Je jedno, jestli hledáte chůvu, prodáváte nosítko nebo potřebujete poradit ohledně umělého mléka pro vaše miminko. Hned to schytáte: „Chůvu pro půlroční dítě? A to už jdete do práce? Správná máma je doma se svým dítětem nejméně do tří let věku!“ „Tohle nosítko? Vždyť není ergonomické, vaše dítě bude mít zničená záda a problémy po celý život jen kvůli vám!“ „Teprve tři měsíce? Proč nekojíte? Víte, že kojení je to nejlepší, co můžete dítěti dát? Každá žena může kojit!“

Také se vám chce křičet? Není divu! Potřebujete pomoci a místo toho na vás matky chrstnou kýbl kritiky, odsuzujících komentářů a útočných slov. Ale pozor, netýká se to jen sociálních sítí, i když tam je to za rouškou anonymity většinou horší. Sama jsem měla špatný pocit, že dávám dítěti na hřišti tatranku, ostatní matky měly nakrájené ovoce a různé bio suchary. „To my teda cukr a sladkosti nejíme,“ vyslechla jsem si. Jsem snad kvůli jedné tatrance špatná máma? Ne! A ani vy kvůli tomu, že jdete pracovat nebo nekojíte do dvou let.

Odlišný názor

Proč jsou matky tak útočné a skoro by se dalo říct zlé a kruté? „Lidé obecně těžko nesou, když má někdo odlišný názor. Každý z nás se rozhodne pro nějakou verzi výchovy, ale vlastně má v sobě určité pochybnosti, zda to dělá správně,“ vysvětluje psycholožka Katarína Szabados. Hledání té správné cesty, obzvláště ve výchově dětí, je podle ní velké téma. „Teorií, jak vychovávat dítě, je spousta, žena se mnohdy po dlouhém procesu pro jednu rozhodne a snaží se jí držet. Ale pokaždé když se setká s odlišným názorem, je konfrontovaná s otázkou, zda to dělá dobře,“ dodává Szabados. Ale proč to útočení? „Ve chvíli, kdy toho druhého zadupete do země, tak ten váš názor zvítězí a vy si můžete oddechnout: Uf, dělám to správně,“ vysvětluje.

Nenávistné reakce matek na internetu jsou podle psycholožky často zástěrkou pochybností a strachu. Člověk, který je spokojený s tím, jak věci dělá a jak funguje, nikdy nemá potřebu lidem tohle psát. „Většinou píšou ti, kteří pochybují, mají strach nebo jsou plní nějaké frustrace. A může to souviset i s něčím úplně jiným. Vyhodili vás z práce, manžel vám vyhrožuje rozvodem…prostě jste v situaci, která je těžká, máte v sobě nahromaděné všechny ty pocity a pak to schytá paní na sociálních sítích za to, že hledá chůvu k půlročnímu dítěti,“ doplňuje psycholožka.

Závist

A svou roli tu hraje také závist. Třeba konkrétně, když napíšete, že jdete do práce, byť jen na částečný úvazek, a doma máte malé dítě. „To pak často píšou ženy, které závidějí. Protože ony jsou s tím půlročním miminem doma, jsou strhané, hrozně moc jim chybí jejich práce, jejich sociální kontakty. Ale možná si to ani nepřiznají a neuvědomí, že by po tom toužily,“ vysvětluje pravděpodobnou příčinu štiplavých komentářů Szabados. „Nebo si to nemohou dovolit, protože kdyby šly do práce, zaplatí za chůvu víc, než vydělají,“ dodává.

Často se ale stává, že by žena do práce jít mohla, jenže má představu, že s dítětem musí být 24 hodin denně, ale reálně to neprožívá jako příjemný zážitek. „A ve chvíli, kdy si někdo jiný dovolí za tou svojí touhou jít, tak to je k vzteku, protože já jsem se tady obětovala, všeho jsem se vzdala, trpím tady od rána do večera, abych pro svoje dítě udělala to nejlepší, a támhleta si dovolí jít pracovat,“ uvažuje nad možným scénářem psycholožka. A zase tu svou roli hraje nespokojenost. „Protože když jsem s dítětem doma, baví mě to, tak ať si jiná máma jde klidně pracovat, mě to nerozhází,“ doplňuje.

Většina útočných názorů tedy pramení z nespokojenosti, závisti nebo nevyrovnanosti. Jak na ně ale reagovat? „Je dobré se na ně připravit. Když už píšu na sociální sítě, třeba do mateřských skupin, rovnou raději počítám s tím, že mi tam nějaký takový komentář přistane,“ radí psycholožka. A když vás přeci jen takový komentář rozhodí, tak to zas může být upozornění pro vás, že sama na sebe máte požadavek, že „byste něco měla dělat jinak“. Když mě takový komentář rozhodí, tak si kladu otázku: „A nesouhlasím někde uvnitř, hluboko sebe, s tou paní?“ A někdy takový drobný, ale o to sžíravější hlásek v sobě najdu a pak je třeba si to vyříkat s tím svým vnitřním hláskem, nikoli s paní na Facebooku, protože ona mi pouze ztělesnila můj vlastní vnitřní konflikt.