Nevím, kdo tohle vymyslel, takhle si kazit Vánoce všemi těmi činnostmi najednou! Ono dost na tom, že ne každý dostane od Ježíška zrovna to, co chtěl. Na to alespoň existuje pádná výmluva, že se v dopise Ježíškovi dotyčný vyjádřil nepřesně, a tudíž se nemůže divit. Někdo si libuje v tom, že peče každoročně dvacet druhů cukroví, začíná s tím pěkně v předstihu podle léta neměnného harmonogramu. Aby se vanilkové rohlíčky či pracny dobře rozležely, odpočívají několik týdnů ve studené ložnici v krabicích pro ně určených, kde krásně voní, ale nikdo se jich nesmí ani dotknout. Až potom!
Již léta sleduji s nadšením počínání mé kamarádky Moniky, která k tomuto hemžení zaujímá radikální postoj. Přímo si libuje v tom, že je opožděná. Nevím, jak to snášel její syn, když byl malý (musím se ho někdy zeptat), ale ten už je dlouho velký a samostatný a kamarádka bydlí sama s kocoury. Může si tedy vánočku upéct klidně na Silvestra nebo na Nový rok, a ještě se tím chlubit na facebooku. Má recht. Do Vánoc si jenom nazdobí byt větvičkami, které jí kocouři okousají, zapaluje si svíčky a františky (těm se kupodivu vyhýbají) a obchází vánoční trhy, popíjí svařák s kamarády a je jí blaze. Generální úklid neřeší, po kocourech vyluxuje chlupy a zaprášená místa nazdobí natolik efektně, že si prachu nikdo nevšimne.
Myslím si, že je to docela zdravý přístup a moc mě bavilo sledovat, že podobně to má i s Velikonocemi. Už jste si někdy barvili vajíčka v červnu? Tak to zkuste. Pokud vás příbuzní nebudou chtít poslat rovnou k psychiatrovi, možná je naopak nakazíte svou nečekanou hravostí a originalitou. Rozumím tradicím a rituálům, ale čím víc nám je cpou obchodní řetězce již od října, tím víc mám sama tendenci si je upravit podle svého. V rodině s pěti malými vnoučaty mi k tomu ale schází dost odvahy. Těžko bych čtyřletému Bertíkovi vysvětlovala, že Ježíšek uvízl kdesi v chumelenici na severním pólu, a tak se dárky odloží na leden… To bych asi byla spíš ježibaba než laskavá babička Bimbam, jak mi bylo dosud přisouzeno. Tam, kde se však vyskytují převážně dospělí jedinci, je podle mého vše dovoleno. Zažila jsem úsporného vdovce, který si schovává krásné krabičky a mašličky, každý rok si do nich zabalí pár mincí a na Štědrý večer se pouští do jejich vybalování a nahlas se sám doma diví, co že mu to Ježíšek zase přinesl.
Některé manželské páry mizí na tyto svátky vždy daleko do teplých krajů, kde si maximálně pověsí na palmu zvoneček a pod ní zapějí koledu. Jiné si zase kupují dárky po celý rok a na Štědrý večer se odmění pouze večeří. Stálo by za to, udělat výzkum mezi těmito rozličnými jedinci, jak moc se jim o Vánocích daří zdravotně. Komu ze samého shonu astronomicky stoupá tlak a kdo je zase naopak až přehnaně flegmatický? Dřív se to vykládalo hlavně o nezodpovědných typech mužů, že teprve na Štědrý den vyrážejí do obchodů a tam přemlouvají prodavačky, aby vytáhly zpod pultů nějaké nedostatkové zboží. Že je jinak manželky nepustí domů a přijdou o smaženého kapra. Můj tatínek dělal něco podobného a pokaždé uspěl. Myslím, že e-shop bez vřelého kontaktu s pohlednou prodavačkou v Bílé labuti by ho dneska nebavil. Každopádně ať už to tedy máte tak nebo onak, přeji vám krásné přežití Vánoc!
BLANKA KOVAŘÍKOVÁ
BLANKA KOVAŘÍKOVÁ
Narodila se v Praze pod Vyšehradem a v metropoli žije dodnes. Vystudovala novinařinu a této profesi se věnuje na volné noze. Vydává knížky o legendárních hercích, prvorepublikových detektivech a o domech, v nichž žili slavní lidé.
ZDROJ: časopis Vlasta, www.bkovarikova.cz
