Když jsem viděla první záběry z natáčení, denní práce se tomu říká, byla jsem z Vojty nadšená. Hrál toho starého člověka fantasticky. Po nadšení ale přišlo zadumání a pak vhled sama do sebe. A na sebe. Františku Štěpánovi mělo být v té době 55 let, čili byl zhruba tak starý jako já. Až doteď jsem se držela myšlenky, že roky sice letí, ale člověk je tak mladý, jak se cítí, tudíž jsem vlastně mladá, maximálně ve středním věku a žádné stáří se mě ještě netýká.

Ze záběrů bylo patrné, že se Vojta tak trochu hrbí. Já se tedy hrbím už od puberty, párkrát jsem s tím zkoušela něco dělat, ale marně a časem se to horšilo. Teď se to možná zhoršilo ještě víc. No a co?

Čtěte také

Mirka Vopavová, novinářka a scénáristka

Čtěte také

Mirka Zlatníková: Co dělat po rozvodu? Složit zbraně a přejít k příměří!

Vojta se hůř otáčí a shýbá. Pravdou je, že já se už roky neshýbám, a když jsem nedávno četla, že by bylo dobré dělat po ránu dřepy, zasmála jsem se. Dřep pochopitelně udělám, ale kdo mi zaručí, že z něj vstanu a narovnám se? Aha?! Povezou mě v tom dřepu do práce?! Budu sedět v dřepu u počítače a pak se v dřepu přesunu na poradu?! A jak udělám v dřepu večeři, můžete mi říct?! 

Otáčení je zatím docela fajn. Však taky chodím na jógu. Pravidelně. Vlastně spíš nepravidelně. Po pravdě řečeno jsem tam letos kvůli covidu byla jen třikrát a doma to není ono, stejně ty cviky nedělám správně, takže co…

Unavené vyznání lásky

Vojtův František Štěpán má pokleslé koutky úst a většinu času se tváří, jako by kousnul do citronu. Já pokleslé koutky úst nemám. Tedy jo, ale málo – od čeho bychom měli estetickou dermatologii?

Čtěte také

Mirka Vopavová, novinářka a scénáristka

Čtěte také

Ponožky do sandálů? Kdo vyznává normcore, nenosí nic, co není pohodlné

Snaživě se usmívám, vím, že se to má, ale už dávno po ránu nevyskakuju vesele z postele, nýbrž se z ní vyvalím a v duchu odhaduju, jak vysoká bude dneska ta hora úkolů, za jak dlouho ji přelezu a kdy se do postele budu moct zase vrátit a otevřít si knížku.

Vojtův pětapadesátiletý František mluví velice unaveně. Unaveně říká Marii Terezii, že ji miluje. Unaveně dává rady svým dětem a se stejnou únavou vyhrožuje Kounicovi, že mu nechá setnout hlavu. Možná to dělám taky. Opakovat věci posté, potisící, když víte, že to stejně nebude mít efekt… Kdo by do toho pořád dával energii? Pak vám ještě drzá mládež vytkne, že už jste to říkali, a slušná mládež pokyvuje hlavou a tváří se, jako by to slyšela poprvé. Nevím, co je horší.

Mimochodem výraz „ta dnešní mládež“ Vojta nepoužívá, protože jsem mu to nenapsala do scénáře. Osobně však o dnešních mladých smýšlím poněkud kriticky. Například se mi nelíbí jejich uvolněný vztah k práci a upřednostňování volného času. Můj uštěpačný kamarád mě dokonce vyzval, abych si udělala podcast s názvem Ta dnešní mládež, že prý by to mělo mezi seniory obrovskou poslechovost. Mezi seniory, řekl, čímž zřejmě myslel lidi, jako jsem já!

Je symbolické, že poslední díl Marie Terezie dávali na Nový rok. Můžu si tak dát předsevzetí, v čem všem se budu snažit nebýt jako Vojtův František Štěpán. Alespoň se o to budu snažit, dokud nezapomenu, že jsem si nějaké předsevzetí dávala, což bude, stejně jako každý rok, asi tak za týden. 

Čtěte také

Markéta Grosmanová

Čtěte také

Milé dcery, ráda bych vás varovala! Ale když vy si na to musíte přijít samy