Nedávno mi někdo telefonoval a ptal se mě, co dělám. Jestli mě neruší v něčem důležitém. Chvíli jsem přemýšlela, co odpovím, protože jsem nepsala, ale ležela na gauči, měla puštěného Mozarta a nedělala nic. Aspoň na půl hodiny jsem „dovolila“ vypnout svůj software a věnovat se nicnedělání. Když volající zopakoval otázku, nedokázala jsem odpovědět po pravdě a zalhala jsem, že jsem si jen na chvíli odskočila od počítače, jinak že samozřejmě jedu na plný plyn. Těch pět minut telefonátu bylo absolutně bezvýznamných, nic převratného jsem se nedozvěděla, navíc jsem byla naštvaná sama na sebe, že jsem nedokázala odpovědět pravdivě – totiž, že nedělám nic. Přitom nejrůznější výzkumy jasně ukazují, že lenost je umění, na které jsme během desítek let zapomněli, ale které bychom měli znovu objevit a praktikovat každý den. Nicnedělání totiž neznamená, že jste líní. Mě například mnohokrát ty nejlepší nápady napadly právě ve chvílích „nicnedělání“, na gauči, ve sprše, při procházce, při čtení napínavé knížky nebo relaxování v trávě. „Stává se vám, že si za žádnou cenu nedokážete vybavit nějaké slovo, jméno nebo údaj? Chvíli si lámete hlavu, ale pak vzdychnete a snažení vzdáte. A v tu chvíli si vzpomenete! To se právě ve vašem životě projevila síla nicnedělání,“ říká Tomas Sjödin, autor knihy Síla nicnedělání.

Čtěte také

Kamila Špráchalová

Čtěte také

Kamila Špráchalová: Stárnutí znamená tloustnutí, ale sádlo je ten nejlepší botox

Lenost není ostuda

Když si vybavím svoje dětství a dospívání, pořád jsem něco dělala. Ráno šup z postele, pak rychle do školy, po škole kroužky, pak úkoly a domácí práce. Knížky jsem obvykle četla až večer, když už bylo všechno hotové. Nebyli jsme vychovaní k nečinnosti. Nedělat nic bylo trestuhodné. Málokdy jsme byli povzbuzovaní, abychom se jen tak nudili a lenošili. A čím jsme starší, tím je to ještě horší. Ale abychom mohli zapnout, musíme se naučit vypnout. On a off. Jak doporučuje Tomas Sjödin: „Tuhle moudrost jsme ztratili a potřebujeme si ji zase osvojit.“ Podle něj jde hlavně o přijetí zodpovědnosti za vlastní život, v němž není ostuda vyhradit si čas na odpočinek. Je fajn, když se něco děje, ale stejně přínosné je někdy nedělat nic. Pravidelně. Lidé se ale za nicnedělání stydí. Podle průzkumu Monster se 11 procent zaměstnanců cítí provinile, když si vezmou volno. Dalších 32 procent necítí sice vinu, ale dál mají potřebu být připoutaní ke kanceláři, firmě, i když mají volno. I podle jiné studie Project: Time Off se lidé, kteří si „dovolí“ nedělat nic, cítí nepatřičně kvůli tomu, že si vzali volno. A odpočinek se v dnešní turbo rychlé době stává něčím, co odsouváme na poslední místo v nabitém programu a považujeme jej spíše jen za něco, co nám dobije baterky než za důležitou součást života.

Čtěte také

Obliba filtrů na sociálních sítích je dnešní době enormní

Čtěte také

Užší nos či zářivější pleť? Filtry na úpravu fotek používají už i 12leté děti

Kdo to umí, a kdo ne

Nicnedělání znamená pro každého člověka trošku něco jiného. Někdo přecvakne z aktivního fyzického fungování do pasivního módu, ale stále je myšlenkově aktivní. Někdo vypne jen na chvíli s pohledem do prázdna a je duchem nepřítomný v rámci aktuálního dění. „Z psychologického hlediska je odpočinek naprostou nezbytností, hodně lidí to ale ke své škodě nedokáže. Jsou to především lidé, jejichž hlavním životním mottem je výkon. Byli k tomu vedeni v dětství, nebo je k tomu dovedla profese, často je to dáno i jejich naturelem a temperamentem. Například ti, kdo vyrostli na venkově a jejich domovem je hospodářství, znají velmi dobře ze svého dětství a mládí, že slovo odpočinek neexistovalo, bylo to něco neslušného. Mezi mými klienty je takových lidí hodně a dělá to následně problémy v jejich partnerském životě. Neumějí se zastavit, tím tedy ani něco v klidu sdílet s partnerem, s dětmi. Pořád musejí něco dělat. Problém je, když to ten druhý má jinak a ztrácejí tak své společné průsečíky ve volném čase,“ vysvětluje psycholožka Jitka Douchová. Celkově pak podle jejího názoru umí méně nicnedělat muži, a rovněž se to týká obecně mladých lidí, kteří jsou plní energie a touhy po akčnosti. „Pokud jim akčnost dobíjí jejich energii do plusu, pak je to v pořádku, pokud ji kvůli zákazu práva na nicnedělání a odpočinek ale nedobíjí a jsou z neschopnosti zastavit se vyčerpaní a jejich organismus strádá, už jsme někde jinde. Projevuje se to ve svých důsledcích nejen v partnerství a mezilidských vztazích, ale i na jejich zdraví, a mohou začít trpět různými somatickými obtížemi,“ dodává psycholožka. Nicnedělání je přínosné, ale nesmí se mu propadnout. „Například tehdy, když původním důvodem klidu byla dlouhodobá nemoc, kdy ačkoli dotyčný chtěl, nic dělat nemohl. Pak je důležité najít způsob, jak se zase přepnout nazpět do akčního módu,“ říká Jitka Douchová. Dalším faktorem, který do problematiky vstupuje, jsou zpětné vazby okolí na ty, kteří se umějí zastavit a vypnout „Může to být někdy doprovázeno až nepřiměřenou kritikou. Pak, pokud si potřebujeme nicnedělání užít, se musíme chovat jako záškoláci a dělat to tajně. Vybavuji si několik klientek, které chvíle naprostého odpočinku v průběhu dne u kávy, s nohama na stole, snění, přemýšlení o ničem, telefonování s kamarádkou musí okamžitě zastavit ve chvíli, kdy zašramotí klíč v zámku a manžel se vrací domů. V té chvíli vyskočí a předvádějí čipernou práci jakéhokoli druhu,“ vysvětluje psycholožka.

Čtěte také

Maminky mají vždycky pravdu

Čtěte také

Jak řekla máma, tak jsem udělala. Měla jsem si ale sbalit tašky..

Konec šílenství

Lenost je sice jedním ze sedmi smrtelných hříchů, ale mezi leností a plánovaným nicneděláním je obrovský rozdíl. Jsme doslova zaslepení tím, že pokud něco neuděláme během každé hodiny a minuty, budeme označeni za „lenochy“, jako by potřeba odpočinku byla morálně nepřijatelná. Většina lidí v zaměstnání stráví mnohem víc času, než je 40 hodin uvedených v zákoníku práce, ale produktivita naší práce po 55 hodinách klesá. A podle vědců je nemožné takové tempo vydržet. Jak vyplývá z mnoha studií, odpoledne máme například mnohem méně energie než ráno. Učíme se pomaleji, děláme více chyb. A to všichni. Nicnedělání či lenošení jako forma odpočinku není synonymem nedbalosti či lenosti. Je už dokázáno, že zdřímnutí na pohovce, upečení koláče či přečtení knížky s kočkou na koleni jsou naopak činnosti pro náš mozek velmi potřebné. Mozek totiž potřebuje dobít stejně jako naše smartphony. A jak říká jedno přísloví, nemůžete nalévat z prázdného šálku. Až tedy někdo příště naznačí, že jste líní, protože si v den zaslouženého volna užíváte nicnedělání, řekněte mu: „Díky, měl bys to taky někdy zkusit!“ A máte-li pocit, že je před vámi něco, co značně převyšuje vaše síly, je dobré zkusit se k tomu „prolenošit“. Tomas Sjödin říká: „Odpočinek představuje úžasný přínos, když se máme vypořádat s něčím, co je nad naše schopnosti.“ Až tedy nebudete vědět, jak dál, zkuste si lehnout na kanape a nedělat nic.

Čtěte také

Pravidelná péče o pleť je základ

Čtěte také

Zaostřeno na vrásky. Tyto tři kroky vám pomohou k omlazení

Nepřátelé odpočinku

  • Stres: Pokud jste zaplaveni stresem, budete relaxovat jen v omezené míře. Je zapotřebí se zbavit stresu, jinak lenošení nebude dostatečně efektivní.
  • Domněnka, že nejste ve stresu: Spousta lidí se domnívá, že žádný stres neprožívá. Někteří si dokonce myslí, že jsou vůči němu imunní, nebo se domnívají, že stres se týká jen slabochů. Ale pravdou je, že stres zažíváme všichni. Jeden z dalších nepřátel lenošení je víra v to, co není pravda, a skrývání se před realitou a pravdou. ❱❱ Otupělost: Někdy je nutné být otupělý, abychom zvládli náročný den. A pokud jste navíc prožili nějaké nepříjemné životní traumatické zážitky, je velká šance, že otupí tělo i duše. Znecitlivění či otupění je dalším z nepřátel odpočinku a je mnohem rozšířenější, než si připouštíme.
  • Životní břemena: Všichni s sebou nosíme zavazadla plná toho, co nás kdy ovlivnilo. A pokud někdo říká, že ne, lže sám sobě. Životní zkušenosti sbíráme během života všichni, a to i v dobrých časech. Klíčem je naučit se to uznat a najít způsob, jak se těch těžkých negativních břemen zbavit.
  • Neochota se změnit: Kolikrát jsme si vědomi věcí, které nás negativně ovlivňují, stěžujeme si na ně a pohrdáme jimi, ale nic dalšího neděláme. Nejsme ochotni se změnit – a to je další nepřítel kvalitního odpočinku.

Čtěte také

Obrázek Vlasta.cz

Čtěte také

Máte kocovinu? Vsaďte na sílu bylinek! Pomůže nejen heřmánek a máta

Bez pocitu viny

Jitka Douchová, psychoterapeutka

Mám spoustu klientek, které se neumějí zastavit, protože mají na možnost odpočinku a nicnedělání vnitřní embargo. Po příchodu z práce musí perfektně uklidit, uvařit, musí být neustále v pohybu, velí jim to nějaký zákon získaný zvenčí, často od rodičů, ale může to být důsledek vnitřního psychického napětí. Být pořád v akci a něco vykonávat je v takovém případě únik od sebe samé a svých myšlenek, nejistot a úzkostí. Úzkostní lidé jsou často donuceně hyperaktivní, depresivní lidé naopak nemají sílu na nic. Nicnedělání je ale v případě této psychické nemoci její důsledek. Důležité pro každého z nás je tedy nicnedělání si opravdu užít – bez pocitů viny, naopak s pocitem profitu. Jde o umění doplnit síly a energii.

Čtěte také

Samoopalování

Čtěte také

Pět triků pro super samoopálení. Už nikdy si neuděláte šmouhy

Proč je dobré pravidelně lenošit

  • Jste méně náchylní k vyhoření: Psycholožka Isabelle Moreau říká, že „nuda a nicnedělání“ by se měly používat jako prostředek k znovuzískání kontroly nad vlastním tělem a vlastním časem. „Krok zpět od práce vám umožní vidět se jinak než jako stroj, a umožní vám rozpoznat, jestli nejste na pokraji přepracování. Netrestejte se za chvilku strávenou mimo pracovní stůl a kancelář – ve skutečnosti je to pro vaše zdraví velmi důležité!“
  • Sníží se krevní tlak: Dáváte si každý den po obědě šlofíka? Nedělejte si hlavu z toho, že vás za to někdo odsuzuje. Pokud to je možné, prostě si toho šlofíka dopřejte. Vědci z Allegheny College v Pensylvánii došli k závěru, že stačí 45 minut zdřímnutí po obědě a váš krevní tlak se o několik bodů sníží. Takže až vám někdo řekne, proč se flákáte, odpovězte: „Já nejen dřímám, ale taky aktivně pracuji na svém zdraví.“
  • Zvyšuje se emoční inteligence: Podle studie provedené University of Oklahoma se ukazuje, že účastníci studie, kteří sledovali jeden ze čtyř konkrétních filmů (Šílenci z Manhattanu, Západní křídlo, Dobrá manželka a Ztraceni), lépe detekovali emoce jiných lidí ve srovnání s účastníky, kteří sledovali pouze vědecké dokumenty nebo se nedívali vůbec na nic. „Vědci usoudili, že věnování pozornosti příběhu vám může pomoci porozumět tomu, co se děje v hlavě jiné osoby,“ uvádějí výzkumníci. Takže až vás někdo nařkne, že zase „čučíte“ na Netflix na svůj oblíbený dramatický seriál, zakřičte: „Zvyšuje to mou emoční inteligenci!“
  • Můžete svobodněji přemýšlet: Podle profesora Manfreda Kets de Vries dokáže pravidelné nicnedělání s vaší kreativitou zázraky. Psychologický výzkum potvrzuje, že nicnedělání je pro kreativitu a inovaci zásadní. A zdánlivá nečinnost může v člověku ve skutečnosti kultivovat nové vhledy, nápady či vynálezy. Existuje důvod, proč si mozek na lepší nápady vybírá právě okamžiky lenošení. Když je naše pozornost v klidu, mysl putuje do fascinujících míst.

ZDROJ: časopis Vlasta, jitkadouchova.cz

Čtěte také

Míla Myslíková byla vynikající nejen v komediálních rolích.

Čtěte také

Míla Myslíková: Nesmrtelná filmová máma našla štěstí až na sklonku života