V životě nemáme nic jistého, na zákony schválnosti si můžeme vsadit. Výhru máme jistou. Ovlivňují a zasahují do všech lidských činností, přesně zacílí slabá místa a vždycky nad námi mají navrch. V jakých situacích o sobě dávají nejčastěji vědět?
Vzpoura spotřebičů
„Může-li se něco pokazit, pokazí se to,“ prohlásil letecký inženýr Edward Aloysius Murphy (1918–1990) při jednom měření, když zjistil, že jsou všechny přístroje špatně zapojeny. Jako první na světě zformuloval první zákon schválnosti, načež následoval dovětek: „Co se nemůže pokazit, pokazí se také.“ Z vlastní zkušenosti bych dodala, že se tak vždycky stane v ten nejméně vhodný okamžik. Anebo snad znáte někoho, komu se rozbije mrazák v třeskutých mrazech, pračka ve chvíli, kdy doma nikdo není a auto v okamžiku, kdy zaparkujete před autoservisem?
Já ne, zato vím přesně, jaké to je, když máte jeden mrazák čerstvě napěchovaný masem pro psy, ten druhý přebytky ze zahrady a oba v tropických červencových teplotách přestanou fungovat. Nebo když se pračka zastaví uprostřed pracího cyklu, zatímco se vedle ní kupí hory propoceného prádla horečkou schvácených členů rodiny. A také si velmi dobře vybavuju situaci, kdy jsem v hustém pondělním provozu za deště na dálnici svedené do jednoho jízdního pruhu píchla pneumatiku.
Proč se podobné události stávají v tu nejméně vhodnou dobu, je mi záhadou, dovedou mě neskutečně rozčílit, uklidňuju se ale faktem, že když nejde o život, nejde o nic. Zákony schválnosti bohužel umí úřadovat dokonale, děti nevyjímaje, stejně tak domácí mazlíčky. Angína s horečkou nebo náhlá bolest zubu se vždycky ohlásí v pátek po třetí hodině odpoledne. Žádný ambulantní lékař tou dobou už není ve své ordinaci, skončíte tedy na pohotovosti, za což si po hodinách čekání vyslechnete jízlivou poznámku: Ty problémy začaly opravdu až teď?! A že se chřipka postupně rozšíří na všechny členy domácnosti, nemá cenu asi ani zmiňovat, stejně jako pravidlo, že matka „ulehne“ až v okamžiku, kdy jsou všichni ostatní zdraví a plní energie, takže nemá šanci nemoc vyležet.
Vždycky dojde na nejhorší
Murphyho zákony vyjadřují obranný postoj člověka, který spíš než s lepší variantou počítá s tou nejhorší možnou. Letecký inženýr Edward Aloysius Murphy definoval základní zákony schválnosti, další se pak na ně nabalovaly a dodnes vznikají nové. V roce 1977 je poprvé shrnul a knižně vydal americký spisovatel Arthur Bloch.
Mezi nejznámější Murphyho zákony patří:
- Když je něco dobré, přestanou to dělat.
- Přejedeš- -li do druhého pruhu, zrychlí se ten, který jsi právě opustil.
- Šéf málokdy přichází brzo, jenom když ty přijdeš pozdě.
- Teprve když jsi se osprchoval, zjistíš, že nemáš ručník.
- Jednoduché vysvětlení vždy následuje až po složitém řešení.
Velký váhový podvod
Možná patříte mezi ty, kteří si na přelomu roku dávají nějaké předsevzetí, možná už jste natolik životem ostřílení, že to neděláte. Víte, že nejspíš někdy touto dobou polevíte a z rozhodnutí něco změnit zůstane jen černé svědomí a výčitky. Spíš než dramatické změny je lepší dělat ty méně zásadní, mají větší šanci na úspěch. Je přitom jedno, jestli jde o pravidelné sportování, učení cizího jazyka nebo shazování přebytečných kilogramů, což je vůbec to nejčastější novoroční předsevzetí.
Co se týká jídla, umí být zákon schválnosti hodně zákeřný. Jak jinak si vysvětlit, že ty nejoblíbenější věci mají stěží pár gramů, zato se po nich nejvíc přibírá. Ultralehké chipsy, průsvitně tenké plátky slaniny, čokoláda, nadýchané kremrole… Sotva je zvážíte, přitom jsou to energetické bomby! Jestli by vůbec měly mít nějakou kalorickou hodnotu, jedině zápornou. Jistě, pro naše postavy i zdraví by bylo lepší místo chipsů sáhnout po jiných variantách pochutin, ale umíte si představit, jak se večer u televize zakusujete třeba do hlávky zelí?
Zákon schválnosti dokáže zlomyslně úřadovat i při shazování nadbytečných kil. Nahoru jdou strašně rychle, když je chcete shodit, trvá to věčnost. U žen spolehlivě. K našim postavám vůbec umí být Murphyho zákony škodolibé. Pokud se vám nabraná kila po týdnech sebekázně a odříkání podaří dát dolů, projeví se to zásadně v těch v partiích, kde byste nějaké to kilo navíc klidně přivítala. Proč jsou mi velké košíčky podprsenky, zatímco v pase nemůžu dopnout džíny?!
Přímá úměra neexistuje
Nezvaná návštěva nikdy nepřijde do právě uklizeného bytu v okamžiku, kdy jeden člen domácnosti dává vysavač do komory, další vyždímal hadr na podlahu, třetí naaranžoval čerstvé květiny do vázy a čtvrtý právě vytahuje z trouby makové buchty. Zvonek se vždycky ozve ve chvíli, kdy byt připomíná řádění tornáda a v lednici září jen světlo. Dosud neprobádanou záhadou rovněž zůstává, že úklid domácnosti je nepřetržitý a nikdy nekončící proces stojící mnoho času i sil, zatímco nepořádek vznikne samovolně během pár vteřin. Zvláštní, že lidstvo neustále hledá zdroje energie co nejméně zatěžující životní prostředí, kdyby se vědci inspirovali v početnějších domácnostech, už dávno by řešení nejspíš měli.
Neproblematičtějšími místnostmi jsou v tomto směru předsíň, často označovaná za vizitku domácnosti (!), kuchyň a koupelna. Udržovat tyto exponované lokality aspoň v nějaké přiměřené míře čistoty je téměř nemožné. Jakmile cvakne klíč v zámku a do útrob bytu vchází i jeden jediný člen domácnosti, vše je v původním předúklidovém stavu, ještě než se za dotyčným zavřou dveře.
Jakmile ovšem po strůjcích nepořádku požadujete zajistit nápravu, vypaří se stejně rychle, jako když kouzelník David Copperfield nechal zmizet sochu Svobody. V takových chvílích si vždycky vzpomenu na japonskou podnikatelku a guru přes úklid Marii Kondo. Její rady jsou extrémní a mnohdy nepoužitelné, jedna pro udržení pořádku v bytě stojí za zvážení: „Nechte si doma jen ty věci, které vám dělají radost nebo přinášejí užitek, s ostatními se rozlučte.“ Platí to i na členy domácnosti?
Hra na schovávanou
Lichožrout je známý tvor vyskytující se v každé domácnosti. Příšera požírající jednu ponožku z páru se stala natolik fenomenální, že inspirovala Pavla Šruta a Galinu Miklínovou k sepsání hned několika knih a nakonec o ní vznikl i film. Zákon schválnosti funguje i v jejím případě – jakmile po delší době vyhodíte jednu osamocenou ponožku, okamžitě objevíte ztracenou parťačku. To už ovšem nemáte tu první, takže je vám i ta nalezená k ničemu.
Doba jde ale dopředu, v našich domácnostech se vyskytují nové předměty čelící podobným záškodnickým útokům. Oblíbeným terčem se staly nabíječky na mobily. Buď jich je v bytě spousta, nebo vůbec žádná. Mizí jako ponožky, aby se objevily ve chvíli, kdy si za nemalý peníz zakoupíte novou. Týká se to i víček od plastových krabiček na svačiny. Zásadně se zjevují až poté, co spodní část vyhodíte do kontejneru na plasty. Nezabírá ani taktika dlouhodobého vyčkávání a uchovávání osamocených krabiček v naději, že se víčko časem najde. Nenajde. Výsledek je ten, že máte skříňky kuchyňské linky plné harampádí.
A když jsme v kuchyni, zákon schválnosti může i za to, jak z ní mizí i některé potraviny. Nikdy to není mrkev, kedlubna nebo ředkvičky, vždycky jsou to sladkosti, ořechy v čokoládě, luxusní uzeniny... Ztratí se i z těch nejdůmyslnějších úkrytů, někde v rodinách dokonce obal od potraviny zůstane důmyslně naaranžovaný do původního stavu, obsah je ale pryč. „Máte-li na něco chuť, jiný člen domácnosti přesně to samé před chvílí snědl,“ zní Murphyho zákon.
Trapas není nikdy jen jeden
Generace čtyřicátnic a starších žen od svých maminek často poslouchala, jak je důležité mít za každé situace pěkné spodní prádlo. Nešlo o sexuální výchovu. „Co kdyby se ti něco stalo a odvezli tě do nemocnice!“ znělo vysvětlení. Rada stará desítky let je platná i dnes, jenže tehdy jsme neznali věc jako home office.
Možnost pracovat z domova změnila mnohé, rozvolnila i naše nároky na oblékání. Přešli jsme k pohodlnějším a ležérnějším věcem, spodní prádlo nevyjímaje. Následující příhoda budiž varováním pro nás všechny – ženy i muže – kteří máme v přihrádce šuplíku prádlo „na doma“. „Šla jsem z domova od počítače na rutinní prohlídku k lékaři. Čekala jsem, že mi změří tlak a vezmou krev, tím to skončí. Jenže lékař to vzal poctivě a já musela do spodního prádla,“ líčila nedávno kamarádka svůj zážitek s tím, že tato část oděvu své reprezentativní časy měla už dávno za sebou.
Ve snaze aspoň trochu zachránit trapnou situaci a odvést pozornost od vytahaných kousků oděvu tahle za normálních okolností výřečná osoba byla ještě výřečnější. Netušila, že Murphyho zákony schválnosti jedou na plné obrátky a nezůstane jen u jednoho trapasu. Přes dotazy na děti a domácí mazlíčky se dostala i k manželce lékaře, která v ordinaci pracovala jako sestra. Tentokrát tam ale nebyla. „Má dovolenou?“ „Ne, my jsme se rozvedli,“ dostalo se jí velmi odměřené odpovědi. Od té chvíle už raději mlčela. Nutno přiznat, že zákon schválnosti mohl být ještě škodolibější, to kdyby dotyčná umřela.
Z podobné kategorie je i další trapas. Kamarádka vyrazila o půlnoci pro dceru na večírku autem přes město jen ve flanelovém pyžamu. Hodila na sebe dlouhý kabát, kolem krku kašmírovou šálu, na hlavu kulicha. „Když jsem do auta nasedala, bliklo mi v hlavě, že jsem si měla vzít tepláky a mikinu, ale už jsem se nechtěla vracet. Samozřejmě mě zastavila hlídka.“ Policisté byli profesionálové, zachovali kamennou tvář, a jelikož řidička měla všechno v pořádku, brzy se všichni loučili. „Mimochodem, pěkné pyžamo,“ dodal na cestu jeden z policistů.
Někde se stala chyba
Známé přísloví praví, že kdo je připraven, není překvapen, jenže také platí, že vyšší bere, tím pádem zákon schválnosti dokáže být králem všech situací. Umí si poradit se sebepreciznějším plánem. Ne nadarmo jeden z Murphyho zákonů zní: „Jestliže jde vše podle plánu, stala se někde chyba.“
Já jsem takhle loni s dcerou a psem vyrazila do ciziny na výstavu. Mělo mě varovat, že veškeré balení, odjezd i 800 kilometrů dlouhá cesta proběhla bez zádrhelů a zdržení. Na místo jsme dojely včas, ubytovaly se a druhý den vyrazily. Všude byl ale podezřelý klid. Ukázalo se, že několikadenní výstava začíná o den později, tedy i o den později končí, na což už jsem ale neměla dovolenou.
Jiná moje známá podobným způsobem přišla o vysněné pracovní místo. Tahle čtyřicetiletá žena má na všechno tabulky, podrobné itineráře a je až posedlá dochvilností, všude proto chodí s předstihem. Vyrazila tak i na zásadní pracovní pohovor, dál než na recepci se ale nedostala. „Přišla jsem o den později!“ brečela do telefonu. Zákon schválnosti pokračoval v řádění ale dál. Když si domluvila jinou práci, v den podepsání smlouvy se jí ozvali z první firmy, že by ji vzali, protože si původní vítěz výběrového řízení všechno rozmyslel. Odmítla, už nechtěla nic riskovat.
Cítíš se dobře? Hned to přejde
V rodinách s dětmi nic nedokáže zničit plány tak jako nemoci. Speciálně před dovolenou. Je jedno, jestli vyrážíte na jarní prázdniny, nebo ty letní, vždycky se něco pokazí. Čím víc potomků máte, riziko stoupá. „Obvykle nemoc u některého z našich dětí propukne večer před odjezdem, loni jsme podezřele bez zádrhelů odjeli do Itálie a i následující dva dny byl klid,“ vzpomíná čtyřnásobná matka na krátkou chvíli pohody. V duchu Murphyho zákona: „Jestli se cítíš dobře, uklidni se, ono tě to přejde“, se nakonec všechno pokazilo. „Dvě děti dostaly střevní virózu, třetí si zlomilo ruku a u čtvrtého se naplno rozjela šílená puberta. Když pak manžela začal bolet zub, zaveleli jsme k ústupu a sbalili se, abychom zjistili, že nemáme klíče od auta,“ pokračuje. Situaci překvapivě zachránil jiný Murphyho zákon: „Nejrychleji najdete to, co hledáte, začnete-li hledat něco jiného.“ „Ve zmatku jsme někam zahrabali i tašku s léky. Našli jsme ji na dně kufru auta a byly v ní i klíče od něj, které jsme tam v domnění, že je tam bezpečně najdeme, sami dali.“
Dalo by se takhle pokračovat donekonečna. Zákony schválnosti dokážou být nemilosrdné při všech našich aktivitách, malou útěchou nám může být skutečnost, že se nevyhýbají nikomu. Je úplně jedno, jestli žijete v pulzující světové metropoli, nebo v zapadlé vísce vysoko v horách, jestli jste při penězích, nebo máte hluboko do kapsy, je vám dvacet, či osmdesát. Jsme v tom všichni.
ANKETA: Murphyho zákon a my
Mám pocit, že Murphyho zákony nejlépe fungují na cestách. Každý týden absolvuji trasu Praha-Brno a zpět. Někdy jedu vlakem. Když nestíhám a vbíhám na nádraží na poslední chvíli, jede samozřejmě načas. Zato když si dám rezervu, vyšplhá se zpoždění i na hodinu, ještě než vyrazíme. Druhá varianta je vzít auto a neohroženě se s ním vrhnout na D1. Tady zase musíte počítat s tím, že když se vám rozbije auto, tak vždycky uprostřed cesty a naložené až po střechu. Když se dostanete do kolony, tak se vám chce nejmíň 20 minut na záchod a benzinka v nedohlednu. A když vezete do Prahy burčák, vždycky máte aspoň trochu vylito v kufru. V ideálním případě...
Pavla
Zná to asi každá žena s pravidelnou periodou. Jakmile vyjedete na zimní dovolenou a v dálce se začnou rýsovat hory, nastoupí menstruace, ať jste v jakékoliv fázi cyklu. Stejné je to v létě. Maximálně 200 kilometrů od břehu vysněného moře to přijde! A pak že menopauza nemá žádné výhody.
Jana
Baví mě vařit. A troufám si říct, že to i umím. Dětem a manželovi ráda vymýšlím různé variace na jejich oblíbená jídla a většinou sklidím ovace. Ale když má přijít a návštěvu tchyně, tuhle schopnost ztratím. Lítám po kuchyni jak pometlo a výsledek pak podle toho i vypadá.
Tereza
Když jsem byla svobodná a nezadaná, zdědila jsem po babičce byt a vrhla se na rekonstrukci. Letitý kamarád mi nabídl zkušeného řemeslníka. Ráno v sedm zazvonili, vylezla jsem z postele rozježená, opuchlá, prostě příšerná a za dveřmi stál můj kamarád s Jamesem Bondem. To byl ten řemeslník. Hezčího a šarmantnějšího chlapa jsem do té doby neviděla. Chtěla jsem se propadnout do hlubin. Řemeslníkovi, který byl architekt a majitel stavební firmy, to ale evidentně bylo jedno, na rekonstrukci se vrhnul tak důkladně, že po pár týdnech u mě začal i přespávat. Ale Murphy neusnul! Zanedlouho se provalilo, že je tak trochu ženatý...
Eva
ZDROJ: časopis Vlasta