Když němečtí okupanti uzavřeli gymnázium v Místku, přešel do Ostravy na hudebně-dramatickou školu. Vystřídal hodně zaměstnání, než si splnil sen a mohl se věnovat literární a filmové tvorbě. Koncem války byl totálně nasazen jako dělník, pak se postupně stal sazečem v tiskárně, prodavačem květin, kulisákem a skladníkem; od roku 1950 jako člen katedry literatury a umění ústřední školy ROH vyučoval odboráře. Následně už mohl být spokojenější, když se stal časopiseckým redaktorem a filmovým dramaturgem, od roku 1980 spisovatelem z povolání.
Najít kouzelné sluchátko…
I v tvorbě měl bohatě rozvětvený repertoár: začal verši, které vydal ve sbírce Člověk by nevěřil svým očím, psal povídky, divadelní hry. Děti podaroval originálními moderními pohádkami, pro něž vymýšlel nezvyklé názvy: Jakub a dvě stě dědečků, Mravenečník v početnici; hru, rovněž pro malé, nazval Jedničky má papoušek. Jako filmový autor zaujal nejprve scénáři animovaných snímků, po nichž natahovali ruce nejlepší režiséři – Břetislav Pojar, Stanislav Látal, Jiří Brdečka. Dospělí diváci byli zvědavi, jaká veselá podívaná se skrývá pod názvy Úvodní slovo pronese (1962), Jak si opatřit hodné dítě (1965), Jak křeček snědl dědu Mráze (1963), Jak se slon bál očkování, Ušatá Cecílie (1973), Otýlie a 1580 kaněk (1965), Špatně namalovaná slepice (1963).
V roce 1976 sjel poprvé brýlatý žáček Mach po zábradlí a zablikal uchem jako směrovkou, když odbočoval ke dveřím spolužačky a kamarádky Šebestové. Populární kreslené hrdiny, žáky III. B, kteří prožívají s pomocí kouzelného sluchátka veselé i dobrodružné příhody, stvořili tři autoři: scenárista Miloš Macourek psal, výtvarník Adolf Born kreslil, Jaroslav Doubrava kresby animoval a společně se všichni uplatnili i jako režiséři. Šlo jim to dobře, rozuměli si, takže animovaných děl vytvořili víc – i pro dospělé. Diváky všech věkových kategorií těší, že je podarovali ještě jednou kreslenou postavičkou, roztomilou opičkou ze seriálů Žofka a spol. (1987) a Žofka ředitelkou zoo (1996).
Související články
S Milošem Macourkem spolupracoval také režisér Oldřich Lipský. Poprvé, když potřeboval, aby utajeně vyspravil scénář k vědecko-fantastické komedii Muž z prvního století (1961). Jejich už oficiálně společná „komedie naruby“, Happy end (1967), v níž se děj odvíjí od konce k začátku, však zcela propadla; diváků přišlo do kin necelých dvě stě tisíc. Na další opus, kriminální komedii ve stylu komiksových seriálů, nazvanou Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970), si už ale lístky koupilo půldruhého milionu diváků.
Šťastné setkání
V roce 1961 se konal v tehdejším Gottwaldově (nyní opět Zlín) první ročník festivalu filmů pro dětské a mladé diváky. Z Prahy jelo tolik účastníků, že pro ně k vlaku přistavili vagon navíc. Mezi cestujícími byl i režisér Václav Vorlíček: „Nebyl jídelní vůz, a kdo si nevzal s sebou jídlo, měl hlad. Poblíž kupé, ve kterém jsem seděl, stál na chodbičce muž a jedl. Moje pohledy byly asi natolik žalostné, že sáhl do aktovky a nabídl mi.“ Tím šlechetným dobrodějem byl Miloš Macourek. Než dorazili do cíle, slíbili si, že se pokusí společně stvořit komedii, nejlépe takovou, které se říká „crazy“ čili bláznivá. Původně usilovali natočit komedii o snech. Měla se jmenovat Co se dětem zdá. Do vznikajícího příběhu se začaly plést figurky z komiksových seriálů, které se vyjadřovaly pomocí obláčků s napsaným textem. Nakonec vznikl námět k filmu, v jehož titulu se oba autoři zeptali: Kdo chce zabít Jessii? (1966). Nic nevadilo, že komedie parodovala pokleslé komiksové příběhy, které naši diváci neznali, a že postavu Supermana autoři zobrazili – na rozdíl od originálu – jako veskrze zápornou. Po mezinárodním úspěchu koupil práva americký producent, pozval oba tvůrce do Hollywoodu, kde ve spolupráci s místním autorem napsali scénář na novou Jessii – barevnou a ještě protkanější složitějšími triky. V roce 1968 se chystalo natáčení, producent přiletěl do Prahy, ale když tam z druhé strany přijely tanky, vrátil se domů. Miloš Macourek následně ochutnal tento žánr spolu s kreslířem Kájou Saudkem i jako autor kultovních děl Muriel a andělé a Muriel a oranžová smrt.
Související články
Tvůrčí tandem Macourek a Vorlíček realizoval dalkomedie s prvky science fiction: „Pane, vy jste vdova!“ a Což takhle dát si špenát. V Dívce na koštěti poslali do pozemského světa mladou čarodějnici Saxanu, o níž můžeme s mírnou nadsázkou říct, že je starší sestrou Harryho Pottera. Také pohledná slečna z pohádkové komedie Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974), která patří do početné rodiny Wassermannů a Vodičků, se vzdá kvůli lásce k pozemšťanovi svého nadpřirozeného původu a nesmrtelnosti. Román prorežimního spisovatele Jana Kozáka Svatý Michal je tvrdě vrátil do reality reálného socialismu. Natočili v desetiletí 1976 až 1986 dokonce trilogii: Bouřlivé víno, Zralé víno a Mladé víno. Jméno Miloše Macourka je však známé všem ctitelům veselých filmů a televizních seriálů díky jiným titulům. Tak třeba Zabil jsem Einsteina, pánové… (1969), Slaměný klobouk (1971), Šest medvědů s Cibulkou (1972), Arabela (1980) a Létající Čestmír (1983). Věřím, že mnozí se už teď usmíváte.
ZDROJ: časopis TV Star