Rozhovor se týkal její slavné role Meg ve hře Zločiny srdce. Kromě Meg hrála Regina Rázlová v té době i Lavinii ve Staré historii, Hypolytu ve Snu noci svatojánské, Varju ve Višńovém sadu a Kleito v Atlantidě. Zločiny srdce Beth Henleyové sklízely před téměř čtyřiceti lety na Nové scéně ND velký divácký ohlas.

Zločiny srdce jsou hrou o lidských vztazích, o lásce, kterou postrádáme, ale i lásce, kterou ubližujeme. Jak chápete hlavní postavy hry vzhledem k tomuto tématu?

Citliví lidé, to jsou hrdinové naší hry. Ti, kteří páchají „zločiny srdce“ a taky za ně platí. A čím jsou citlivější, tím je to „placení“ horší, dražší, hlubší. Ránu je ale třeba zavázat a tvářit se, že je všechno v pořádku, že se nic nestalo, už třeba jenom proto, aby do ní náhodní kolemjdoucí nedloubali. Ale ona přesto krvácí a stejně bolí – no a o tom hrajeme. O citlivých lidech, kteří na to nevypadají. Třeba Bebe, sestra Meg, kterou hraje Zora Jandová, je trochu naivka, trochu draveček, velmi svérázná holka. Opravdu nevypadá na to, že je citlivá. V komplikovaném manželství nakonec po manželovi střelí. Jenže tím se dostane do ještě horších trablů, až strčí hlavu do plynové trouby. Nikdy nemusela a nenaučila se čelit problémům. Ublížili jí tím, že jí rozmazlili – proto snad není špatná, ne?

To jistě není. Ale vyskytly se názory, že její reakce je poněkud výjimečná. Že u nás se nepohodlní manželé nestřílejí. Že se v našich podmínkách tyhle konflikty odehrávají v křehčích polohách.

Ano, u nás se nepohodlní manželé nestřílejí. Asi proto, že nemáme doma pistole. Což je sice dobře, ale mění to tolik na věci? Co je výjimečné? Záleží na zorném úhlu.

Čtěte také

Valentina Těreškovová: První žena ve vesmíru, dodnes je jediná, která letěla sama

Čtěte také

Valentina Těreškovová: První žena v kosmu. Proč měla po návratu modřinu pod okem

Vidím, že jste realistka. Dovolte mi proto otázku trochu bokem: Má žena v současném světě stejnou možnost seberealizace jako muž?

Nemá. Nejde to, protože většinou jsme nuceny v civilním životě hrát roli jakýchsi „obojživelníků“. Emancipace se prostě moc nepovedla. Musíme si teď umět poradit i s těžkou mužskou rolí.

A ráda byste hrála jenom ženskou roli? Byla byste ostrovem citové jistoty v nejistém světě mužského racionálna?

Jakže jste to říkal? Ve světě muže, jehož racionálno je nejisté, není radno hrát jakoukoli roli – ani ostrova, ani poloostrova. A tak nám, pracujícím ženám s dětmi, asi zbývá už jen Mys Marné naděje…

ZDROJ: časopis Vlasta, rozhovor v roce 1984 zpracoval Jindřich Černý

Čtěte také

Regina Rázlová slaví 75. narozeniny.

Čtěte také

Regina Rázlová: Život jako horská dráha. Pády na dno ji naučily pokoře