Narodila se v roce 1916 a už v šesti letech stála poprvé na jevišti Národního divadla. V té době tam nastoupil do angažmá její tatínek Jiří Steimar (1887–1968) a s výjimkou dvou krátkých přestávek v něm působil 46 let. Steimarův otec byl pekař a Jiří se mu narodil jako benjamínek, když už mu bylo téměř jednapadesát let. Bydleli v pražské Petrské čtvrti v domě U Němců 1136/12, který tu stojí dodnes. Přímo v domě měli pekárnu a Jiří byl odmalička zapojený do práce. „Musel jsem týdně oškrabáním pečlivě zbavit housky určené k strouhání takzvaného sypání, tedy máku, kmínu a soli. Taková pořádná nůše znamenala pro mne peklo na tři čtyři hodiny. Jinak jsem se snažil pomáhat už jako malý kluk. Měl jsem vozíček z bedny od cukru a rozvážel jsem v něm ráno dvěma blízkým hokynářům chleba,“ vzpomínal kdysi a jeho dcera to později, v roce 1996, kdy jsem ji zpovídala, doplnila: „Nač táta sáhl, to se mu dařilo. Platilo to jak o květinách, tak o zvířatech. Byla to jeho velká vášeň. Holubi, slepičky a ptáčci. Ke každé zásilce mouky od pražských mlynářů byly zdarma přidávány celé pytle mlynářských odpadů při čištění obilí, v nichž byla spousta krásného hrachu, vikve, řepky apod. Tak mohl i při své vrozené spořivosti chovat třeba přes padesát párů holubů. Vypěstoval několik nádherných druhů, které obdivovali i cizinci.“ A i když se chtěl stát kuchařem, nakonec se v něm probudila touha po umění a začal se soukromě vzdělávat u člena činohry Národního divadla Karla Želenského.

Čtěte také

Vladimír Menšík

Čtěte také

Tajemství Vladimíra Menšíka: Připadal si ošklivý, odmala kouřil a pil alkohol

Ve dne hoteliér, večer herec

Jiří Steimar byl pracovitý a podnikavý muž, který při své umělecké kariéře dokázal vybudovat penzion v Černošicích se třiceti pokoji a vlastní divadlo pro sto diváků. Ve dne byl panem hoteliérem, večer hercem. Svého hoteliérství si prý dokonce cenil víc než herectví. Byl přitom velmi šarmantní, zakládal si na elegantním zevnějšku a vybraných způsobech a okouzloval nejen chováním, ale i výrazným barytonem. Desátého července 1915 se po krátké známosti oženil s Annou Budilovou (1889–1962), krásnou a poněkud rozmazlenou dcerou slavného plzeňského herce Vendelína Budila. Annu její otec angažoval už jako školačku do role Malého lorda ve stejnojmenné hře v rodné Plzni a později si ji zahrála i v Národním divadle. Věnovala se také zpěvu a jako operetní subreta vystupovala před první světovou válkou v Rostocku, Stuttgartu a ve Vídni. Později prošla řadou scén v Praze včetně Vinohradského divadla a do roku 1958 pak hrála v libereckém divadle. V Liberci také o čtyři roky později zemřela. S Jiřím se rozvedla, protože ji vyčerpával jeho hektický a rozdvojený život, když ona byla posedlá jen tím jediným – divadlem. Milovníci prvorepublikových filmů si ji možná vybaví jako tetu Mařenky (v podání Nataši Gollové) ve filmu Kristián, šantánovou zpěvačku v Panenství nebo barovou dámu z Nočního motýla. Také Jiří Steimar, ačkoli byl hlavně divadelním hercem, se občas objevil ve filmu většinou v rolích různých aristokratů nebo mužů z vyšší společnosti. V 60. letech se v malých rolích uplatnil i v několika komediích. Za všechny zmiňme alespoň jeho Kolaloka, otce hlavního hrdiny v parodii Limonádový Joe. S Annie měl Steimar dceru Jiřinu a syna Miloše, který byl rovněž umělecky založený, ale bohužel se v 27 letech otrávil zplodinami z kamen. Našli ho s textem Lízala z Maryši v ruce…

Čtěte také

Lucie Bílá vypadá výborně. Mladý partner jí svědčí.

Čtěte také

Lucie Bílá žije už pár let v pohádce: Na ženě poznáte, jakého má doma muže

Čtěte také

Stará paní

Čtěte také

Neříkejte seniorům: „Budeš tu s námi ještě dlouho“. Oni to slyšet nechtějí...

Mazlení s Lamačem

S dcerou měl Steimar krásný vztah, a když povyrostla a začali spolu vystupovat na jevišti, mnozí si mysleli, že tvoří skutečný pár. „Táta byl krásnej chlap a v divadle hrál díky tomu všechny milovníky. Brzy jsem začala vystupovat s ním. Učila jsem se role, které v Národním divadle hrála Andula Sedláčková a Olga Scheinpflugová, a jezdila s ním po štacích. Když mi táta na jevišti říkal ,Miluji vás‘, byl to zvláštní pocit. Lidi přitom kolikrát ani nevěděli, že jsem jeho dcera,“ říkala Jiřina.

Bylo zcela přirozené, že se také vydala na hereckou dráhu. V Černošicích hrála s ochotníky a čekala ji tam i její první větší filmová role. V roce 1933, když jí bylo sedmnáct, ji pozoroval režisér Karel Lamač s kameramanem Ottou Hellerem, jak skáče z dřevěného mostu do Berounky, a tak se jim líbila, že se rozhodli ji obsadit do hlavní role v komedii Dobrý tramp Bernášek. Lamač ji nejen točil, ale zároveň v ní hrál Jiřinina nápadníka, který se kvůli ní pustí do trampování. „Lamače jsem milovala, to byl rozkošnej člověk, málem jsem s ním přišla o panenství. Začali jsme se mazlit a zazvonili na něj, že musí jít točit – a nikdy se to už neopakovalo,“ vzpomínala ještě po šedesáti letech na tohoto výjimečného muže a dodala: „Jako mladá holka jsem nebyla moc koketní, to až v pozdějším věku.“

Čtěte také

Saskia Burešová

Čtěte také

Retro z Vlasty - Saskia Burešová: Můj první konkurz? Na Poštovní schránku!

Čtěte také

Oběť domácí násilí většinou tají

Čtěte také

Domácí násilí, o kterém se nemluví. Skoro vždy vám řeknou „Ale já jsem blázen“

Osudoví muži

Jiřina byla otcem vychovávaná ke vztahu k přírodě, ráda a dobře plavala i ve studené říční vodě, byla otužilá. Muže ovšem měla ráda ještě víc… Její život byl docela zamotaný. Dodnes se vykládají zábavné historky dokazující, jak moc ji muži i mnohem mladší, než byla ona, zajímali až do vysokého věku. Ale jen dva byli osudoví. Tím prvním se stal sochař Jan Kodet (1910–1974). Seznámila se s ním v roce 1936, kdy už byla v angažmá v Národním divadle a dostávala tam většinou menší, ale pěkné role. „S Kodetem se mi otevřel úplně nový svět. Zamilovala jsem se do něj i do jeho práce,“ přiznávala. V roce 1937 se jim narodil syn Jiří. Tenhle neposedný klučina, který nevěděl, jestli má být chovatelem koní, nebo fotografem, se nakonec přihlásil na DAMU a stal se skvělým hercem. S Janem Kodetem zažívala Jiřina vztah plný rozporů. Když se nemohla srovnat s jeho nevěrami, rozhodla se pro rozvod. Psal se 6. červen 1944. Nešťastná herečka jela na natáčení detektivní komedie Paklíč, v níž hrála manželku Oldřicha Nového a tady se setkala s automobilovým závodníkem a obchodním zástupcem firmy Alfa Romeo Jaroslavem Juhanem (1921–2011), který dodal do filmu dvě svá auta. Okamžitě to mezi nimi zajiskřilo. I když byl o pár let mladší, byla z toho obrovská láska a z ní byla počata dcera Evelyna. S Juhanem prožívala Jiřina krásné časy. Pořídili si vilu v Podolí se zahradou a s bazénem. V roce 1947 se jim narodila druhá dcera Julie. Štěstí ale trvalo jen do 9. listopadu 1951, kdy její muž zmizel za hranicemi. Nastalo vyšetřování na bezpečnosti, prohlídky a trest: okamžitá výpověď v Národním divadle.

Čtěte také

Obrázek Vlasta.cz

Čtěte také

Kateřina Stryková: Umělci mě adoptovali. Tančila jsem s Geňou a slavila s Gottem

Čtěte také

Jan Rosák

Čtěte také

Jan Rosák: Baví mě koukat na hezký holky, ale v tom mě doma nepodporují

V montérkách u soustruhu

Jiřímu bylo čtrnáct, Evelyně šest a Julince čtyři roky, když se Jiřina ocitla bez práce. Jen pud sebezáchovy ji přiměl přerušit schůzi na ministerstvu kultury a říct přítomným o své situaci. Když nezíská práci, nebude schopná se o děti postarat. A tak ji soudruzi umístili do Karlínského divadla. „V Karlíně se hrál převážně hudební žánr a na ten já neměla žádnou průpravu. Začátky proto nebyly lehké. Časem jsem ale dostala pár rolí, na které jsem dokonce pyšná. Například za paní Higginsovou v My fair lady jsem měla opakovaně aplaus na otevřené scéně,“ vyprávěla. Juhana, který ji opustil, zřejmě nepřestala milovat. Jak jinak si vysvětlit, že odmítla i nabídku k sňatku od skvělého herce a charakterního muže Martina Růžka, který si oblíbil i její děti? Dokázala je nakonec vychovat sama. Jako skutečný přítel se projevil Oldřich Nový. Setkala se s ním právě v Karlínském divadle, kde se i on snažil znovu nastartovat svou kariéru v odlišných společenských poměrech. Jiřina vzpomínala na jeho noblesu a laskavost. Když zjistil, v jak složité situaci se ocitla, nabídl jí hlavní roli v právě chystaném budovatelském filmu Slovo dělá ženu.

Čtěte také

Miloš Zeman

Čtěte také

Retro z Vlasty - prezident Miloš Zeman: Mám rád tmavovlásky s něžnýma očima

Režíroval ho sice Jaroslav Mach, ale Nový v něm měl hrát hlavní mužskou postavu, zlepšovatele Zacha ve strojírnách, a jeho partnerku měla ztvárnit Vlasta Matulová. Nový ji přesvědčil, aby od smlouvy odstoupila, a pomohla tak Steimarové. A tak se tihle dva noblesní lidé spolu sešli v montérkách u soustruhu…

Geny pokračují

Od roku 1965 si Jiřina přibrala práci pedagoga v Lidové škole umění v Biskupské ulici, kde pod jejím vedením vyrostla například Jana Boušková, Karel Roden, Saša Rašilov, Vlastimil Zavřel nebo Radek Holub. Herecké profesi se začala věnovat i její dcera Evelyna, stejně jako vnučky Vendula Rytířová (jejím otcem je textař Zdeněk Rytíř) a Anna Polívková (jejím zase Bolek Polívka) a Bára Kodetová od syna Jirky. Se svým někdejším manželem Juhanem se neviděla až do roku 1991. Zato Julinka za tátou odešla do Švýcarska už v roce 1968 a v cizině na řadu let zůstala a věnovala se hotelnictví. Po sametové revoluci trvalo ještě nějaký čas, než se Juhan v Čechách objevil. Po téměř padesáti letech! A Jiřina mu všechno odpustila. Zemřela v 91 letech v nemocnici ve spánku a ve střešovickém krematoriu nechyběl mezi smutečními hosty ani Juhan.

 ZDROJ: časopis Vlasta

Čtěte také

Jan Kanyza

Čtěte také

Jan Kanyza: K filmu už se nevrátím. Své obrazy si měním s vnukem. Je to talent!

Čtěte také

Václav Neckář s Manželkou Jaroslavou v roce 2003

Čtěte také

Retro z Vlasty - Václav Neckář: To, že manželství vydrželo, je zásluha mé ženy

Čtěte také

Podvodníků je na internetu spousta

Čtěte také

Falešná láska a podvod z internetu: Sňatkový podvodník mě okradl o statisíce