Nechte ji někdy vyhrát

Děti neustále testují naše limity a na kraji puberty se testy přiostří. Pořád tlačí, pořád něco chtějí, remcají a nejsou spokojení. Samozřejmě že chtějí věci zbytné až nebezpečné, takže staví rodiče do pozice člověka, který pořád něco zakazuje. Nekoupím ti sluchátka za majlant, nemůžeš jet na noc za kamarádkou vlakem do vedlejšího města. Chris Morgan, psycholog, učitel a otec dvou puberťáků, ve svém článku na odborném webu radí občas ustoupit a něco povolit. „Třeba posuňte večerku o hodinu místo o dvě, jak po vás chtějí. Budou mít pocit, že nasloucháte a že se někam posunují,“ říká Chris.

Poslouchejte ji

Pod vlivem přesvědčení, že my jako rodiče víme všechno a oni nic, máme tendenci zahltit puberťáky svými řečmi, zejména radami a kritikou. Je dobré se zabrzdit a začít taky poslouchat. Vsaďte se, že tahle generace řeší pár úplně jiných věcí, než jsme řešili my. Jen doufejte, že budete rozumět, až přijde na sociální sítě, ve kterých vaše beruška žije.

Vedle kritiky i chvalte

„I kdybyste měli chválu vydupat z holé země, snažte se,“ radí Chris Morgan. „Začněte tím, že snížíte svoje očekávání. A hned bude za co chválit.“ Chvála totiž navodí příjemnější atmosféru a vstřícnější komunikaci. Těžko vás bude teenagerka nenávidět, když ji zrovna hladíte po srsti. Minimálně se posunete k vlídné skepsi z její strany. 

Čtěte také

Inteligentní lidi běžná konverzace zdržuje

Čtěte také

Inteligentní lidé mají méně přátel. Připravují je totiž o čas a nudí se s nimi

Dejte jí pozornost

Když byla menší, vydávala konstantní volací znak. Mami? Mami? Mami? Mami? Vzpomněli jste si, že ano? Jak strašně vám to lezlo na nervy… Teď už to nedělá, ale její touha po pozornosti je ještě větší. Musíte jenom lépe číst signály a skutečně odhodit všechno, co děláte, když je milostslečna v náladě se vám s něčím svěřit. Únava neúnava, práce nepráce.

Nebuďte tak kritická

Pořád vám něco vadí, přiznejte si to. Vlasy, kalhoty na půl žerdi nebo vytažené pod prsa, holá záda, hudba vibrující dveřmi od jejího pokoje… Kdybyste takové neustálé kritice čelila v práci vy, brzy by vám vytekly nervy. Takhle tečou ty její a adresátkou jste vy. Takže až se vám příště rozšíří panenky při pohledu na její bižuterii z řetězů a žárovek, radši se zhluboka nadechněte. A jestli někdy ujedete, omluvte se, koruna vám z hlavy nespadne a na stupnici její nenávisti se posunete k bodu „celkem snesitelná“.

Čtěte také

Jaká jste vy? A jaká je vaše kamarádka?

Čtěte také

Ženy se dělí na víly a lokomotivy. Jedna táhne, druhá vlaje a přitom se doplňují

A proč to znamená, že jste ji dobře vychovala?

Do pubertálního vzdoru dospějí jen děti, které se vyvíjejí jako zdravě sebevědomé a mají jasno, co chtějí. Věřte tomu nebo ne, ale v koutku pokoje zalezlá holka, která na všechno kníká: „Ano, mami,“ na tom jednou bude mnohem hůř než vaše v okovech se zmítající pankáčka. Jenom opravdu není nutné se její pubertou protrpět, tak si to zkuste ulehčit pro obě. Poslední rada, kterou zkušený otec a učitel Chris uvádí na závěr svého textu, zní: Uvědomte si, že nejde o vás. A že dospívat je hodně těžké. Nenávist, kterou vaši puberťáci cítí, nesměřuje ven, na vás, ale dovnitř. Třeba nenávidí svůj vzhled, školu, svoji vlastní lenost… vy jenom prostě stojíte nejblíž a schytáte to. Zkuste objevit příčinu a pak jim pomoct. Jdete do rodičovského finále, je čas naposledy zabrat. I když se na vás vlastní dítě kouká jako na ústřední neštěstí svého života.