Valérie zpívala a tančila odmalička v rodných Michalovcích. Už jako tříletá chodila do baletu a taky na krasobruslení. Později navštěvovala „lidušku“, kde studovala zpěv a balet. Na každé školní akci vystupovala a byla už tehdy nepřehlédnutelná.
Měla nejen talent, ale také velké ambice. Plavovlasá dívka měla neuvěřitelný dar shůry – nevšední barvu hlasu a talent na rozdávání. V roce 1967 zvítězila v pěvecké soutěži v Košicích, díky čemuž získala nominaci do soutěže Talent v České Třebové. Tam skončila druhá. V roce 1968 se zúčastnila festivalu Mladá píseň v Jihlavě, kde si jí všiml ředitel Rokoka Darek Vostřel a hned jí nabídl angažmá místo odcházející Heleny Vondráčkové a Marty Kubišové. Bylo jí pouhých šestnáct let!
Místo školy kariéra zpěvačky
Přestože byla ve druhém ročníku gymnázia, rozhodla se ve studiu nepokračovat a odjela do Prahy. Jak uvádí Robert Rohál v knize Legendy československé populární hudby 70. a 80. let, rodiče byli zaskočeni, ale protože jí fandili, profesionální kariéru jí nezakázali. Aby ale mladou slečnu ochránili před nástrahami Prahy, pro jistotu se za ní přestěhovala i maminka s babičkou.
Temperamentní Slovenka v Rokoku účinkovala v řadě představení, například Osm lásek Waldemara Matušky, Rajský ostrov či Pan Pickwick. Brzo se stala ozdobou divadla, především pro úžasný hlas a osobní kouzlo. Už za rok natočila dva singly. Jedním z nich byla písnička Sunny, evergreen, který později nazpívala i skupina Boney M. Jitka Zelenková na Valérii vzpomínala jako na „smršť, která přišla ze slovenských Michalovců. Se swingovým jazzovým cítěním a šťavnatým hlasem.“
Popová hvězda plnila titulní stránky
Byla též jazykový talent, češtinu zvládla za týden, později zpívala i v maďarštině a němčině. V roce 1971 začala spolupracovat s dirigentem Josefem Votrubou a natočila s ním několik písní, například hit Léta letí (Looky, Looky) s českým textem Vladimíra Poštulky. Tehdy se písnička dostala až na vrchol žebříčku nejprodávanějších desek v Československu. Okamžitě se z ní stala populární zpěvačka a objevovala se na všech titulních stránkách časopisů.
Jezdila i nadále po soutěžích, v roce 1971 se zúčastnila Děčínské kotvy, o dva roky později vystoupila na Bratislavské lyře. V roce 1972 došlo k násilnému ukončení Divadla Rokoko a Valérie odjela na rok do východního Německa, kde slavila úspěch v programu zpěváka Petera Alberta. S ním natočila hit, který vedl hitparády a díky němuž se stala miláčkem i německého publika.
Filmové hity i herecké role
Po návratu jezdila s orchestrem Svatopluka Čecha po republice, vystupovala v televizi a natáčela nové skladby. Objevila se také poprvé ve filmu, v roce 1972 ve snímku Půlnoční kolona, o dva roky později jako vodnická zpěvačka v komedii Jak utopit dr. Mráčka aneb… V roce 1977 si zahrála barovou zpěvačku v komedii Já to tedy beru, šéfe. V té době už byla v angažmá Divadla Semafor, kde zůstala až do roku 1990, kdy odešla do nově založeného Divadla Jiřího Grossmana, kde byla až do rozpuštění souboru v roce 1994.
Její image byla nezaměnitelná, mnozí ji přirovnávali ke slavné Marlene Dietrichové. Valérie totiž preferovala pánský styl – černý oblek, černý klobouk a pestrá kravata. V roce 1975 jí vydal Supraphon první dlouhohrající desku s názvem Valérie Čižmárová, na které byly starší hity (Koukej, se mnou si píseň broukej či Léta běží), ale i řada nových písní. Ty jí napsali Karel Svoboda, Vítězslav Hádl, Jaromír Klempíř či Zdeněk Marat. Texty k nim napsali mimo jiné Vladimír Poštulka, Zdeněk Borovec či Zdeněk Rytíř. Na desce se objevil i duet s Petrem Jandou Proč si to brát.
Nepříliš šťastné osmdesátky
V roce 1980 absolvovala turné po západním Německu s orchestrem Gustava Broma, ale pak už to šlo s její slávou z kopce. Natočila sice singl Zůstaneš tu sám, který pro ni složil Michal David, ale jinak se žádné plánované projekty neuskutečnily. Valérie ztrácela elán a náladu, přestala se objevovat i v Semaforu. Bohužel na rozdíl od jiných mladších, mnohem dravějších zpěváků neměla Valérie vlastně žádného manažera ani svůj tým, který by ji „opečovával“.
Kolegové o ní později říkali, že se cítila nedoceněná a že velmi těžce nesla, že se nakonec nedostala až na špičku, na kterou svým talentem samozřejmě měla. Nedařilo se jí ani v osobním životě. První manžel byl lékař, který jí profesně nijak nepomohl, a manželství nakonec skončilo. Později žila zpěvačka se saxofonistou Pavlem Kondelíkem, s nímž žila až do své smrti.
Zapomínala na zdraví
V posledních letech života jí navíc pracovní aktivity komplikovaly zdravotní potíže. V roce 2002 sice ještě vydala CD Léta letí a účinkovala v programu Heleny Růžičkové. Plánovala zájezdová představení, ale těch se už nedočkala. Dlouhé roky měla problémy se štítnou žlázou, které ale neřešila, a odmítala jít k lékaři. Nakonec absolvovala vyšetření, ale operaci odmítla. Pomalu ztrácela hlas a nedala si říct. Pravděpodobně šlo o nádor, kterému bohužel v březnu 2005 podlehla. Bylo jí třiapadesát let.
