víkend, protože je nutí dojídat. Jenže tchyně si jede svou. Ještě mi říká, jak jsou holky hubené, ale já se bojím, že tímhle docílí úplného opaku a jídlo jim zprotiví. Navíc jim nakládá opravdu velké porce,“ stěžuje si Mirka.  
 
A za pravdu jí dává i výživová poradkyně Karolína Hlavatá, odborná garantka společnosti Vím co jím. „Nikdy dítě nenuťte dojídat přes sílu, mohli byste mu vytvořit i averzi vůči danému pokrmu,“ varuje. A jak je to s tou velikostí porce? „Je dojídání běžné porce a dojídání všeho za každou cenu. Vždy je lepší dítěti naservírovat pro něj optimální porci než mu naložit plný talíř a pak jej nutit vše sníst. Například oběd pro 7–10leté dítě by se měl skládat z polévky, 80 g masa, 200 g bramborové kaše a zeleninového salátu. Pokud dítko vyjí jen kaši, je žádoucí jej mírně tlačit i ke konzumaci zbytku nebo alespoň větší části. Opakované nedojídání standardních porcí by pak vedlo k nutričním deficitům, kupříkladu k nedostatku bílkovin nebo vlákniny. Když ale dítěti naložíme 200 g masa, 6 knedlíků a nutíme jej vše sníst, je to špatně,“ říká.

Čtěte také

Nemluvte rodičům do výchovy, je to jejich věc

Čtěte také

Snacha nechce, abych mluvila do výchovy. Přijměte roli babičky, radí psycholog

Sladkosti za odměnu a těstoviny pořád dokola 

Dalším problémem, který Mirku trápí, jsou sladkosti za odměnu. Babička kolikrát slibuje, že když holky snědí celý oběd, dostanou čokoládu. Je to správně? „Sladkosti za odměnu být mohou, ale v přiměřeném množství. Určitě nedat hrst bonbonů za to, že sní jablko. Úplně ideální je naučit dítě brát jako sladkou odměnu ovoce,“ dodává Karolína Hlavatá.

A pak je tu ještě jeden problém, ve kterém se snacha se svou tchyní neshodnou. Babička Mirce vyčítá, že dcerám vaří pořád to samé. Nebo přesněji střídá jejich čtyři oblíbená jídla. A v restauraci jim s mužem vždy vyberou z jídelního lístku jejich oblíbený pokrm, většinou těstoviny. Mirka se hájí: „Přece jim nebudu objednávat něco, co jim nechutná, radši holkám objednám jídlo, o kterém ví, že ho mají rády a snědí ho.“ A co na to odbornice přes výživu? „V dětství se vytvářejí stravovací návyky, které dítě provází po zbytek života. Důležité je, aby byl jídelníček nejen nutričně vyvážený, ale také pestrý. Vyžaduje to od rodičů jistou trpělivost, jelikož je třeba dítěti každou novou potravinu nabízet opakovaně, než ji přijme za svou. Mnohonásobně se nám to však vyplatí, jelikož dítě nebude vyžadovat vaření jen několika málo pokrmů stále dokola. Pak i výběr jídla v restauraci bude mnohem jednodušší,“ doporučuje všem rodičům.

Čtěte také

Děti hraní si se slizem uklidňuje

Čtěte také

Sliz: Co na něm vlastně děti tak baví. Uklidňuje je a pomáhá jim se soustředit

Musíte myslet i na sebe, jinak to dlouhodobě nezvládnete

Vyhoření sendvičové generace: jak zabránit nekonečné únavě a pocitům nevděku

Starat se o svoje blízké je radost, má to smysl a naplňuje vás to. Jenom se k tomu nesmíte zapomenou starat taky sama o sebe. Ne, to není hraběcí rada. To je nutnost, abyste z maratonu mezi svými dětmi a rodiči neodešla do polí jako učitelka ve Svěrákově Obecné škole.

Nároky na péči o starší i mladší generaci vás velice snadno zavalí a způsobí vám paniku. Zejména pokud nad tou situací nemáte žádnou kontrolu. Díky pozdějšímu mateřství a delší době dožití se nám prodlužuje čas, kdy fungujeme jako takzvaná sendvičová generace, a to je ten kámen úrazu. Jako šunka chlebem jsme obložení závislými členy rodiny. A v téhle situaci je správná péče o sebe sama ne luxus, ale povinnost. Vůči těm, kteří na vás spoléhají.

„Mám pocit, jako kdyby mi někdo ukradl kus života,“ svěřila se jedna z diskutujících na americkém serveru, který nabízí podporu a pomoc pečujícím „šunkám“. „Cítím se jako ve vězení a svoboda nikde na dohled. Naši žijí spolu doma a já jsem jedináček. Jejich nároky na můj čas a pozornost rostou, protože se v moderním světě pořád míň orientují. O nárocích v době pandemie ani nemluvím. No a do toho mi jedno dítě dělá přijímačky na střední a druhé bude maturovat. Skoro jsem ráda, že jsem rozvedená a nemusím se starat ještě o manžela,“ uzavřela s nadhledem.

Kate Hannonová, psycholožka a terapeutka, která podpůrný web Skyterra založila, přišla se třemi jednoduchými kroky, které vám v roli sendvičové generace pomohou zachovat síly a zdravou mysl.

Čtěte také

Markéta Grosmanová

Čtěte také

Babičky a dědečkové: Chybí vám vnoučata? Pořiďte si WhatsApp a buďte online

1. Vaší prioritou musí být péče o sebe

Není to sobecké, děláte to totiž pro své děti i rodiče. Mějte se sebou soucit a buďte na sebe hodná. Nikdo jiný to podle otřepaného rčení za vás neudělá. Správný odpočinek vám pomůže se potom svým milovaným lépe věnovat.

Zpomalte. Pečovat sama o sebe může mít mnoho podob a všechny začínají tím, že si vyčleníte svůj čas. Že si uděláte v životě prostor na to, co vás těší. Může to být cvičení, procházka v přírodě, návštěva kamarádky, masáž, sledování oblíbeného seriálu, cokoli, co vám přináší radost.

Čtěte také

První chvíle určitě nebudou snadné, ale snažte se hledat pozitiva

Čtěte také

Rozvod: Po letech sama v posteli: Nebulte a užijte si. Má to své výhody

2. Najděte si pomoc

Starat se zároveň o děti a rodiče není možné zvládnout v jednom člověku bez vážných následků na jeho zdraví. Pokud jsou děti už starší, vyčleňte jim domácí povinnosti a zařaďte je do systému návštěv u prarodičů. Pokud jsou ještě malé, využijte služeb chůvy, velmi se vám to vyplatí.

Jestli máte sourozence, rozdělte si starost pokud možno rovnoměrně, i když sestra žije daleko a bratr „je přece chlap a nevěděl by, jak se postarat“. Muži jsou stejně dobří pečovatelé jako ženy, a navíc jejich záda obvykle unesou víc než ta vaše. A i na dálku se dá pomoct při vyhledávání lázní, lékaře, nebo aspoň při placení některých služeb.

A podívejte se po možnostech profesionálních pečovatelů. Státní služby jsou zadarmo, za soukromé si připlatíte, ale výběr je každopádně veliký. Od pomoci s úklidem, nákupem nebo jídlem až po obyčejné popovídání a dělání společnosti. Vaši rodiče rádi uvidí nové tváře, bude to pro ně aspoň nějaká změna.

Čtěte také

Ať si o sobě moc nemyslí. Poučka, na kterou se snad už pomalu zapomnělo

Čtěte také

Máma mě nechválila. Klasický problém dnešních padesátnic. Berte to pozitivně

3. Stanovte si hranice a braňte je

Ani asertivní komunikace není v rodině žádná legrace. Něco odmítnout udělat nebo zařídit, protože už vážně nemůžete, může spustit lavinu od křivdy k výčitkám. Jenže vy to neděláte pro sebe, ale pro ně. Vy jako pečovatelka rozhodujete, jak moc co spěchá, co zvládnete a co musí počkat. Řekněte rodičům, že přesazování pokojovek zvládnete nejdřív za týden, a dětem, že nákup jarního oblečení taky musí počkat. Máte pro to své důvody a na těch si trvejte. Klidně, mile, ale pevně. Jako vyhořelý sendvič byste totiž svým rodinám nebyla nic platná – musejí si vás šetřit.

Čtěte také

Jak se od maturity změnily vaše kamarádky?

Čtěte také

Ze šprtek jsou neurotičky. Jak se změnily vaše kamarádky za 30 let