Se smrtí prvorozeného syna se Vincentova matka nedokázala do konce svého života vyrovnat.

Navíc své trauma přenášela na druhorozeného syna, který podle její představy byl reinkarnovaným prvním dítětem. Dala mu i stejné jméno. Vytvořila si zidealizovanou představu, jaký by ten první syn byl, a na náhradního Vincenta toto břemeno neustále přenášela.

Podle článku Anny Stiles Wylie, publikovaného v bulletinu Van Goghova muzea v roce 1975, Vincent trpěl poruchou chování vázanou na vztahy v rodině, syndromem týraného a zneužívaného dítěte. A to ovlivnilo nejen jeho život, ale především vztah k ženám.

Matka a dcera

První velké citové vzplanutí zažil dvacetiletý Vincent v roce 1873. V té době žil v londýnské čtvrti Brixton a pracoval pro galerii Goupil & Cie jako obchodník s uměním. Ubytoval se u paní Loyers a její devatenáctileté dcery Eugénie. Cítil se u nich velmi dobře, obě se k němu chovaly laskavě. Večery trávili společně. Rád pozoroval Eugénii, jak pletla nebo si četla knihy vedle krbu. Vincent s nimi pociťoval domácí pohodu, po které tak celé dětství toužil. Najednou se necítil jenom jako náhradník, byl u nich prostě Vincent.

Když se osmělil a svěřil své city Eugenii, ona naneštěstí jeho návrhy odmítla. A Vincent opustil Londýn se zlomeným srdcem.

Čtěte také

Pruhovné tričko

Čtěte také

Námořnické triko a pruhy. Nosily ho ikony stříbrného plátna a zvětší vám prsa

Celibát studenta teologie

Zdálo by se, že Vincent na ženy zanevřel a svou identitu našel v Bibli. Dokonce kvůli své nové vášni dostal i výpověď od překupníka s uměním Goupila, podle záznamů doslova pro nedostatečnou motivaci a neustále rozptylování studiem Bible. Odstěhoval se do Amsterdamu, aby pokračoval ve stopách svého otce kněze a studoval teologii. V té době byl známým samotářem. Většinu času buď překládal Bibli do různých jazyků, nebo si kreslil. U zkoušek nakonec propadl, ale nechal se Bruselskou školou evangelizace vyslat do Borinage v Belgii, kde převažovala chudá havířská komunita.

V roce 1879 po jednom z velkých výbuchů bylo zraněno a zaživa pohřbeno 121 horníků. Vincent osobně pomáhal ošetřovat raněné a utěšovat pozůstalé. Zdálo se, že v samaritánském způsobu života našel mladý muž uspokojení a zapomněl na ženy.

Čtěte také

Obrázek Vlasta.cz

Čtěte také

Fotograf Tomáš Beran: Některé věci nikdy nepřebolí

První sestřenice

Po dvou letech strávených v Borinage se vrátil Vincent k rodičům. Ti tehdy bydleli v holandské obci Etten. V létě 1881 van Goghovy navštívila čerstvě ovdovělá sestřenice Kee Vos se svým malým synem Janem. Občas si svůj čas krátila tím, že doprovázela Vincenta při jeho kreslířských toulkách po okolní krajině. Její čistý zájem o kresbu si Vincent chybně romanticky zaměnil jako zájem o něho. Vincent svou o šest let starší sestřenici navštívil již dříve. V té době žila idylický život se svým manželem.

Při vzpomínce na tuto návštěvu si vytvořil iluzi, ve které by mohl nahradit jejího muže a sám žít ve vysněném rodinném kruhu, po kterém celý život tak toužil. Neuvědomoval si, že Kee stále truchlí po náhle zemřelém manželovi. Když jí jednoho dne Vincent vyznal svou lásku, Kee šokovaně zvolala: „Ne, nikdy, nikdy!“ a okamžitě se vrátila ke svému otci.

Neodbytného Vincenta před nevhodným návrhem sňatku nezastavil ani pozměněný holandský zákon, ve kterém byl sňatek mezi bratrancem a sestřenicí z prvního kolene nezákonný, dokonce ani jeho dokonalá znalost Bible, podle níž by bylo toto spojení incestem. Vincent svou sestřenici i přes jasné odmítnutí ještě několik měsíců vytrvale uháněl, psal jí milostné dopisy. A dokonce se za ní vydal do Amsterdamu, aby si s ní osobně promluvil. Až musel rázně zakročit její otec a zároveň Vincentův strýc a domluvit mu.

Čtěte také

S Evou Pilarovou jim to ladilo, nazpívali společně několik hitů.

Čtěte také

Divoký Waldemar lámal dívčí srdce. Češi mu umožnili zpívat česky i v Americe

Sien a její dítě

V prosinci téhož roku se odstěhoval do Haagu, kde se začal vážně věnovat malbě. Vincent sice studoval, co si přál, ale stále zoufale toužil po lásce. Svěřil se svému bratrovi Theovi: „... potřebuji ženu, nemohu žít bez lásky. Jsem pouhý muž, vášnivý muž. Potřebuji ženu, jinak zkamením...“

A v Haagu ji potkal, na ulici a těhotnou. Sien byla o tři roky starší, opotřebovaná životním stylem, jaký vedla, a přesto do ní byl Vincent slepě zamilován až po uši. Přivřel oči nad jejím zaměstnáním prostitutky a staral se o ni i její nemanželské dítě. Ve dne v noci ji zachycoval svými kresbami. Šťastný, že se v jeho životě objevila žena, která mu dovolila být jejím rytířem. Ve společnosti Sien (vlastním jménem Clasina Hoornik) Vincent postupně zapomínal na bolest, kterou mu způsobilo zklamání z nevyslyšené lásky ke Kee. I když ve svých dopisech bratrovi Theovi Sien často právě k ní přirovnával. Neodradil ho ani Sienin neuspořádaný život, její neschopnost postarat se o dítě a sebe samotnou. Vincent se zadlužil, žil v bídě a špíně. Neodešel ani po tom, když se od ní nakazil kapavkou. Zůstal se Sien, až do chvíle, než pochopil, že se zásadně změnila její osobnost po narození druhého dítěte. Sien na něho agresivně útočila, byla zlomyslná, a navíc se vrátila ke svému starému řemeslu – prostituci. Místo rodinného kruhu se ocitl v pasti, nechtěl opustit děti a zároveň si uvědomoval, že Sien nikdy nebude partnerkou a matkou, jakou si on sám vysnil.

Čtěte také

Mozkový orgasmus můžete zažít klidně v kadeřnictví, nebo při doteku s určitými předměty.

Čtěte také

Mozkový orgasmus existuje. Jak ho mít každý den?

Margot

Poté, co se odhodlal Sien opustit, odstěhoval se Vincent do holandského Nuenen, tam v roce 1885 potkal Margarethu Carolinu Begemann. Margot byla o dvanáct let starší, svobodná a žila se svou matkou a třemi sestrami. Vincentovi se podařilo získat její srdce, ale když se s ní chtěl oženit, narazil na nesouhlas její matky. Pro kterou byl podivínský malíř bez vlastního příjmu nepřípustnou partií. Nešťastná Margot se pokusila v přítomnosti Vincenta vzít si život usrknutím z lahvičky naplněné strychninem. Vincent ji donutil strčit prsty do krku a obsah vyzvracet. Přinesl ji domů v náručí a zavolal pro doktora. Ale ani tím nezabránil rozchodu. Po Margot zůstalo prázdné srdce a skandál s ní spojený. Pouhých devět měsíců po nepovedeném Margotině pokusu vzít si život, zemřel Vincentův otec na následek těžké mrtvice. Přestože tyto události spolu přímo nesouvisely, byl Vincent svou sestrou Annou obviněn, že smrt jejich otci způsobil svým chováním.

Čtěte také

Rodina na horském výletě

Čtěte také

Poznejte Orlické hory! Přinášíme 3 tipy na dokonalé výlety

Jedlík brambor

Vincent si našel ubytování na konci města, kde ho čekal další skandál. Atraktivní mladou dívku Stien, dceru rolníka, zvěčnil na svém prvním slavném plátně Jedlíci brambor. To zobrazuje rodinu rolníků pojídajících vlastnoručně vypěstované brambory při světle petrolejové lampy. Jednoho dne, když Vincent pracoval ve svém studiu, přišel za ním farář s varováním, aby se lidem z této nižší společenské vrstvy vyhýbal, ale to už byl další skandál na spadnutí. Vincent byl obviněn, že tuto dívku přivedl do jiného stavu. Své otcovství popřel a před všemi skandály utekl do Antverp, aby tam studoval na Akademii umění. Ale ani tam se mu nevedlo. Svou nezkrotnou povahou a zbrklým způsobem malby vytáčel ředitele akademie, který ho přeřadil do třídy mezi začátečníky. Tam vydržel pouhých šest týdnů.

Agostine

Ještě téhož roku (1886) se odstěhoval do Paříže ke svému bratrovi Theovi, který bydlel v umělecké čtvrti Montmartre. Paříž Vincenta okouzlila svým bohémským životem a kabarety, kam majitelé lákali vyvoláváním „Pozor, pánové přicházejí ženy. Jsou to prostitutky, nebo dámy? Nejsou snad prostitutky stejné jako dámy? Ve jménu boha jsou všechny stejné...“ Cítil se zde svobodný, oproštěný od všech předsudků. Obklopený podobně smýšlejícími přáteli, a hlavně uměním. Zanedlouho se i znovu zamiloval, tentokrát do italské majitelky restaurace Le Tambourin, Agostiny Segatori.

Agostina byla známou modelkou významných malířů jako Delacroix a Manet. Říkalo se, že Vincenta živila, a dokonce mu u sebe v restauraci uspořádala i první veřejnou výstavu jeho obrazů. Avšak ani tento Vincentův vztah nevydržel víc než pár měsíců.

Čtěte také

Pokud vás bolí klouby, měli byste zpozornět

Čtěte také

Bolí vás klouby, máte artritidu? Pozor na lepek, červené maso a další potraviny

Jen prostitutky

V roce 1888 se Vincent přestěhoval do Arles. Přestože tato část Francie byla pověstná ženskou krásou, Vincent se musel spokojit se službami prostitutek. Nedokázal si tam normální cestou získat náklonnost žen.

A tak i s Gauguinem navštěvovali stejné nevěstince, a dokonce i stejné prostitutky. Jednou z nich byla šestnáctiletá Rachel, které Vincent po známém incidentu přinesl darem své useknuté ucho.

Poslední odmítnutí

Marguerite, dvacetiletou dceru doktora Gacheta, který byl přítelem a mecenášem umělců, Vincent poznal ve vesnici Auvers v roce 1889. Dívku zvěčnil v dnes slavných obrazech Marguerite Gachet v zahradě nebo Marguerite Gachet a piano. A na obraze Podrost se dvěma postavami Vincent namaloval vedle Marguerite oděné do dlouhých svatebních šatů sám sebe ve svátečním obleku a s cylindrem. Obě postavy slavnostně vykračují lesem, jako by odcházely ze svatebního obřadu v katedrále.

Tajemství zamilovaných vyzradila doktoru Gachetovi jeho hospodyně. Spekulovalo se, že prozrazený vztah mezi ním a Marguerite byl jednou z příčin Vincentovy smrti. Zemřel 29. července 1890 ve věku 37 let.

Portrét Margueritina otce, doktora Gacheta, se v roce 1990 prodal v aukci za 82,5 milionu dolarů.


Zdroj: časopis Vlasta, www.geops.cz/clanek/vincent-van-gogh/ https://www.myartprints.cz/a/vincent-van-gogh.html

Čtěte také

Gabriela Míčová

Čtěte také

Gabriela Míčová: K životu potřebuju přírodu a klid