Zatímco nám ostatním těšení na Vánoce zpříjemňují nákupy, pečení cukroví, záchvaty úklidu a atmosféru stresu ředí tradiční nedělní adventní svíčka, ona má vánoční pohodu doma každý večer, když rozsvítí světýlka na stromečku. Že tím pádem nemá potřebu trávit čas pečením vánočního cukroví a zuřivým úklidem, asi nemusím zdůrazňovat.

My na hory neodjíždíme, takže pěkně postaru zdobíme stromeček na Štědrý den. Po jednom fiasku ale raději pár dnů předem zkontrolujeme, jestli svítí světýlka. Aby se neopakovalo, co před lety, když světýlka ani neblikla a my se na Štědrý den dopoledne vydali shánět funkční model.

Čtěte také

Alena Němečková

Čtěte také

Proč máme tak rádi třídní srazy? A jak je snadné se tam zamilovat?

Od té doby vím, jak bylo Mařence, když ji macecha vyhnala pro jahody. Regál v hobbymarketu zel prázdnotou a většina asijských večerek v Nuslích už zásoby adventního sortimentu prodala. Nakonec se vesmír smiloval a my světýlka sehnali. Nejen že svítila, ale i hrála. A blikala. A našim dětem se to moc líbilo. A tak nám stromeček hrál na nervy celé Vánoce, až jsme málem zešíleli.

Kdybych tenkrát nepodlehla moderní tradici, mohli jsme si udělat stromeček, jaký zdobili naši prapředci. Věděli jste, že svíčky se na nich v Čechách rozsvěcí teprve od roku 1860?

Čtěte také

Alena Němečková

Čtěte také

Pro krásu se musí trpět, říkaly babičky. Proč je to úplná blbost?