Pamatujete si, jak jste vloni na podzim koukali z okna a dumali, jak přežijete ty dlouhé měsíce doma, aniž by někdo z rodiny došel úhony? A taky se tomu teď smějete? Jo, nikdo z nás nečekal, že budeme jednou profíci v symptomech ponorkové nemoci a budeme s ní bojovat o dost déle, než kolik trvá středoevropská parodie na zimu.

Kapitán Nemo by koukal

Americký server RestLess sepsal obecně uznávané příznaky ponorkové nemoci, kterou sice v žádné učebnici nenajdete, ale která teď bydlí s víc rodinami po celém světě častěji než liché ponožky. Lidé v karanténě a izolaci nebo prostě jen na home office trápí nespavost v noci a časté pospávání během dne, porucha soustředěnosti, podrážděnost, pocity beznaděje, nedostatek motivace, úzkosti až deprese, neschopnost zvládat stres, nepravidelné jídlo, příliš malé porce nebo naopak přejídání.

Čtěte také

Covid je nápor na celou širokou rodinu, je čas ubrat na nárocích

Čtěte také

Linka bezpečí v době covidu: Co děti trápí a jak jim mohou pomoci rodiče

Nejsme v tom poprvé – je čas vrátit se k základům, které jsme se naučili na jaře, a vyjít z toho, co vám funguje. První a nejdůležitější je to říct. Povězte rodině, kdy vám společná izolace začne přerůstat přes hlavu. Klidným hlasem, v předstihu, než vám začne cukat oko a vy budete otvírat šuplík s noži se zlověstným úsměvem. Na jednotlivé členy domácnosti to zaplať pánbůh sedá střídavě, a když budete mít přehled, kdo je zrovna natlakovaný a kdo celkem v pohodě, můžete vytvářet kooperační aliance.

Druhá věc – vymezte si každý svůj záchranný kout, kam za vámi nikdo nepoleze. Bohužel kromě malých dětí, jejichž konstantní přítomnost s vámi na záchodě, v koupelně i pod postelí je jedním ze zářných momentů rodičovství a covid to nemůže nijak zhoršit. Ale pro rodiny s většími dětmi i bez dětí je tohle způsob, jak si zachovat duševní zdraví. Svoje útočiště si vymezte a navzájem respektujte. Ne, ani mluvit tam na vás nikdo nesmí. Je to dospělá obdoba vašeho dětského bunkru. Ostatně – bude-li nejhůř – klidně si ten bunkr z deky a dvou židlí postavte. Není čas na hrdinství.

Čtěte také

Dnešní prarodiče občas nechápou stravovací návyky svých vnoučat

Čtěte také

Nesmí mléko, lepek ani piškoty! Co je to dneska za děti, nepřehání to ti rodiče?

Lednička – moje jednička

Ještě nikdy nevpadlo kulturně posvěcené přejídání, tedy vánoční čas, do zad populace, která už týdny žije doma v úzkém vztahu se špajzem a lednicí. Jsme zvyklí koncem listopadu hodit za hlavu všechny zásady zdravé výživy a s výkřikem: „Kdy, když ne teď!“ se vrhnout po hlavě do másla a cukru. V izolaci je ale problém, že nadbytečná energie může zvýšit vaši krvelačnost třeba při debatě o volbě večerního televizního programu nebo o vlastnictví počítače, který najednou potřebují minimálně tři lidé. Zdravá a rozumná výživa nám letos nezachrání jenom oblíbené džíny, ale i duševní zdraví. Takže třetí zásada zní: Jezte pravidelně a vyváženě. 

A čtvrtá je mírně protistátní, ale my už s tím umíme zacházet. Choďte ven. V rámci předpisů, možností a všech omezení. Aspoň na chvilku a ne na obecně oblíbená místa. Choďte, i když je ošklivo, choďte v noci, choďte na dvůr nebo na balkon. Nastavte obličej směrem, kde by mělo být slunce, a čerpejte déčko a kyslík. 

Ponorkovou nemocí mohou trpět i lidé, kteří s nikým nežijí a lezou na nervy sami sobě. U těch je nejdůležitější, aby udrželi kontakt s vnějším světem a nevynořili se po covidu v hábitu poustevníka a se šíleným pohledem nad ještě šílenějším vousem. Ale upřímně řečeno, ti tak moc poradit nepotřebují. Jsou doma v klidu, tichu, pohodě… no nic, jdu hledat deku na bunkr, aby na mě konečně chvíli nikdo nemluvil!

Čtěte také

Vlastní mateřství nás s matkami obvykle sblíží

Čtěte také

Angličané tomu říkají "problémy zaviněné matkou", trápí jak dcery tak i syny