Vědomé jídlo vychází z mindfulness, což je termín, s nímž už jste se možná setkali, i když vám jeho význam není tak úplně jasný. Cílem tohoto přístupu není nic jiného než zaměření se na přítomný okamžik. To dává smysl, nejen když jde třeba o meditaci, ale i v případě jídla, které si mnohdy lidé neumí vychutnat. Právě hltání, konzumace za pochodu a ve spěchu u počítače jsou jednou z příčin toho, že ani nevíme, kolik a čeho jsme snědli, a zbytečně pak přibíráme.

„Pro začátek stačí jíst vědomě a s plnou pozorností,“ vysvětluje Markéta Karasová, odborná garantka iniciativy Vím, co jím. Cílem podle ní je zpomalit a vychutnat si každé sousto a zároveň přitom naslouchat signálům vlastního těla. Z toho je jasné, že si na jídlo musíme najít čas a prostor.

Chce to trénink

Cílem vědomého jedení není nic jiného než snaha dostat své jídlo a tím i celý jídelníček pod kontrolu. Možná vám to hned nepůjde, ale časem si dokážete uvědomit, kdy už máte dost a máte jídlo odložit. Nebo se naučíte skutečně pomalu vychutnat oblíbený pokrm místo toho, abyste ho zhltli a pak si šli přidat. Měli byste se také naučit poznat, kdy do sebe něco soukáte nikoli kvůli pocitu hladu, ale jen abyste zahnali stres či nudu.

Možná zjistíte, že je těžké vědomě jíst, zatímco kolem vás všichni hltají. Nenechte se tím odradit, ale možná zprvu trénujte u jídla, které jíte sami, zatímco ostatní jsou pryč. Časem se nejspíš dopracujete k tomu, že nebudete jíst pět, ale spíše dvacet minut, což je skutečně pro mnoho lidí dlouho a mohou mluvit o zdržování. Ale dobře to děláte vy, nikoli oni. Nemusíte okolí vysvětlovat, že vám jde o vědomé jedení, pokud nechcete. Můžete to odbýt tím, že prostě jíte pomalu.

Asi je vám jasné, že vědomé stravování není cesta k zázračnému shození desítek přebytečných kil, ani to není dočasná snaha – jakmile začnete jednou k jídlu přistupovat jinak, měli byste u toho zůstat. Zároveň se přechod na vědomé jedení může stát začátkem vaší cesty, během níž skutečně ty desítky kil nakonec shodíte, když dostatečně upravíte jídelníček, začnete se víc hýbat a budete vytrvalí.

Cvičení s rozinkami

V rámci mindfulness se používá cvičení nebo trénink, jak chcete, s rozinkami. Pokud vám nechutnají, zkuste brusinky, datle nebo třeba mandle. Vezměte první z nich, dejte si ji na dlaň, bedlivě ji zkoumejte pohledem, jako byste ji viděli poprvé v životě. Vezměte si ji mezi prsty, soustřeďte se na její strukturu, je hebká nebo drsná, malá nebo velká? Nechte svoje myšlenky plout, ale snažte se pořád se držet plodu ve vaší dlani.

Pak k rozince čichněte, vybavte si vzpomínky s rozinkami spojené, nespěchejte, až za chvíli plod přiložte k ústům a až za další chvíli vložte do pusy. Nekousejte rozinku hned, chvíli ji nechte ležet na jazyku – má nějakou chuť? Teprve po chvíli začněte pomalu žvýkat a opět se snažte vnímat její chuť, konzistenci, jak snadné nebo obtížné je těžké ji rozkousat? Představte si, že polykáte, a polkněte. Cítíte, jak klouže do žaludku? Proces opakujte i s dalšími dvěma rozinkami.

„Možná se vám cvičení zdálo až příliš jednoduché, ale právě v jednoduchosti je jeho největší síla. Pozornost je základní vlastností každého člověka. Máme ji uvnitř sebe, jen ji musíme pravidelně trénovat a cvičit,“ uvádí psycholožka Kamila Kunická z webu Psychologie.cz.

5 kroků, jak na to

1. Nechte tělo, aby počkalo na mozek

Když jíte rychle, mozek vám ani nestačí dát najevo, že už byste měli přestat, protože máte dost. Zpracování a vyslání téhle informace trvá asi dvacet minut. Můžete to obejít tím, že si rovnou nandáte malou porci, ale jíst pomalu a počkat na signál z mozku je lepší.

Zkuste například jednoduchý trik – každé sousto dvacetkrát až pětadvacetkrát rozžvýkejte a mezi jednotlivými sousty odkládejte vidličku.

2. Uvědomte si, jak vaše tělo dává najevo skutečný hlad

Poznat, zda jíte kvůli hladu nebo jen zaháníte nudu či stres, je překvapivě těžké. Respektive je těžké uvědomit si skutečnou příčinu toho, proč jste se vydali k ledničce. Rozlišujte, zda vám skutečně kručí v žaludku, nebo jdete jíst jen proto, že je deset dopoledne a měli byste si dát svačinu. Možná vám stačí najíst se později?

3. Stravování má mít styl

Skutečně si musíte začít něco dávat do pusy, jakmile za vámi po příchodu z práce zaklapnou dveře? Skutečně musíte mít vždycky v autě po ruce něco k jídlu a bezmyšlenkovitě to polykat, protože jinak byste nedorazili do cíle? Podobných situací je v našich životech spousta. Jezte jinak, udělejte si na to čas, posaďte se ke stolu, vezměte si prostírání a hezký talířek. Pokud to jde, klid a místo na jídlo si najděte i v zaměstnání.

Na druhou stranu, nebuďte kvůli jídlu ve stresu, když se ocitnete na návštěvě, kde se uzobává jídlo ze stolu průběžně, nebojte se toho.

4. Propojte se s jídlem

Většina z nás jídlo nepěstuje ani nevytváří, prostě ho kupujeme v supermarketu. Zkusme jíst s myšlenkou na to, jak se potraviny na náš talíř dostaly, kde vyrostly, kdo je vypěstoval, kdo choval zvířata, kdo všechno je zpracoval, myslete na vodu, půdu a další věci nezbytně spjaté s produkcí jídla. Můžete v duchu vyjádřit vděčnost za všechno, co máte na talíři.

5. Soustřeďte se jen na jídlo

Když jíme mimoděk, dokážeme toho sníst příliš mnoho, aniž bychom si uvědomili, co vlastně jíme. Vy se chcete věnovat jen jídlu, tak to udělejte a nelitujte toho, že během té doby nezvládnete už nic jiného. To je v pořádku, tak to má být.