Už od těhotenství se některé maminky bojí citové konkurence. Jako kdyby jejich posvátná pozice byla ohrožená. Vendula Barková je pětačtyřicetiletá floristka a matka tří dcer. Když čekala tu první, měla, jak sama říká, iracionální strach, že bude miminko milovat její tchyni víc než ji: „Zrovna jsem rozjela svoje první květinářství, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Moje tchyně byla štěstím bez sebe a hned se nabídla, že mi bude pomáhat, abych mohla dál pracovat,“ vzpomíná Vendula. „Věděla jsem, že bude skvělá babička, protože můj tehdy tříletý synovec ji miloval a hlídala ho tři dny v týdnu, když manželova sestra byla s dítětem sama.“ Přesto ji ještě před narozením dcery začalo trápit, aby neměla k babičce blíž než k ní: „V průběhu let a po narození dalších dvou dcer jsem pochopila, jaké hraběcí starosti to byly. I když mi někdy vadilo, jaké dělaly holky scény, když jsme od babičky odcházely domů.“

Nemají tolik starostí

Ano, babičky jsou na první dobrou oblíbenější, a to proto, že je děti tolik nenervují, nemají vedle péče o ně tolik dalších starostí, nemusí důsledně vychovávat, mohou rozmazlovat, dost často lépe vaří a čas s dětmi si naplno užívají. Všechny tyhle důvody vyplynuly ze zmíněného průzkumu a udělaly tak naopak radost babičkám. Vždyť si to koneckonců zasloužily. Svoje děti už vychovaly, je čas na druhé, mnohem uvolněnější kolo.

Mluvčí organizace, která průzkum v Británii uspořádala, Faye Mingová, ale maminky uklidňuje: „Je báječná zpráva pro babičky, že je děti tak milují. Pouto mezi prarodiči a vnoučaty je výjimečné, ale rodiče se ho nemusejí bát. Není nic silnějšího než vazba mezi matkou či otcem a jejich dítětem.“

V extrémním případě, a stává se to jen výjimečně, dojde k takzvanému obgeneračnímu syndromu. Děti mají k babičce blíž než k matce až do dospělého věku. Stává se to z různých důvodů. Buď je babička vychovává, protože matka je nepřítomná nebo jsou si povahově mnohem bližší, nebo jim třeba babička nadměrně podstrojuje, protože si je ve strachu ze samoty chce připoutat. Každopádně, jste-li v této situaci v pozici matky, zacházejte s tím jako s daným faktem.

Láska není soutěž

Za prvé, láska není soutěž, takže nemůžete změřit, jestli vaše děti „milují“ vaši matku či tchyni víc než vás. Spíš je to tak, že ji milují jinak. A za druhé, není všem dnům konec. Třeba jste ten typ rodiče, jehož chvíle přichází, až když jsou děti velké a můžete je vést a inspirovat jako dospělé. Zamyslete se také nad tím, proč máte vůbec ten dojem, že jsou si vaše děti bližší s babičkou. Nesoudíte tak podle povrchních signálů? Nepřipisujete větší důležitost drobnostem? Nedělají vám to děti naschvál? A nežárlíte náhodou spíš na své rodiče než na děti? V tom posledním případě doporučují psychologové srovnat svůj vztah směrem k vlastním rodičům, než budete zpochybňovat sebe jako matku či otce.

Jedno velšské přísloví říká, že nepoznáte dokonalou lásku, dokud se vám nenarodí první vnouče. Takže zkousněte nespravedlnosti mateřství a těšte se, až se z vás stanou babičky. A pak taky budete nejoblíbenější.