Vy se chystáte vyřešit celý vánoční úklid tím, že dáte do spíže nové lapače na potravinové moly. Máma myje okna a pere záclony. Vy chcete o adventních víkendech na procházky s kamarádkami, máma vypočítává, co bude péct, a stěžuje si, že jí z rohlíčků bolí rameno. Co naplat, že ji na večeři či Boží hod pozvete k vám: ona chce mít čistá okna i plné mísy u sebe doma. A můžete jí tisíckrát vysvětlovat, že haldy jídla nejsou dobré ani pro vaši postavu, zdraví či náladu, natož planetu. Argument „vždyť se to vždycky sní“ je neprůstřelný. Bodejť by se nesnědlo, když výslužku v podobě krabice s posledními nepopulárními kousky cukroví dostanete ještě na Tři krále.

Jen tak na okraj – mluvíme o matkách, ale rozhodně tím nechceme říct, že tíha starosti o domácnost a budování vánoční pohody má padat jen na ně. Naopak. Jenže generace našich rodičů to zpravidla takhle má: Vánoce připravují ženy a manželé jim „jdou z cesty“. Dá se ještě generaci těchto žen vysvětlit, že to může být jinak?

Co úplně nefunguje

Koupím cukroví u pekařky / v cukrárně / u kamarádky foodblogerky.

Očekávání: Máma nebude o víkendech tolik šílet s pečením.

Realita: Na stole se sejde dvojnásobek cukroví a máma bude smutná, že její vosí hnízda jsou nakřivo a snědí se až jako druhá.

Udělej si, mami, před Vánoci víkend pro sebe.

Očekávání: Máma si užije víkend s přáteli a nebude šílet.

Realita: Máma je jeden víkend sice „relaxovaná“, další se ale schvátí v touze dohnat to, co kvůli zevlování nestihla.

Kašli na to.

Očekávání: Máma nebude dělat dvacet druhů cukroví, a ještě dort a vy jí to vysvětlíte.

Realita: Hádky, které mohou vyústit ve sváteční dusno.

Co funguje

Porozumění.

„Vždycky jsem záviděla kamarádům, kteří chodili se svými přáteli nebo s rodinou na Štědrý den na procházky. Vraceli se zimní krajinou domů, užívali si atmosféru, světýlka, zatímco já šílela u plotny a děti se nudily u televize,“ vzpomíná účetní Jarmila (43). Roky se snažila o něco podobného: navrhovala večeře v restauraci, Vánoce na chalupě, svátky každý po svém.

„Až časem jsem pochopila, že jediná možnost, jak mamku dostat na štědrovečerní procházku, je, když bude dvacátého třetího všechno nachystané. Tak si vezmu dva dny dovolenou a pomůžu jí, tak aby měla pocit, že je všechno, jak má být. Jasně, asi bych si dovedla představit, že by to s kamarádkama u vína byl větší odvaz, ale já vidím, že ona je u toho šťastná. A leccos si řekneme, možná i víc pochopíme. A ona pak třeba další rok sleví z počtu pracen na osobu. Myslím, že tohle je takový náš vzájemný vánoční dárek,“ říká Jarmila.

Komunikace.

„Nikdy jsem nechápala, proč se celý prosinec peče a nesmí nic ujídat, zatímco na Štědrý den se vytáhne dort, vánočka, štola, cukroví,“ svěřuje se se svou zkušeností učitelka Míša (45). „Jenže zrovna dort máma dělá proto, že ho dělala její máma, a ta zase říkala, že to dělala babička. A je to taková její vzpomínka na blízké. Jenže to jsem se dozvěděla loni, když mi to náhodou řekla, a od tý doby to chápu a už ho asi nikdy nebudu jíst, aniž by mi u toho vhrkly slzy dojetí do očí,“ doplňuje.

Vánoce nejsou jen svátky křičících vnoučat, která přijela roztrhat pečlivě zabalené dárky. Jsou to i malé, osobní mikrotradice a vzpomínky na blízké, kteří tu s námi už nejsou. A tak se s jistotou můžeme spolehnout na to, že jednou se na Štědrý den přistihneme, jak vykonáváme činnost, kterou jsme mámě měly za zlé, a teď na ni během toho s láskou vzpomínáme.

Nemít si nic za zlé.

„Máma mě dokáže vytočit s tím svým věčným plánováním a sestavováním seznamů, co se všechno musí, aby byly Vánoce ty pravý,“ říká třiatřicetiletá Anežka, která je na rodičovské dovolené se třetím děckem. „Ale já jsem i díky terapii pochopila, že i o tom všem se dá mluvit s předstihem a v klidu. A tak je moje mantra posledních několik let: mami, pojďme si předem říct, co je důležité pro tebe, co je důležité pro mne, jak to letos skloubíme, a co si kdo udělá nebo neudělá navíc, je jen a jen jeho věc,“ sdílí svoji zkušenost Anežka.

A v tom je asi celé kouzlo. Poslouchat, domluvit se a nemít tu haldu cukroví podle Sandtnerky mámě za zlé. Není to jednoduché, ale kdy jindy to trénovat než o Vánocích.